Nezastavil se. Ve vzduchu to ani moc nešlo, ale i na pevné zemi Martin Šonka pendloval z místa na místo. Kromě šampionátu na „svém“ letišti stihl v závěrečný den předvést své umění i na exhibici v Táboře. Trasu dlouhou 150 kilometrů zvládl za necelou půlhodinu, po které znovu přistál na ploše u Moravské Třebové a zamířil na autogramiádu. A zájem o je ho podpis či foto byl značný.
Po druhém místě v klasické akrobacii vyhrál titul v disciplíně freestyle. „I přes ty stresy jsem si to neskutečně užil. Závod byl nádherný,“ prohlásil Šonka.
Létá se vám při freestylu uvolněněji?
Není při něm obava z každého pohybu, jako je tomu při klasické akrobacii, kdy člověk nesmí být každou vteřinu o stupínek jinak, než má být. Tady si to více užijete a vyblbnete, avšak je to závodění a snažíte se let nezkazit. Navíc jsem obhajoval titul z předloňska, takže ten tlak jsem si sám na sebe svým způsobem vyvinul. Úplně jednoduché to nebylo. Byl to stejný stres, který jsem zažíval po celý týden. Jinak se mi ale na domácím letišti létalo dobře. Byla tady spousta fanoušků, takže paráda.
Cítil jste větší pohodu při tom freestylovém programu i u vašich soupeřů?
Každý si trochu oddychne, když skončí klasika,potom už je to více zábava, protože si můžeme dělat s letadlem, co chceme. Máme jenom časový limit, během něhož můžeme ukázat, co umíme. Každý hodlá vyhrát a musí předvést něco lepšího než ti ostatní. Nicméně je v tom taková větší radost.
Létalo se celý týden. Jak probíhal?
Bylo to pro mě strašně namáhavé. Od prvního letu jsem se držel poměrně vpředu, takže tam bylo psychické zatížení. Stačila by malá hloupá chyba a posunul bych se pořadím dolů. Tím pádem to bylo opravdu vyčerpávající. Musel jsem držet koncentraci na každý let. Letěly se čtyři soutěžní sestavy, což snad 15 let nebylo. Většinou jsou v závodech mistrovství Evropy či světa tak dvě nebo tři. Minimálně jeden let se obvykle pokazí kvůli počasí, ale tady jsme měli pořád nádherně. Stále jsme se museli připravovat, protože tajné sestavy byly vskutku náročné. Teď jsem zralý si lehnout a minimálně 14 dní odpočívat, ale koncem tohoto týdne mě čeká další Air Race (šestý závod série Red Bull Air Race na německém Lausitzringu), takže ten kolotoč začne znova.
Martin Šonka v závodech Red Bull Air Race
Nebylo na vás už přeci jen moc velké horko?
Kdyby nám vadilo teplo, tak bychom už byli moc velcí puntičkáři. Samozřejmě, že optimálních je tak 20 stupňů a mírný vánek. K tomu pár obláčků někde hodně vysoko, aby se dalo při rotacích podle něčeho řídit. Není dobré, když je nad vámi úplně čistá obloha, na které nic není. Ačkoliv my se většinu času díváme dozadu nebo pod sebe na zem. Je pravda, že když je vedro, je člověk přehřátý stejně jako motory. Fyzický záhul to je, ale takhle hezky na mistrovstvích dlouho nikde nebylo.
Vadí vám při letu i paprsky?
Létá se celý den a slunce se posouvá. Proto svoji polohu mění i rozhodčí, aby nekoukali do sluníčka a viděli na nás. Když koukáte na nějakou stranu a zrovna tam svítí nad horizontem někdy navečer, není to příjemné. Ale děláme venkovní sport, který není v hale nebo laboratorních podmínkách, takže se s tím musí každý vypořádat.
Vám se to podařilo znamenitě. Mohla se sejít ještě silnější konkurence?
