Pavel Stara, který už roky šéfuje pardubickým basketbalistům, je na stres zvyklý. Přesto jej to, co zažil minulý pátek při slavnostním zahájení Olympijského parku Pardubice, dost zaskočilo.
Těšil se, že si užije pohled na průvod, který v parku Na Špici slavnostně odstartuje šestnáctidenní akci. Nakonec bylo vše jinak. Do ulic se naráz vydalo téměř 30 tisíc lidí a slavnost se nutně musela změnit.
„Byl jsem přímo v parku Na Špici a s vysílačkou v ruce jsem očekával příchod průvodu. Najednou jsem začal dostávat informace od policie i kolegů, že je totálně ucpané centrum města a že se to vše valí k nám. I zvířata začala z parku utíkat, do toho zprávy o ztracených dětech. Připadal jsem si jako při Armagedonu. Ty davy nebyly park ani přístupové cesty schopné pojmout. Jsem rád, že organizátoři i policie zvládli situaci natolik, že se nikomu nic nestalo,“ říká s několikadenním odstupem stále plný emocí Stara.
Pavel StaraStudoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze, poté anglický jazyk na Státní jazykové škole v Praze. Je zakladatelem České asociace kondičních center, mezi léty 1998 a 2002 byl asistentem ředitele a posléze ředitelem Sportcentra YMCA. Působil v pozici generálního manažera dvou předních basketbalových klubů v ČR (BK Děčín – 6 let, BK Pardubice – 4 roky), od roku 2012 do současnosti je předsedou představenstva BK Pardubice. Z pozice manažera vedl dva roky basketbalový reprezentační tým mužů ČR. Od roku 2012 je členem představenstva Asociace ligových klubů. |
Kolik jste vlastně čekali lidí na slavnostním zahájení?
Říkali jsme si, že by mohlo přijít tak tři tisíce lidí. K tomu byl i přizpůsobený program. To, že podle policejních odhadů nakonec přišlo 27 tisíc lidí, nemohl nikdo absolutně předpokládat. Byl to největší dav ve městě od revoluce v roce 1989.
Dav byl natolik velký, že mnoho lidí ze slavnostního průvodu nic nevidělo. Šlo něčemu takovému zabránit?
Z mého pohledu ne. Měli jsme vymyšlený průvod centrem města tak, aby lidé viděli, kde všude se Olympijský park bude konat, a také, aby při něm byly vidět dominanty města. Proto se šlo po třídě Míru, kolem Tyršových sadů nebo Letního stadionu. Jelikož šlo o průvod, tak jsme se snažili, aby se většina atrakcí konala ve vzduchu, tak aby je lidé z průvodu viděli. Jenže ten dav byl nakonec tak veliký, že řada lidí to prostě vidět nemohla.
A za to přišla kritika...
Já ji na jednu stranu beru. Jistě, někdo se těšil na průvod a zahájení a nakonec se třeba nikam nedostal. Jenže vážně nebylo v lidských silách zvládnout tak velký počet lidí. Ještě jednou bych tady chtěl poděkovat policistům za to, že nám pomohli zvládnout situaci bez zranění či poničeného majetku. Také chci poděkovat lidem, kteří celý program zahájení připravili, protože odvedli skvělou práci. Ovšem tohle bylo prostě něco nečekaného.
Na druhou stranu vás musel takový zájem lidí z Pardubic i okolí potěšit...
Rozhodně. Dá se říct, že si Pardubáci vzali park za svůj. Město začalo žít, našlo svou duši. Na to, že jsme nedělali nějakou velkou propagaci, je takový zájem lidí úžasný. A nejde jenom o průvod.
Pravda je, že na všech sportovištích v parku je celý den hodně zájemců. Čekali jste takový nápor?
Musím říct, že i to nás překvapilo. Jen za první víkend dorazilo téměř 50 tisíc lidí a chodí i ve všední dny. Díky hracím kartám máme detailní představu o počtech sportujících dětí i dospělých a jsou to neskutečná čísla. Evidentně se ujala hrací karta, která motivuje lidi, aby si vyzkoušeli všechny sporty, a musím říct, že to funguje.
Naopak večerní sledování televizních přenosů se zatím úplně neujalo. Lidí je u obrazovek asi méně, než jste čekali.
Tady vidím dva problémy, z čehož jeden se už pokoušíme řešit. Kvůli tomu, že se park Na Špici opravoval za evropské peníze, tak je v něm zakázáno podnikat. Tím pádem i cokoliv prodávat. Jasné přitom je, že fanoušci si chtějí u přenosů třeba dát pivo nebo limonádu. Snažíme se však vymyslet systém donášek, který by to řešil.
Druhý problém vidím v tom, že se zatím našim sportovcům v úvodu her moc nedařilo. Samozřejmě, kdyby třeba tenistky hrály o víkendu o medaile, tak věřím, že dorazí více lidí. Ale máte pravdu, že fanzóny musíme ještě více rozhýbat. Snad nám v tom naši sportovci pomůžou.
Když už jsme u občerstvení, tak mě poměrně zarazilo, že se v areálu nerecykluje odpad a že se nepoužívají vratné kelímky na pití.
Už jsme toto napravili a dali jsme v týdnu do oběhu zálohované kelímky s logem olympijského parku.
Jak je vůbec náročné takovou dlouhou akci pořádat?
Nesmírně. Celý den je co řešit. Řada mých kolegů nechodí ani z parku domů a spí přímo v areálu. Tady bych chtěl ocenit naše dobrovolníky, kterých točíme zhruba 200 a kteří odvádí super práci.
A jak se daří udržovat noční klid a vztahy se sousedy parku? Přece jen z toho měli třeba politici docela strach.
Snažím se všechno osobně řešit. Měli jsme třeba stížnost od paní, která se vrátila z nemocnice a doma ji rušil náš naftový agregát. Když se nám ozvala, tak jsme ho přesunuli dál, aby ho tolik neslyšela. Další problém jsme měli s průjezdností Labské ulice, ale i tam jsme našli dohodu. Takových věcí už bylo více, ale vždy se nám podařily nějak rozumně vyřešit.
Umíte si představit, že by se taková akce v Pardubicích ještě někdy opakovala?
Umím a musím říct, že podruhé by její pořádání bylo podstatně lehčí. Kolem letošního ročníku se vytvořil tým šikovných lidí z radnice a dobrovolníků, který by navíc při druhém konání byl o dost zkušenější. Výhodou by bylo i to, že v té době bude už možné v parku prodávat občerstvení, protože skončí udržitelnost projektu. Je ještě brzy o něčem takovém mluvit, ale představit si to dokážu. Ten zájem lidí nás natolik motivuje, že bych do toho asi šel, a věřím, že většina kolegů také.
