Cesta byla možná malinko delší, než čekal. Z Plzně, kde vyrůstal, odešel těsně před prvním mistrovským titulem do Rostocku (2. bundesliga), až letos v létě k němu „přisvištělo“ laso z Lipska.
Bečvář neváhal, zůstal sice v bývalém východním Německu, ale herně si neskutečně polepšil. Loňský nováček se letos v tabulce vyšvihl hned za giganty Kiel, Flensburg, Füchse Berlín nebo Rhein Neckar.
V tabulce je Lipsko páté, navíc hraje čtvrtfinále německého poháru. A když zdolá 13. prosince doma osmý Hannover/Burghof, postoupí do Final Four. „Užívám si to neskutečně,“ usmíval se Roman Bečvář na srazu reprezentace, která v závěru týdne zavítala i do Plzně.
Polepšil si i jinak - zatímco z Rostocku to měl domů nějakých 700 kilometrů, z Lipska ani ne polovinu. „Cesty jsou dobré, doma jsem častěji. Mám rodinu, všichni to uvítali. I rodiče se za námi dostanou častěji,“ dodal Bečvář, jenž bydlí v Lipsku v bytu kousek od haly.
Co vás znám, vždycky jste o bundeslize snil. Jaké jsou to pocity, když ji teď skutečně hrajete?
Takové angažmá jsem si vážně vysnil. Jsem rád, že nakonec přišlo a myslím, že i v dobrém věku. Už mám přece jen něco odehráno, zkušenosti tam jsou.
Do jaké míry se naplňují vaše představy o nejvyšší německé soutěži?
Já jsem v Rostocku zažil dva trenéry. A ten první (český kouč Rastislav Trtík) kladl velký důraz na fyzickou přípravu. Tak jsem to po přestupu do Lipska jen oprášil. Trénujeme dvakrát denně, zvlášť v přípravě to bylo hodně těžké. Ale dostal jsem se do toho rychle.
Takže vám ta zkušenost z Rostocku pomohla?
Určitě, hlavně psychicky. Mám sice něco nahráno, ale první bundesliga je přece jen o level výš než druhá. Musím na sobě víc pracovat.
V čem je největší rozdíl?
Ono je i ve druhé lize hodně kvalitních týmů, porážejí ty z první bundesligy v poháru. Ale tady jsou v každém týmu samí neskutečně zkušení hráči, je to hodně i o taktice. Jen tak někdo se neprosadí.
Lipsko mělo loni jako nováček slušnou sezonu, ale že teď budete pátí, se nečekalo. Jaké byly vůbec ambice před sezonou?
Věděli jsme, že musíme být nohama na zemi. Druhá sezona bývá pro nováčka ošidná, čekali jsme těžkou sezonu. Lipsku navíc odešli dva nejlepší hráči do Wetzlaru, ale řekl bych, že teď spoléháme víc na kolektivní pojetí, držíme pospolu.
Co říká klubové vedení na současné umístění?
V klubu zavládla neskutečná euforie, očekávání jsou neuvěřitelná. Jeden zápas nás dělí od postupu do Final Four poháru, šance je obrovská. Němci jsou takoví, že chtějí pořád výš a výš, ale máme rozumného manažera, drží se při zemi. Nestaví před nás nesplnitelné cíle. Jsme šťastní za každé vítězství. Sezona je dlouhá, stát se může všechno.
Jak jste spokojený se svojí porcí minut na hřišti?
Nemůžu čekat, že hned v první sezoně budu lídr a kanonýr mančaftu. Jsem spokojený, na hřiště se dostanu často. Trenér hodně točí sestavu, počítá se mnou. Dobře ví, v čem je moje síla.
Těšil jste se o to víc na reprezentační sraz? Chcete se předvést i lidem v Česku?
Já se do nároďáku těším vždycky, máme tady skvělou partu. V týmu je bojovný duch. Navíc každá zkušenost vás posouvá dál, zahrát si proti borcům z Islandu nebo Makedonie se nepoštěstí každý den.
Na Islandu jste těsně padli a teď vás čeká Makedonie, na kterou máte z poslední kvalifikace velikou „pifku“. Bude to v sobotu hodně vyhrocené?
Máme těžkou skupinu a doma chceme vyhrát. Víme, jak to s nima bylo v červnu v kvalifikaci o světový šampionát, co se dělo ve Skopje... Pár hráčů se tam sice rozloučilo s reprezentací, ale Kiryl Lazarov, jejich největší hvězda, zůstal. Asi to bude zase hlavně o něm.
Vás navíc čeká návrat domů do Plzně. Bude to pro vás pořád ještě speciální chvíle?
Samozřejmě, těším se hodně moc! Už jsem slyšel, že hala na Slovanech bude plná. O fanoušky nemám strach, vždycky nám vytvoří skvělou atmosféru.
