Interiérová návrhářka a vystudovaná výtvarnice Irena Kovářová žije v harmonii a pomáhá ji hledat i druhým.
Před šesti lety založila v Rudolfově u Českých Budějovic jako první v Česku přírodní zahradu po vzoru našich babiček. Získala za ni mezinárodní plaketu Ukázková přírodní zahrada. Postupně na svém pozemku vybudovala školicí centrum Měsíčnice.
Zabývá se architerikou, metodologií, kterou společně s manželem architektem vytvořila propojením feng-šuej, celostní medicíny a ezoteriky.
„Když navrhujeme interiéry, tak klienti často ani nevědí, proč děláme v návrhu to, co děláme. Nezdůvodňujeme jim každý detail. Nakonec ale řeknou, že se jim doma bydlí najednou tak dobře jako nikdy,“ říká Irena Kovářová o své práci.
Irena Kovářová (49 let)Majitelka ukázkové přírodní zahrady v Rudolfově vystudovala Teologickou a Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, na které 23 let vyučovala předměty se zaměřením na výtvarné umění a estetiku. Momentálně se věnuje návrhům interiérů a Centru celostního rozvoje Měsíčnice, které založila v roce 2013. Pořádá tu kurzy feng-šuej, ženské kruhy a jiná prožitková setkání. Třikrát byla nominována v soutěži Žena regionu. Je vdaná a má 21letou dceru. |
V popisu vašeho kurzu architeriky píšete, že každý prostor s námi komunikuje, a pokud víme jak, tak je to naše výhoda. Jak s námi prostor může komunikovat?
Jsme s ním v neustálém kontaktu. Náš mozek si každou vteřinu stáhne z prostoru zhruba 40 milionů bajtů informací, což je dost neuvěřitelné číslo. Už starověcí Číňané přišli se systémem učení, jak pracovat s prostorem, aby nás nabíjel energií. Nemusíme se dívat jen do čínské kultury, když se chceme něco dozvědět o utváření prostoru. Pokud se podíváme do 15. století, tak už Leonardo da Vinci byl úžasný fengšuista, aniž by o tom věděl. Napsal krásné pojednání o prostoru a tam se zmiňuje o tom, že jakýkoliv prostor je potravou pro duši. Když si představíme dnešní osekané krabice, v kterých jsme dost často nuceni pobývat a pracovat, tak naše duše je asi dost podvyživená.
Dá se tedy říct, že přednášíte české feng-šuej?
Ano. Architerika je propojení architektury, ezoteriky a feng-šuej. Základní principy feng-šuej prostupují všechny starověké kultury. Od středověku až do konce 19. století fungoval vždy princip volného středu. Když vznikal nový prostor, tak se vždy vymezil volný střed a kolem teprve vznikala nějaká zástavba. Dnes to naprosto popíráme.
Můžete uvést příklad?
Developer zakoupí nějaké území, udělá tam rovné ulice a po obou stranách samou zástavbu. Když vidíte první takové územní celky, které takto uměle vznikaly bez ohledu na principy feng-šuej, tak se tam hodně obměňují obyvatelé. Nastěhují se a za chvíli už se tam necítí dobře a domy prodají. Na prvních satelitních sídlištích tohle můžeme vidět.
Jaké nejčastější chyby děláme při zařizování našich domovů?
Soustředíme se příliš na pravoúhlé tvary a stavíme domy s rovnými střechami. Když to přetlumočím do feng-šuej, tak je to přemíra jangu, tedy mužské energie. Muži fungují přirozeně v takzvané jangové energii, která nás motivuje k výkonu, rivalitě a dosahování cílů. Ale přemíra takové energie škodí. Jangové pojetí prostoru se projevuje striktními pravoúhlými tvary, které mají ostré hrany. Jsou to rohy nebo přemíra chromovaných svítidel.
Myslíte, že nás až tak negativně mohou ovlivňovat jen rohy v místnosti?
Mám na mysli spíše nábytek s ostrými rohy a hranami, ty jsou problematické. Číňané je nazývají nepřátelskými šípy. Měkké a plynulé křivky jsou naopak životodárnou energií.
