Přebírají firmu od rodičů. Šijí obleky do tanečních i armádní uniformy

Ať už byly jejich představy o budoucím povolání jakkoli rozdílné, sešli se nakonec sourozenci Koutní v jedné kanceláři. Postupně přebírají rodinnou firmu a pokračují v prostějovské oděvní tradici.

Kdyby v Prostějově kdysi nefungoval legendární Oděvní podnik (OP), možná by dnes nebyla ani rodinná firma Koutný.

„Několik generací naší rodiny tam pracovalo, otec dělal 20 let obchodního náměstka,“ vysvětluje Petra Koutná a její bratr Pavel v rodinné historii pokračuje: „Začátkem 90. let založil se svými kolegy firmu H&D, která dělala sportovní oblečení. Jenže po půl roce se čtyři společníci neshodli a vznikla společnost DAKO, jež vyráběla pánskou konfekci. Nakonec v roce 1995 otec s matkou začali budovat vlastní rodinný podnik, který nese jejich jméno.“

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

• Chilli si dává do jogurtu i čaje, zákazníky se to snaží naučit
• Začínal ve třech lidech. Nyní má jeho e-shop obrat přes čtvrt miliardy

Další příběhy čtěte zde.

Jaké byly jejich podnikatelské začátky?
Petra: Krušné, nebyly finance ani materiály. Když na to dnes rodiče vzpomínají, diví se, že tak riskovali.

Jak jste toto období prožívali vy?
Pavel: O firmě se u nás mluvilo neustále. Nikdo nás však do oděvnictví nenutil. Mohli jsme si jít vlastní cestou.

A šli?
Petra: Já jsem k tomuto oboru měla vždycky blízko. Vystudovala jsem oděvní průmyslovku a bylo jasné, že mé místo bude v rodinné firmě. Jen jsem řešila, jaká pozice by mi vyhovovala. Rozhodla jsem se pro obchod.

Pavel: To já byl rebel, mně se do oblečení nechtělo. Váhal jsem mezi medicínou a právy, ale nakonec vyhrála ekonomie, která je univerzálnější.

A kdy jste tedy doplnil rodinný tým?
Pavel: Rodiče přišli s tím, že by chtěli vyrábět i uniformy, a potřebovali klíčového člověka, který to rozjede. Věděl jsem, že je to teď, nebo nikdy. Tak jsem v roce 1999 nastoupil a udělal si kolečko po firmě, abych věděl, jak to všechno funguje.

Co všechno tedy vyrábíte?
Pavel: Už 15 let děláme i pánské obleky na míru. V našich prodejnách a salonech se dá koupit klasická konfekce. Také oblékáme celé firmy, aby měly oděvy sladěné s logem a podobně. A pak šijeme uniformy, a to nejen pro českou armádu, policii, celníky, vězeňskou službu, ale hlavně za hranice, pro rakouskou a holandskou armádu.

Společnost Koutný

• Česká rodinná firma, založená v roce 1995 v Prostějově.
• Po vzoru prvorepublikových značek Rolný a Nehera se specializuje na tradiční pánskou oděvní výrobu: obleky, saka, kalhoty a smokingy.
• Zároveň je dodavatelem profesního oblečení pro státní správu, obléká třeba Hradní stráž nebo české vojáky na mírových misích po celém světě.

Kdo je váš typický zákazník?
Petra: Chodí k nám různé typy mužů. Od kluků, kteří potřebují oblek do tanečních, přes mladíky, kteří si oblíbili moderní saka, po starší pány požadující formální oděv do práce.

Jakou dnes máte konkurenci?
Pavel: Teď už je to dobré, ale před deseti lety nám začaly konkurovat obchodní firmy, které vyráběly v Asii. Protože podle zákona o zadávání veřejných zakázek prostě vyhrával ten nejlevnější. A tak jsme hledali místa, kde budeme vyrábět levněji i my: Slovensko, Bulharsko, Albánie. Ale ani při marži 5 až 10 procent to nestačilo. Tak jsme dělali speciální věci pro armádu, vyhráli pár soutěží a v roce 2015 se to začalo obracet. Čína už je dnes podobně drahá jako jihovýchodní Evropa.

