Jak vám řekl o své nemoci?
Volal mi, že se nutně musíme sejít. Já jsem nemohla, někam jsme odjížděli, tak jsem ho poprosila, aby mi to řekl do telefonu. Přesně vím, kde jsem v tu chvíli byla. Bylo to strašně kruté.
Kdy jste to řekla Arturovi?
Měsíc jsem ten moment hledala. Bylo důležité, aby se to dozvěděl od nás. Bořek se začal fyzicky měnit a to, kdy se to objeví v bulváru, bylo jako časovaná bomba. Vždyť jeden z prvních článků o Bořkovi měl titulek Velký muž na odchodu. Z tohoto vzkazu se rozčílil i Bořek.
Jak nemoc bral? Podléhal jí nebo si ji nepřipouštěl?
Byl naladěný na zápas. Nikdy si nestěžoval a chtěl žít. Kvůli Arturovi, starším synům, kvůli všem, co nás měl rád. I kvůli práci, měl rozdělaných strašně věcí. Rakovina mu udělala čáru přes rozpočet.
Bavili jste se o smrti?
Vůbec. Pořád jsme to ladili na šanci a naději. Vždycky se to může otočit, musíme být trpěliví, říkali jsme si.
Uvědomoval si sám Bořek, že umírá?
Všechno věděl do poslední chvíle. Hlava mu fungovala stoprocentně. Přišlo mi, že v té poslední fázi už to byla spíš přítěž, protože s jasnou hlavou pozoroval, jak tělo odchází. Byl svědkem svého vlastního odchodu.
Mluvili jste o tom?
Ano. Říkal mi: „Je to v pytli, to tělo prostě nechce. Je konec.“ Dodnes mi to zní v uších.
Rozloučili jste se?
Ano, ale nechám si to pro sebe. Je to jen moje a jeho.
Šípka v březnu uvedli in memoriam na Czech Grand Design do Síně slávy:
19. března 2016 |