Je tedy lepší žít v kulatých místnostech?
Je v pořádku, když má místnost pravidelný tvar, naopak kulatá místnost by byla pro nás velmi problematická. Třeba Indiáni nebo kočovní Mongolové mohou žít v jurtě nebo v teepee, které mají kruhový tvar. Jakékoliv obydlí, které kočovníci osídlí v ten daný moment, tak k němu mají okamžitě silnou vazbu. My Evropani jsme si nikdy takto silnou vazbu k zemi nevytvořili, takže obdélníkový nebo čtvercový tvar domu nás poutá k danému místu a pomáhá nám si vytvářet silnější pocit zodpovědnosti za daný prostor. Kočovníci ani Indiáni to nepotřebují.
Tvrdíte, že jsme nuceni přebývat v „osekaných krabicích“. Jak by tedy měl vypadat ideální pracovní prostor třeba v typických kancelářích?
V kancelářích je nutné podporovat přátelskou atmosféru. Když si to představíte a jdete chodbou, která je jen uměle osvětlená, je velmi strohá, jsou tam kovové zárubně, šedivé dveře a není tam žádný prostor k sezení, tak to není dobře. Uvnitř kanceláří je pak hranatý a ostrý nábytek, nad hlavami zářivky, umělé květiny a v oknech jsou žaluzie místo záclon, které by prostor zjemnily. Chybí tam jin, ženská energie. Důležité je denní osvětlení, chodby by neměly být přímé, ale třeba s výklenky, kde jsou i místa k sezení. Díky dennímu osvětlení tam můžete mít živé květiny. Tu atmosféru to pak úplně změní a zvýší se motivovanost zaměstnanců.
Dají se pravidla architeriky aplikovat i na otevřeném prostoru, na prostranství nebo zahradě?
Do velké míry jsou shodné. Jde o univerzální pravidla, která platí pro práci s prostorem, a je jedno, jestli je vnitřní, nebo vnější. Jsou tam jen jemné nuance, které se mění. Například na zahradě by měl majitel vymezit volný střed. To znamená, najít si těžiště zahrady a tam nesázet žádný dominantní strom nebo mohutný krb. Nezastavět střed je první pravidlo.
Jaká jsou další pravidla?
Druhé pravidlo je cesty na pozemku tvarovat nikoliv rovně a přímo. Když jdu po rovné cestě, tak je to stejné, jako když jedu po dálnici, a v ten moment přestávám vnímat přítomný okamžik, ale myslím na to, až z dálnice sjedu. Já vlastně řeším to, co bude následovat. Ale křivka mi právě pomůže, že zpomalím. Když se cesta vlní, meandruje třeba jako potok, soustředím se pak na to, co je, a ne na to, co bude. Žiji přítomným okamžikem.
Velmi často mluvíte o energiích a zdůrazňujete, že ženská energie je dnes spíše v pozadí. Navíc vedete kurz ženských kruhů. Může to i vypadat tak, že tíhnete k feminismu...
Myslím si, že je to právě naopak. Feng-šuej, z kterého vycházím i na kurzech pro ženy, nehledá rovnoprávnost. Spíše rovnováhu s mužskou energií. Žena je ale v současné době potlačovaná. Usilujeme o to, aby se žena oprostila od mužské rivality, dravosti a výkonu. Ženě je vlastní spolupráce a péče. Musím říct, že ženy si pak začnou tu svou energii velmi užívat, když ji poznají. A nakonec se to pozitivně projevuje i v partnerských vztazích.
Jak se tváří muži na to, když jejich partnerky docházejí na kurzy ženských kruhů a architeriky? Nemají předsudky?
Muži často projevují obavy, když jejich manželky začnou navštěvovat moje kurzy. Před druhým dílem kurzu se už ale ptají, kdy se koná další. Manžel jedné z docházejících členek říká, že by sem ženy měly chodit povinně. Doma jsou pak prý klidnější a vyrovnanější.
