Atleti v Amsterdamu bojují s větrem. Prsama do toho, radí Bába

Amsterdam (Od našeho zpravodaje) - Nejlepší dálkaři měli problém přeskočit osm metrů. Tyčkařské zlato bylo za 560 centimetrů. A na desetibojařský titul stačilo 8 218 bodů. Ne, na evropském šampionátu v Amsterdamu nepadaly zpravidla výjimečné výkony. Důvod byl společný: nevyzpytatelný vítr.

Tyčkař Renaud Lavillenie, který jako základní výšku zvolil až 575 centimetrů, si nepřipsal jediný úspěšný pokus. „Vítr věci dost komplikoval,“ řekl. | foto: Reuters

Foukal často, foukal prudce, točil se a komplikoval atletům život.

Tyčkařům stačilo na postup z kvalifikace 535 centimetrů, ve finále se pak zasekli na 560 centimetrech. Jindy suverénní Renaud Lavillenie, který jako základní výšku zvolil až 575 centimetrů, si nepřipsal jediný úspěšný pokus. „Vítr věci dost komplikoval,“ řekl francouzský světový rekordman.

Stříbrný Jan Kudlička situaci popsal ještě důkladněji: „Předpověď byla 8 metrů za sekundu, místy to bylo snad i nebezpečné, točilo se to. Na začátku foukal vítr tři metry proti a pak tři metry z boku. Nejvíc jsem to pocítil na druhý pokus na 570, kdy mi fouklo těsně a zvedlo mi to tyč.“

Zpravodajství

Přečtěte si souhrnné zpravodajství z posledního dne ME atletů.

Veškeré podrobnosti najdete ZDE.

Podmínky pochopitelně zasáhly i do soutěže vícebojařů. Helceletovi stačilo na stříbro 8 157 bodů, jenže v boji s větrem se šlo k mimořádným výkonům odrazit stěží. „Znehodnotil to. Na čtyřstovce foukalo snad 300 metrů proti, na překážkách a stovce to bylo to samé,“ tvrdil Helcelet.

Také do čtyřstovky sprintera Pavla Masláka vítr promluvil. Čech začal rozvážněji, a tak mohl mohutně finišovat - a odsunul z medailových pozic favorizovaného Belgičana Borléeho, jemuž ke konci síly chyběly. „Když se vypráskáte do protivětru, tak s tím na konci nic neuděláte,“ vykládal Maslák.

Dálkař Radek Juška i výškař Jaroslav Bába zase přemítali, jak vhodně zvolit rozběh, aby se aktuálním podmínkám přizpůsobili. „Když se člověk rozběhne, foukne mu do zad a v polovině rozběhu dostane vítr proti, tak ho to trochu rozhodí,“ popisoval Juška. „Vítr se točí, je těžké se srovnat,“ vyprávěl Bába.

Vítr míchal i soutěžemi oštěpařů. Kdo trefil vhodný, mohl získat. A kdo netrefil... „Vítr je špatný, vadí hodně, stresuje to. Přicházejí poryvy, čekáte, kdy se rozběhnout. Je lepší na to nemyslet a zkusit to naprat,“ říkala Barbora Špotáková, ač ve finále ji stejně silné poryvy do zad vyváděly z rytmu.

Podobný recept, jak se poprat s větrem, měl také další zkušený člen české výpravy, výškař Bába. „Nedá se to moc trefit. Důležité je jít proti tomu, bojovat a prsama do toho,“ usmál se.

Kvalifikaci tímto způsobem zvládnul. V nedělním večerním finále bude mít další šanci prověřit, jak jeho metoda funguje...