Prozradíte, kde jste na sebe s vaším dnes už manželem narazili?
Můj muž je také z filmové branže, máme hodně společných přátel, ale my dva jsem se nikdy nepotkali. Až v ten jeden osudný večer, kdy jsme se oba ocitli na místě, kam se ani jednomu nechtělo. Mě přemluvil herecký kolega a Jirku jeho kamarád, kterému jsem se líbila a chtěl mě představit. Jirkovi se do toho vůbec nechtělo, protože z pochopitelných důvodů nemá rád herečky, takže byl pěkně drzý a hned mě napomenul za můj přízvuk, který rozhodně nemám! Nakonec jsem si celý večer povídala jenom s ním, protože z něj bylo cítit, že mě ani trochu nechce sbalit, nelepil se na mě a mě bylo fajn. Tak úplně obyčejně, normálně, jako se starým kamarádem, se kterým se vždycky sejdeme, hezky pokecáme a jdeme zase každý svou cestou.
Tak to ale neskončilo.
Za týden se mi ozval a pozval mě na badminton. Koupila jsem si kvůli tomu nové tenisky a natáhla vazy na pravé ruce. Hezky jsme si zahráli. On stál na jednom místě a já lítala z jedné strany na druhou jako blázen. A pak se už neozval. Dodnes se tomu smějeme. On vůbec neměl v úmyslu pozvat mě na rande, jen si prostě neměl s kým zahrát badminton. Já mu pak dost razantně vysvětlila, že nemám ve zvyku naplňovat volný čas cizích mužů, kteří se nudí a nemají si s kým hrát.
Myslíte si, že jde o osudovou lásku?
Osudová láska je podle mě každá velká láska, která zasáhne naši duši. V dobrém i zlém. Změní nás, poučí, posílí. Osudová určitě tedy je. Ale zároveň je jiná než všechny mé lásky doposud. Cítím se, jako bych se vrátila “domů“. Naprosto v bezpečí. Tenhle pocit je pro mě velmi vzácný.
Podle čeho jste vybírali místo svatby?
Oficiálně jsme se brali v pátek, jenom se svědky u kaple v Botanické zahradě. Druhý den jsem měla stejné šaty, účes, ráno mi přivezli stejnou kytku, ale tentokrát už bylo vše neoficiální, oddal nás můj nejlepší kamarád převlečený za faráře, pak už byla jenom velká party s lidmi, co máme rádi, na jednom statku v Praze.
Jak to bylo se svatebními šaty?
Šaty jsem měla z Anglie od značky Needle and Thread. Když jsem je uviděla, okamžitě jsem věděla, že je chci: netypické svatební, které můžu pak nosit ještě dlouho, třeba jen tak, ke kožené bundě. Prstýnky nám vyrobili v ateliéru Jitky Kudláčkové. Nechali jsme si do nich otisknout kůru borovice, kterou jsem od Jirky dostala a říká se jí i strom života. Zasadíme ji na naší zahradě.
Toužíte ještě po dalším potomkovi?
Toužíme a těšíme se.
Jak přijali nového muže ve vašem životě synové?
Moji synové jsou úžasní. Citlivé duše, ze kterých prýští láska. Jsou otevření a milující a nejvíc šťastní, když jsem šťastná já. S Jirkou si rozumí, umí si s nimi pohrát mnohem líp než já, ale zároveň má i jejich respekt. Opět větší, než mám u nich já.
Čeká vás nějaká svatební cesta?
Pojedeme v zimě do tepla, někam, kam jsem vždycky toužila jít a myslela si, že se tam nikdy nemám šanci podívat. Ale naštěstí se sny plní...
Jaké máte plány do budoucna, co vás čeká za pracovní projekty?
Tento rok jsem točila dost intenzivně na Slovensku. Za chvíli poběží osmidílný seriál Hotel, kde mám jednu z hlavních rolí. Krásnou roli jsem měla i v pokračování úspěšného seriálu Tajné životy. Čeká mě další série První republiky, premiéra projektu Last Visa v Šanghaji a jedno tajemství, o kterém budu moct mluvit až za pár měsíců.
Co je podle vás štěstí?
Rozhodnutí vidět pozitivně. Upřednostnit lásku před negativitou, závistí a pocitem nedostatku. Nikdo a nic na světě nám pocit štěstí nedodá, pokud se sami nerozhodneme být spokojeni s tím, co máme. Je to pocit, je to stav. Jemný, prchavý. A je jen na nás, jestli si ho udržíme, nebo se mu vzdálíme svým myšlením a hodnotami.
Myslíte si, že jste ve svém manželovi našla spřízněnou duši?
Vztah s mým mužem nezačal velkou vášní a emocemi, možná právě proto má předpoklad vydržet. Být pevný a stálý. Pro ten klid, který v něm cítím, bez touhy pořád někam utíkat a něco hrotit. Cítím oporu. Můžu být naprosto autentická, říct všechno, co mě trápí. Dovoluje mi beze strachu být sama sebou. Na tom je náš vztah založený: na důvěře, upřímnosti a pocitu bezpečí. A cítím se milovaná. Nepotřebuju žádné důkazy. Cítím to. Duše, které jsou si podobné a spřízněné, se nevyhnutelně přitáhnou.
Na čem vám v životě nejvíc záleží?
Na mé rodině. Podařilo se mi ji zase zcelit. Velmi jsem po tom toužila, to přiznávám. Nejsem vlk samotář, nejsem ani extrovert, co kolem sebe miluje davy lidí a pořád potřebuje být ve společnosti. Nejšťastnější jsem s nejbližšími. Rodina je pro mě vším.
Bez čeho byste se v životě neobešla?
Bez lásky.