Byla neskutečná. Když se podívám na výsledkovou listinu v klasické akrobacii, je tam za mnou šest Francouzů za sebou, což jsou profesionálové, kteří nedělají nic jiného, než trénují akrobacii. Z toho mám nesmírnou radost. Rozdíl oproti mistrovství světa je jen v Američanech, kteří jsou dobří. Jinak je světová elita v Evropě, takže konkurence byla obrovská. I naši kluci Petr Kouřil a Marek Hyka odlétali úžasně. Holt se jim tam připletla chyba, ale myslím, že do budoucna budeme silný tým.
Sledujete během závodu soupeře, nebo si jdete raději odpočinout?
Když přistanu, tak sleduji ty kolem, kteří by mě v pořadí mohli ohrozit. Dívám se i na kolegy z týmu. Pak je to různé. Jsou tajné sestavy, které se skládají podle několika návrhů večer před závodem. Je jich třeba deset a můžete si vybrat kterýkoliv. Většinou se koukáte na někoho, kdo neletí vaši sestavu, takže to pro vás je matoucí informace. Letí sice stejné prvky, ale v jinak poskládané sestavě. Před letem tedy nepozoruji ostatní vůbec, abych si nemotal hlavu. Potom v kombinaci se stresem a takzvaně vygéčkovanou hlavou, kdy se vám půlka mozku vypíná a máte pocit, že reagujete jenom na světlo, tak hrozně snadno uděláte chybu.
Létáte na dvou strojích. Řízení kterého je složitější?
Oba mají svoje. Akrobatické závody létám s Extrou a Edge používám na Red Bull Air Race. Obojí je vrcholový sport, takže se nedá říci, co je těžší nebo na kterém mě to baví více. Air Race je pro mě v současné době číslo jedna, takže mu věnuji veškerou svoji pozornost. Akrobacii dělám, jenom když je čas mezi závody a zrovna nemáme co ladit na letadle. V přípravě se pro lepší orientaci v prostoru a vyšší odolnost těla na přetížení věnuji akrobacii, ve které jsem trochu zvolnil. O to větší radost mám z výsledků. Přestože tréninků nebylo tolik, tak se mi povedlo slušně zalétat. Tím, že jsem ani netlačil moc na pilu a v tréninku povolil, se to v rukách a hlavě srovnalo a v závodě si to sedlo.
Přesedávání mezi oběma letadly vám žádné potíže nedělá?
Je dobré se rozlétat, zvláště když si jsou letadla podobná. Jsou tam jiné síly v řízení, na které trochu jinak reagujete. Máte jiný výhled z kabiny. Je nevýhoda vylézt z kabiny a hned sednout do druhého a letět s ním soutěž. Jak jsem se vrátil z Ascotu (pátý závod ve Velké Británii), tak jsem si hned skočil do akrobatického éra a snažil jsem se s ním nalétat co nejvíc, abych ho dostal do ruky.
S přípravou souvisí i pečlivá strava. Co si dáváte před a během závodů, abyste to nepřehnal?
Jíst můžete prakticky normálně. Samozřejmě, že když si dáte guláš se šesti knedlíky a hned potom jdete letět, musíte počítat s tím, že pak bude desetkrát těžší a někam se bude chtít tlačit, ať už je to dolů nebo nahoru. S tím musíte počítat. Nicméně každý je tady profesionál, takže se nají podle toho, v kolik letí. Není ale ani dobré hladovět. Musí to být přiměřené, v pohodě a nedávat si nic extra těžkého. Ani vypít předtím litr vody není vhodné, protože z toho je za chvíli deset kilo, které vám tam někde bude putovat a budou se vám dělat bubliny u nosu.
Stalo se vám někdy, že jste to přehnal a jídlo šlo „ven“?
Jo, občas po tom guláši, když jsem šel letět a zatlačilo na mě přetížení sedm osm gé, tak chtěly knedlíky nahoru. Musíte držet zuby a nepustit maso. (úsměv)
