Jeho nejpopulárnějšími představiteli jsou tituly DOTA 2 a League of Legends. Existenci však v roce 2003 započal jako skromná modifikace Warcraftu 3.
Nové žánry jsou ve světě videoher vzácným úkazem a hned dva vycházejí z Warcraftu 3 a Starcraftu 1. Jedním je obrana věžemi (tower defense), druhým pak zmiňovaná MOBA, na kterou se budeme soustředit i v následujícím článku.
Paradoxní je, že žánr započal existenci jako modifikace oblíbených strategií. Ty se přitom v mezičase staly okrajovým typem her a MOBA je dnes prominentním žánrem.
Jeho kořeny sahají až do éry strategie Starcraft, ve které bylo možné objevit mapu Aeon of Strife. Každý hráč ovládal jednoho hrdinu a společně tak bojovali s lidmi ovládanými hrdiny i počítačem řízenými protivníky. Struktura mapy však byla zcela primitivní a k dispozici bylo pouze osm hrdinů. Zabíjením bylo možné získávat suroviny a za ty vylepšovat brnění i útok.
Právě Aeon of Strife se stal inspirací pro modifikaci Defense of the Ancients, která principy rozšířila o unikátní prvky z Warcraftu 3. Tedy především o možnost vybavovat hrdiny předměty a odemykat speciální dovednosti získáváním úrovní.
Základní mapa pro Defense of the Ancients z modifikace pro Warcraft 3
Vůbec první verzi hry z roku 2003 vytvořil člověk vystupující pod přezdívkou Eul. Mapu rozdělil na tři hlavní cesty, ve dvou protilehlých rozích stály klíčové struktury týmů a cílem bylo zlikvidovat tu nepřátelskou. Navíc bylo možné volit z řady různých hrdinů, které hráči vylepšovali nakupováním předmětů.
Na výbavu se vydělávalo zabíjením hráčů a počítačem řízených protivníků, kteří putovali po hlavních cestách. Hrálo se pět na pět a veškerá výbava i úrovně získané v rámci jednoho zápasu se v dalším zápase resetovaly.
Část dynamiky vyplynula z omezených možností modifikace pro Warcraft 3, právě to však žánr pomohlo definovat.
Jenže Eul po čase z modifikační scény zcela zmizel a vývoj převzali další lidé. Vznikla tak řada variací s odlišnými hrdiny a upravenou dynamikou hry. Nejprominentnější se pak stala kompilace zvaná DOTA: Allstars, která zahrnovala nejpopulárnější postavy z různých verzí a pokoušela se o jejich lepší vyvážení.
Někteří z klíčových návrhářů DOTY: Allstars jsou dnes navíc šéfy prominentních žánrových titulů. Jedním je Steve „Guinsoo“ Feak, který hře mezi lety 2004 a 2005 významným způsobem pomohl ke stávající popularitě a roky řídí tvorbu League of Legends.
Otěže vývoje po něm na řadu let převzal vývojář známý pouze jako IceFrog (o jeho skutečném jménu se pouze spekuluje), který dnes vede vývoj titulu DOTA 2.
Feak na projektu začal pracovat především kvůli touze po vyváženější verzi, kterou by mohl hrát s přáteli. Právě jeho pojetí DOTY se však brzy stalo tak populární, že Feak s projektem začal spřádat velkolepější plány. Po vyvažování přidal řadu nových prvků a prohloubil tím taktické možnosti hráčů.
DOTA 2
Posun od oddychového projektu k seriózní modifikaci
Pro rozvoj DOTY bylo zásadní vydání datadisku The Frozen Throne pro Warcraft 3. Ten totiž přinesl komplexnější editor a umožnil tak tvorbu robustnějších modifikací. Významné byly propracovanější možnosti pro úpravu předmětů i dovedností, což se stalo klíčem právě při vývoji DOTA: Allstars.
V původní verzi DOTY od Eula bylo na výběr 32 postav. Když s vývojem končil Feak, do zápasu jste si mohli zvolit jednoho z 69 hrdinů a podle Wikipedie je po IceFrogově vývoji hratelných 132 postav.
Jejich dynamiku navíc lze upravovat nakupováním předmětů a v zápasech deseti lidí tak vznikají miliardy možných kombinací. Právě pestrá nabídka postav a výbavy totiž posloužila jako hlavní způsob, jak prohlubovat komplexnost hry.
