Gabriela Koukalová byla v anketě vyhlášená nejlepší ženou a obsadila v ní třetí místo absolutně. Završila tím kalendářní rok 2016, ozdobený velkým křišťálovým glóbem, ale také skvostnou nedělní jízdou za vítězstvím v hromadném závodě v Novém Městě.
Jak dlouho ve vás ještě rezonovalo Nové Město?
Šlo o tak nádherné pocity, že to asi jen tak nepřejde. Každý den na ten závod vzpomínám. Na nejhezčí moment kariéry se těžko zapomíná.
Usínalo se vám po hromadném závodě sladce?
Moc sladce.
Únavou, nebo slastným pocitem z toho, co jste dokázala?
Bylo kolem toho tolik lítání, že jsem spíš padla za vlast vyčerpáním.
Ovšem poté, co jste k večeři spořádala svíčkovou.
Na té si vždycky pochutnám. Sice jsem měla jen tři knedlíky, protože po závodě toho do sebe zase tolik nedostanu, ale stálo to za to.
Před vyhlášením Sportovce roku jste si nejprve oblékla mikinu „Miluji svoji práci“. To aby nikdo nepochyboval?
Jo, přesně to jsem chtěla ukázat (směje se). Říkám si: Je dobré vytvářet si k práci pozitivní vztah.
I v pondělí po Světovém poháru jste měla k práci vyloženě jen pozitivní vztah? Únava po třech pohárových kolech vás nezmohla?
Ne ne, tentokrát to spíš bylo o tom, že bych docela ráda i pokračovala. Hned druhý den jsem si říkala, že je škoda, že mám v pondělí volno. Od úterka až do čtvrtka jsem pak trénovala v Novém Městě a s radostí si projížděla všechny ty tratě, protože vzpomínky na diváky a atmosféru byly něco velikého.
ZA VÍTĚZSTVÍM. Gabriela Koukalová v hromadném závodu v Novém Městě na Moravě.
Jaké bylo trénovat tam v tichu?
Divné. Měla jsem na chvíli pocit, že jsem přišla o sluch. Ale naštěstí ne.
Už dopředu jste plánovala, že v Novém Městě po pohárových bojích zůstanete?
Ano. Nám je tam vždycky dobře. Starají se tam o nás jako o vlastní.
Z týmu jste zůstala na Vysočině sama?
Jenom já - a kompletní trénink i se střelbou.
Kdo vám ho sepsal?
Nevím, jestli Zdeněk Vítek nebo Ondra Rybář, ale všechno jsem si našla na naší internetové nástěnce.
Rok pomalu končí. Co vám ten letošní dal a co vzal?
Dal mi manžela i glóbus. Jinak byl hodně náročný, vyčerpávající. I když z hlediska tréninku to v létě pro mě zase až tak náročné nebylo, protože jsem toho ze zdravotních důvodů nemohla udělat tolik.
Na vyhlášení Sportovce roku jste nyní mohla pohovořit i se sportovci, které běžně nepotkáváte. Jaká to je pro vás zkušenost?
Výborná. Myslím, že s letňákama je větší sranda než se zimákama, ti jsou občas takoví studení čumáci (smích).
Barbora Špotáková (vlevo) a Gabriela Koukalová na vyhlášení Sportovce roku
Na Štědrý večer nyní budete stejně jako v posledních letech mimo domov?
Budu, vyrážíme do Rakouska. Domů se dostanu možná tak po konci sezony. A jestli potom pojedeme hned na dovolenou, tak až koncem dubna. Snažíme se i o Vánocích vyhýbat prostorám s větším množstvím lidí, abychom se vyvarovali nemocem, nákazám a podobně.
Půjdete se i o Štědrém dnu proběhnout?
Je to zvyk. Jakmile se dva dny nehýbám, začíná mi to chybět. Je dobré každý den si takhle vyčistit hlavu. Ale nelpím na tom, že musí jít vyloženě o běh na lyžích. Prostě potřebuju pohyb.
Najdete si naopak i čas sednout si a v klidu si srovnat myšlenky?
Doufám, že to nastane během Vánoc, protože i tohle už potřebuju.
Zpíváte koledy?
Spíš si je pouštíme k večeři. Pocházím z rodiny, která má náboženskou tradici a na Vánoce i Velikonoce se modlíme. Přijede brácha, který je farářem v Čestlicích, a dá tomu večeru náboj. Všichni se společně pomodlíme a on tomu šéfuje. Dáváme si oplatky s medem a tak.
Jak jste na tom s vírou vy osobně?
V něco věřím, akorát nevím, jestli to nazývat bohem. Věřím, že vyšší moc rozhodně existuje. Spíš ale věřím v karmu. Že by se měl člověk chovat čestně a že za přestupky každý jednou zaplatí. Tím se řídím.
Mezi Štědrým dnem a Silvestrem na vás 28. prosince opět čeká exhibice na stadionu Schalke. Předpokládám, že se docela těšíte.
Moc. Nebude to sice Nové Město, ale je to taková moje vánoční už skoro tradice. Vážím si pozvání, jde o prestižní sportovní událost.
Dokážete tam být uvolněná?
Myslím, že mi to snad půjde líp než v Novém Městě před tou stěnou českých diváků. Pokud nezávodíte doma, je to i při tak velkém počtu fanoušků o něco jednodušší. Ačkoliv minulý rok jsem si na Schalke taky jednou na střelnici plácla za tři. Snad neudělám nový rekord za čtyři, což se mi letos ještě nepovedlo.
Loni jste na Schalke závodila s Ondřejem Moravcem, letos máte nového parťáka.
Jo, jede Boušek (Michal Šlesingr). Bude to vtipné. S ním je hrozná legrace. V týmu je takovým mým hitparťákem.
Hned zkraje ledna se potom v Oberhofu opět vrhnete do Světového poháru. Jak jste psychicky připravená na to, že ještě tři měsíce vás bude biatlon občas i pořádně bolet?
Letos se na to docela těším. Snažím se hledat pozitiva, i když té dřiny zase bude víc než dost. Mám ráda tu naši biatlonovou rodinu i lidi okolo ní, i adrenalin před startem a při závodech. Když ten adrenalin na chvíli nemáte, docela vám chybí. Třeba v létě mi chybí hodně. A navíc když v zimě vidím to nadšení v očích fanoušků, tak kdyby se mi nechtělo závodit, byl by to průšvih.
Dostáváte od nich stovky dopisů a vzkazů. A dokonce se jim na Facebooku snažíte i odpovídat.
Nejen tam. Dokonce i na ty dopisy někdy ručně odepisuju.
To abyste chodila spát ve tři v noci.
No právě. To občas i chodim.
