Jaké jsou bezprostřední dojmy po postupu na olympiádu?
Hermannová: Obrovské emoce. Jsme nadšené ze všeho, co jsme dokázaly. Pro náš tým, který spolu není ještě ani rok, je to velký úspěch. Za tu dobu jsme odvedly kus práce.
Sluková: Hned v tom momentě, kdy se nám to povedlo, tak tam bylo strašně moc emocí. Každá jsme si to prožívala zvlášť a pak i dohromady, je to pro nás splněný sen. S olympiádou jsem letos už opravdu nepočítala, a teď takový obrat. Byly tam velké emoce.
H: Nikdo, kdo se kvalifikoval na olympiádu, nemůže říct nic negativního. Já jsem úplně unešená z toho, co jsme dokázaly. Jak jsme se za tu dobu, co jsme spolu, zvedly herně, jak jsem se zlepšila pod Simonovým (Naush, trenér) dohledem. Jsem šťastná, že jsme přidaly i tu třešničku na dortu.
Zkuste popsat těch jedenáct měsíců, které jste spolu strávily.
H: Spousta dřiny, stráveného času společně jak na tréninku, tak mimo. Zvládání všech volejbalových i nevolejbalových situací. A hlavně víra v to, že spolu můžeme dokázat cokoliv.
S: Strašné množství práce. Prošly jsme si vším možným, dovedlo nás to až sem, což budeme ještě chvíli vstřebávat.
Jak moc vám postup do Ria narušil plány na léto?
H: Měli jsme všichni naplánované nějaké prázdniny, já třeba tím, že jsem z Ostravy, tak bych jela pozdravit rodinu domů. Simon nám v letadle ukazoval kalendář, že měli jet s Maki do Rakouska si oddechnout, Rio tam neměl.
S: Tím, že je Simon z Rakouska a 90 % času trávíme v Čechách, tak bychom zavítalo do jeho končin. Plán sice musíme překopat, ale jsou to příjemné povinnosti.
H: Za Ostravu bych to teď určitě neměnila. Naštěstí nemusím nic rušit, neměla jsem nic napevno domluvené. Spíš nám přibudou starosti s tím, jak to všechno bude probíhat, co se musí zvládnout. Přece jen jsme se kvalifikovaly za pět minu dvanáct, jako jedni z posledních sportovců. Musíme se spojit s Českým olympijským výborem a domluvit všechny organizační věci.
Má takhle pozdní kvalifikace i nějakou výhodu?
S: Má, výhoda je v tom, že jsme vlastně s olympiádou nepočítaly. Nebyl to pro nás hlavní cíl, což pro spoustu týmů je. My si ji pojedeme užít. Kvalifikovaly jsme se na ni o tři body před Číňankama ve zlatém setu. Ještě včera jsme byly od olympiády pěkně daleko a najednou na ní jsme.
Jak se vám vůbec zamlouval systém, kterým se Kontinentálním pohár hraje?
S: Všichni jsme kvůli němu zestárli o deset let. Ale tím, jak je to brutální, tak je ten postup o to cennější.
H: Byla to zabíjárna. Když hrajete klasický zápas a jdete do tiebreaku, už přece jen máte nějakou půlhodinku za sebou. Víte, jakým stylem váš soupeř hraje. Ale tady nastoupíte úplně z ničeho, nevíte, s čím na vás soupeřky vylezou. Někomu těch deset minut vyjde, někomu ne. V prvním zápase proti Číňankám jsem se nestihla ani rozkoukat a už jsme si podávaly ruce a prohrávaly jsme. Ale bylo dobré si to vyzkoušet před finálovým zápasem. Věděly jsme, co udělat jinak.
V olympijské skupině máte Brazilky, Argentinky a Španělky. Zkuste je představit.
S: Brazilky budou velmi těžký oříšek, obě jsou z Ria, budou hrát na domácí půdě. Pak Argentinky, které jsou šílené bojovnice, to samé Španělky. Všechno země s velikým temperamentem. Bude to náročné, ale je to olympiáda, splnění našeho snu. Zatím jsme ve fázi, kdy jsme rády, že jsme se kvalifikovaly, soupeřky jsme ještě detailně nezkoumaly.
H: Podle mě Brazilky asi nejsou nadšené, že nás dostaly. Třikrát jsme s nimi hrály vyrovnané zápasy, takže asi nebudeme týmem, který by chtěly. Doufám, že jim zaškodíme. Sice budou mít v zádech spoustu fanoušků, ale stát se může cokoliv. Tu skupinu můžeme vyhrát, ale taky skončit poslední.
S: Olympiáda je specifická i tím, že jsou tam redukované kvóty. Mohou tam být dvě Brazilky, dvě Američanky, dvě Němky. Jsou tam skupiny, které jsou šíleně našlapané. A pak ty, kde je třeba Egypt, který je maličko slabší. Ta naše je hratelná, není tam soupeř, u kterého bych řekla, že ho určitě porazíme. Je vyrovnaná a může ji vyhrát kdokoliv.
Je reálné, abyste zopakovaly páté místo z Londýna?
S: Tak určitě (smích). Člověk tam vždycky jede s tím, že může zahrát výborně. My s Bárou víme, že hrajeme výborný volejbal, ale tohle je úplně jiný turnaj o čtyři roky později. Soupeřky jsou jiné, i náš sport jde dopředu. Upínat se k tomu, co bylo v Londýně, by nebylo správné.
Jak vysoko visí olympijská medaile?
S: Vysoko. Budou tam hráčky, které jsou třeba o deset let zkušenější a Rio je pro ně nejdůležitější turnaj za celé čtyři roky. Každá odehraná olympiáda je strašně znát, musíte se rozkoukat, je to úplně něco jiného. Ale pořád je to kulaté a my jsme ženské, u nás je možné všechno.