Feak však ve své verzi zásadním způsobem upravil i dynamiku zápasů. Zatímco původní DOTA kladla důraz na boj s počítačem řízenými vlnami nepřátel, verze Allstars přiřkla větší význam vzájemnému souboji hráčů.
League of Legends
Zahrnovala také komplexnější systém předmětů, ve kterém existuje výbava pro různé fáze hry a tu je navíc možné kombinovat pro vytváření ultimátních předmětů.
V původní DOTĚ oproti tomu na konci zápasu všichni hráči disponovali nejlepší výbavou a přebytek zlaťáků nebylo za co utrácet. Allstars naopak nabídlo propracovanější rozvoj postavy, a získávání peněz si tak zachovalo význam po celou dobu utkání.
Motivací pro vzájemné souboje hráčů se staly lepší odměny za zabití nepřátelského hrdiny, využití epických komentářů z Unreal Tournament, přísnější penalizace za smrt a odlišný návrh dovedností pro jednotlivé hrdiny.
V pozdějších verzích hry se navíc v titulu objevil neutrální boss Roshan, jehož zabití povětšinou vyžaduje spolupráci celého týmu.
Soubojem s ním tak riskujete, že protivníci napadnou vaši základnu či v nejméně vhodnou chvíli zaútočí na váš tým a získají bonusové zkušenosti i předměty za zabití Roshana. Jeho přidání do mapy však zpočátku narušilo vyvážení hry.
Warcraft 3 přinášel výhody ale i řadu omezení
Vytvářet DOTU jako modifikaci Warcaftu 3 bylo darem i prokletím zároveň. Možnost využívat obsah původní hry zrychlilo vývoj, a tvůrci se díky tomu mohli soustředit na pilování principů i lepší vyvážení postav a předmětů.
Díky tomu na projektu mohla pracovat malá skupina lidí a testování nemuselo být tak intenzivní. Přesto vývojářům na tvorbu nezbýval dostatek času a řadu konceptů nikdy nedokázali realizovat.
Chyběla také možnost evidovat statistiky jednotlivých hráčů, například poměr vyhraných a prohraných zápasů. Tím se pro některé z uživatelů vytrácela motivace pro dlouhodobé hraní a navíc nebylo možné automaticky propojovat zkušené hráče a chránit před nimi nováčky.
Kvůli velikosti map pro Warcraft 3 omezené na 4 MB do modifikace nebylo možné přidávat příliš vlastního vizuálního obsahu. Výzvu představovala i distribuce nových verzí mezi hráče. Stahovat je sice bylo možné od lidí, kteří ve Warcraftu 3 zakládali jednotlivé zápasy. Ti však hráče mnohdy odstranili před stažením z obavy, že jde o nováčky.
Heroes of the Storm
Začít s hraním modifikací nebylo zcela triviální ani v případě řady dalších her. DOTA však zahrnovala svou vlastní sadu výzev. Kromě vlastnění Warcraftu 3 i datadisku The Frozen Throne totiž bylo třeba stáhnout správnou verzi mapy a znát přes šedesát hrdinů včetně předmětů, které se pro ně hodí.
Připočtěte fakt, že průměrný zápas zabral hodinu a jakmile se jeden z hráčů odpojil, do hry se již nemohl vrátit. A nemohl ho nahradit ani nikdo další. V tom se DOTA zásadním způsobem lišila od většiny modifikací, a zápasy v ní proto mohly být velmi frustrující. I to vedlo ke vzniku toxické komunity, která byla vůči nováčkům často vulgární.
Navzdory všem problémům však hráčská základna utěšeně rostla a popularita modifikace vedla ke vzniku řady samostatných her. Většina z nich neuspěla, League of Legends i DOTA 2 se však řadí mezi nejpopulárnější tituly současnosti.
Vyřešily navíc řadu z problémů, které sužovaly původní modifikaci. Zkrátila se průměrná doba utkání, tituly vám doporučují vhodné předměty, vyhledávají obdobně zkušené protivníky a ten samý hráč se může připojit zpět do hry.
Zásadnější odbočku od tradiční formulky pak představuje počin Heroes of the Storm od Blizzardu, který eliminoval nákup předmětů a pokusil se přiřknout větší význam týmové spolupráci (recenze hry).