V šití uniforem však tolik soupeřů na trhu nemáte.
Pavel: Ne, v Česku jsme skoro jediní, konkurují nám ale firmy z Evropy: španělské, německé, rakouské. V zadávání státních zakázek se mnohé zlepšilo. Dříve nikdo nekontroloval kvalitu, dnes už na to mají odborníky a nejde jen o nízkou cenu.

Jak se na prodejích podepsala hospodářská krize?
Pavel: U konfekce se obrat nesnížil, útlum byl znát třeba v Moravskoslezském kraji, ale Praha a Jihočeský region to vyrovnaly. Propustili jsme pět lidí, ale to bylo spíše proto, že se uniformy v té době začaly šít jinde.

Výrobní podniky pláčou, že není dost kvalitních pracovníků. Jste na tom stejně?
Petra: Ano, lidé jsou naše největší bohatství. Najít náhradu za dobrého zaměstnance je opravdu problém.

Jak to řešíte?
Petra: Jednáme s Hospodářskou komorou ČR, jak oživit obor. Účastníme se setkání oděvních firem s průmyslovými školami, spolupracujeme s úřadem práce. OP Prostějov kdysi učňovské obory měl, ale ty se samozřejmě zavřely. Já myslím, že kdybychom přesvědčili rodiče, že je to hezká, stabilní, týmová práce, dvě třídy ročně by se tu určitě uživily.

Pavel: To je plán, ale realita je prostě taková, že musíme vychovávat vlastní lidi, nebo najmout ty ze zahraničí. Naštěstí máme neuvěřitelně nízkou fluktuaci. Když od nás lidé odcházejí, tak jen do důchodu, nebo na mateřskou.

Může se hodit

Portál jobDNES.cz přináší každý den nové nabídky pracovních míst.

Zaměstnavatelům nabízí možnost najít vhodné uchazeče o práci.

To se o své zaměstnance asi dobře staráte.
Petra: Pracuje pro nás kolem 90 lidí, z toho 80 procent jsou ženy – šičky a švadleny. Jednotlivé pozice přizpůsobujeme zaměstnancům, ne naopak. Jako rodinná firma si to můžeme dovolit. Nejde nám o to, vysát lidi a propustit je. Čím déle jsou pracovníci u nás, tím vyšší mají mzdy, dostávají 13. a 14. platy, pořádáme pro ně kolektivní akce.

Vaši rodiče vám podnikání postupně předávají. Nebojíte se té odpovědnosti?
Pavel: Ta odpovědnost udržet něco, co rodiče vybudovali, je obrovská. Ale nemáme strach. Máma s tátou nám odmala vštěpovali hodnoty, na kterých to podnikání stojí, takže víme přesně, co dělat. Navíc nás otec nechal všechno si vyzkoušet, dokonce i udělat špatná rozhodnutí.

Petra: Každý odpovídáme za nějakou část podniku. Bratr za státní zakázky a výrobu uniforem, já za obchod, salony a prodejny.

Pavel: A oba se snažíme na firmu dívat trochu z nadhledu, abychom ji mohli dál rozvíjet. Protože přebíráme bezvadně šlapající stroj – společnost měla v roce 2015 největší zisk za 20 let své existence.

Kam ten rozvoj bude směřovat?
Pavel: Chceme prorazit s uniformami na další zahraniční trhy, plánujeme otevřít více salonů, které budou prodávat oděvy na míru a klasickou konfekci.

Petra: Stavíme nové školicí středisko a nové sklady tady v Prostějově.

Pavel: Musíme snížit obrovské skladové zásoby, ty máme za posledních sedm let. V zásobách nesmíme mít tolik peněz, to se právě nevyplatilo Oděvnímu podniku Prostějov.

Kolik vám firma bere z osobního života?
Petra: Snažíme se nebrat si práci domů. Rodiče nás naučili ctít víkendy.

Pavel: Nevadí mi vzít ve volném čase pracovní hovor. Ale nesmí jich být moc.

Dovedete si představit, že byste ještě někdy dělali něco jiného?
Pavel: Ne.

Petra: Když jsem loni přebírala starost o banky a peníze a představila si, že to budu dělat celý život, vyděsila jsem se. Nakonec jsme na účetnictví najali paní a já se vrátila k obchodu. Tam budu firmě užitečnější.