„Bylo by skvělé, kdyby se do Zlína vrátila filmová tvorba. Pracuji teď se scenáristkou Kristinou Májovou na dětské duchařské detektivce. Scénář je psán přímo na Zlín,“ říká dvaatřicetiletý režisér, který na zlínské Univerzitě Tomáše Bati vystudoval režii a scénáristiku.
Jak je těžké, aby se v Praze v televizi prosadil režisér ze Zlína?
Já si nemůžu stěžovat, měl jsem štěstí. Už na škole jsme točili klipy. První jsem udělal pro kapelu Buty a poslal jsem ho i mně tehdy osobně neznámému filmovému publicistovi Tomáši Baldýnskému. Jemu se to líbilo, pozval mě na jeden sitkom projekt, kdy z Ameriky do Česka přijel člověk, který přednášel o sitkomech, a vznikl z toho Comeback. Tak jsem se seznámil s Tomášem a celou partou dalších lidí a přes ně jsem se dostal k několika televizním pilotům a později pořadům. Když mě Tomáš oslovil ke Kosmu, už jsem měl ten potřebný „štempl“ z televize, že mě znají a že pro ně můžu dělat.
Jan Bártek
|
Takže nejdůležitější je sehnat ten „štempl“?
Přesně tak. A je jedno, jestli v televizi, u filmových produkcí, nebo v reklamních agenturách. Proto pořád dokola točí ti samí lidé. Podívejte se na to očima producenta – dáte zakázku mladému klukovi, který sice má nápady a vize, ale nemá žádnou zkušenost s praktickým natáčením, neví, co to všechno obnáší? Nebo zkušenému člověku, jenž to sice udělá rutinně a bez jiskry, ale nebude to žádný velký průšvih? Je hrozně málo producentů, kteří by byli ochotní riskovat.
S Kosmem jste se v České televizi prosadil. Politická satira ale bývá většinou aktuální, ta vaše je však nadčasová. Nebáli jste se vsadit na nadčasovost?
Je krutým faktem, že nás dohnala doba. Tomáš Baldýnský začal seriál psát před třemi lety a v podstatě spousta absurdních věcí, které tam napsal a kterým jsme se smáli, se pak stala. Máme tam třeba kartonové figuríny, jež politici využívají, když nechtějí někam jet. A na Slovensku pak měli kauzu, kdy se poslanci fotili, jeden kolega chyběl, tak si místo něj opravdu vzali papírového panáka. Co bylo v Tomášově scénáři jako fabulace, se zkrátka skutečně stalo.
Jste absolventem zlínské univerzity. Pomohla vám škola otevřít dveře do filmového světa?
Určitě. Když jsem začínal studovat, Zlín byla jediná škola, která neohrnovala nos nad reklamou. Třeba jako semestrální práce jsme točili klipy. Udělal jsem s kapelou Mňága & Žďorp klip Na stanici polární, s nímž jsme pak vyhráli Noc filmových nadějí. Také ještě na škole jsem s bratry Ebeny natočil klip Folklóreček, za který jsme dostali Anděla. Čím větší kontakty si už na škole uděláte, tím lépe se vám vstupuje do dospělého života.
RECENZE: Vzhůru na Měsíc s podporou magnáta Hrabiše. Jak baví Kosmo |
Doporučil byste studium režie mladým lidem? Uplatní se?
Režisérů skutečně ze škol vychází hodně... Je to takový specifický obor. Škola vlastně ani není potřeba, pokud si troufáte do všeho se vrhnout sám. Třeba Tarantino žádnou školu neměl, tu si dělal, až už byl režisérem. Škola je ale nejsnazší cesta, jak do oboru proniknout, jak začít přemýšlet jako filmař. Nejzásadnějším důvodem, proč jít na vysokou, je, že získáte kontakty a dospíváte s podobně smýšlejícími mladými lidmi. A když pánbůh dá, vytvoříte nějakou generační vlnu, co vytvoří tlak na ty starší, aby se pohli dál.
Ve Zlíně má filmová tvorba osmdesátiletou tradici, ateliéry teď začínají ožívat. Nechcete se se svou další tvorbou do Zlína vrátit?
Ateliéry by si zasloužily, aby se tam dělala velká produkce. Ale když točím v Praze, vidím, jakým problémem by byli herci. Ti totiž ráno točí seriál, dopoledne mají zkoušku v divadle, odpoledne dotáčejí seriál nebo mají nějaký film a večer představení v divadle. Nedovedu si představit, jak bych je dostal na půl dne do Zlína. Ale teď pracujeme se scenáristkou Kristinou Májovou na dětské detektivce a pohádce. A právě tu detektivku bych chtěl ve Zlíně natočit, scénář píšeme přímo na Zlín. Tak snad se to podaří.
Dětskému filmu byste se chtěl věnovat i dál do budoucna?
Dětský film je dobrý produkt. V dnešní době už byl povýšen na rodinný film. Na takový snímek přijdou malé děti, protože tam mají veselé postavičky a jednoduchý příběh, puberťáci, protože tam jsou chytré fóry, a také dospělí, kteří si tam najdou zase jinou rovinu.
Jste na začátku kariéry. Máte nějaký profesní sen?
Psal jsem scénář k jednomu ročníku SuperStar, kterou režíroval Pepe Majeský, což je skutečný pojem v showbyznysu. Ptal jsem se ho, jak se s tím vyrovnává, že netočí velká díla, u nichž by si lidé říkali, super, to mě naplnilo, musím si to zase znovu pustit. A on mi říkal, že jediná možnost je vědět, že jste práci, kterou právě děláte, odevzdal všechno. A je jedno, jestli točíte SuperStar, nebo film o holokaustu. Důležité je nezpronevěřit se sám sobě.
To vypadá, že jste hodně velký idealista.
A doufám, že jím ještě dlouho zůstanu.
