Loutkářství na Slovensku a v Česku bylo zapsáno na 11. zasedání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturního dědictví v Addis Abebě. „Zápisem na tento prestižní seznam se završila nadstandardní spolupráce obou zemí při přípravě společné nominace jevu, který je vyjádřením blízkých kulturních vazeb Česka a Slovenska,“ uvedla Cigánková v tiskové zprávě.
K zápisu 1. prosince přitom původně vůbec nemuselo dojít. Evaluační komise navrhovala vrátit nominaci k doplnění dalších informací. Chyběla mezi nimi pravidelná aktualizace národního seznamu, na kterém musí být zapsán každý prvek usilující o zápis na reprezentativní seznam UNESCO. Česko i Slovensko nakonec výbor přesvědčily, že národní seznamy aktualizují pravidelně.
„Oceňuji úsilí českých a slovenských kolegů, jejich nesmírně kvalitní práci na společné nominaci fenoménu loutkářství, který naštěstí nikdy nezestárne, neboť přináší radost dětem i dospělým a provází nás životy od dětství do seniorského věku,“ uvedl k zápisu ministr kultury Daniel Herman.
Významný kulturní fenomén, který přinesli potulní komedianti
Podle nominačního dokumentu je české loutkářství uznáváno jako významný kulturní a společenský fenomén, jehož masové rozšíření po českých zemí se datuje do poloviny 19. století. Loutkářství se po regionech začalo šířit o celé století dříve. Marionetáři, kteří hráli česky, se tehdy stali součástí procesu národního obrození.
Česká tradice loutkového divadla se v současnosti projevuje ve dvou liniích - lidové či amatérské loutkářství a profesionální loutkářství, které se odehrává v divadlech, nezávislých scénách nebo které je předváděno jednotlivci.
S nominací loutkářství na zápis do seznamu souhlasilo 49 subjektů. Mezi nimi je například Naivní divadlo Liberec, Divadlo Spejbla a Hurvínka či Buchty a loutky.
Slovenský nominační dokument poukazuje, že první zmínky o loutkářství se objevují v 17. a 18. století v oblasti Bratislavy, Košic a Banské Bystrici. Zcela první náměty loutkářských her přinášeli potulní komedianti z Německa, Itálie a Anglie. Masově se po celém Slovensku rozšířilo až na počátku 20. století. Během 50. let se je snažili vymýtit komunisté, ale i přesto je stále součástí nehmotného kulturního dědictví Slovenska.
Letos mezivládní výbor posuzoval 37 žádostí o zapsání do reprezentativního seznamu, šest žádostí o zapsání na seznam nemateriálního kulturního dědictví v ohrožení a sedm do registru osvědčených postupů.
Letošního 11. zasedání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturního dědictví v Addis Abebě se zúčastnilo přes 650 delegátů ze 120 zemí světa včetně 55 nevládních organizací.
