Jeho syn postával v civilu a otce doprovodil až ke koni. Nejspíše padlo i nějaké to doporučení, ovšem pak už Josef Váňa starší vyskočil na hřbet svého koně a poprvé od Velké v roce 2014 poměřil síly s ostatními přímo na dráze.
„Pěkně jsem se svezl,“ popsal legendární žokej svůj jediný start během dostihového mítinku.
Kvalifikaci máte zdárně za sebou. Jel Rabbit podle představ?
U Haďáku (Hadí příkop) jsem mu zkusil dát jednu bičem. Moc mi na něj nereagoval. Věděl jsem ale proč. Je po operaci a sedm týdnů v tréninku. Chtěl jsem toho po něm moc. Nechal jsem ho jenom doběhnout do cíle. Už na posledním klasickém skoku jsem to nechával úplně na něm, aby si ho přeskočil, neudělal chybu a abychom kvalifikaci dojeli.
Jaké s ním máte další plány před Velkou?
Teď si nechám operovat ruku a on bude trénovat pilně dál, pokud nebude mít zdravotní problém. V srpnu si tady může zajet ještě nějakých 5 200 metrů, pak poslední kvalifikačku. Chtěl bych, aby dva starty ještě měl. Myslím, že do budoucna je to kůň do Velké jako hrom. Ještě zapracuje a uvidíte příští dostih. Na letošní Velkou by mohl být kvalitně nachystaný. Uvidíme, zda mi ho pan majitel půjčí.
Nebál jste se toho, že dostih nezvládnete v tom vedru fyzicky?
Jezdím každý den. Na rozdíl od ostatních kluků i na kole a často v pravé poledne, takže horko znám. Není v tom problém.
Budete připraven i na start ve Velké?
Do ní je spoustu času. Trénuji teprve měsíc. Čeká nás léto a plavání. Nádhera. Dokonce se sem tam i zapotíme a nebudeme tak těžcí jako v zimě, kdy jsem měl přes 70 kilo. Bude pohoda.
Do cílové roviny jste vbíhali na čtvrté pozici, nakonec jste docválali sedmí. Šetřili jste síly?
Ještě jednou jsem ho bičem klepnul a nezabral, takže nebyl důvod ho dál mlátit. Vím, že práce nebylo tolik, aby mohl porážet Hegnuse či jiné. Cílem bylo to objet dokola a to se podařilo.
Těšil jste se zpátky na závodění?
Nejlepší je, když už sedíte na koni. Tlaky předtím jsou. Každý se na mě dívá jako na starého hňupa, ale to já odmítám. Necítím se tak starý, jak vypadám. Když člověk, který pracuje v mladém kolektivu, chodí do práce s radostí a není naštvaný už ráno, že do ní musí jít, tak se to dá zvládnout. Dokud něco nebolí tak, že to nejde, není s tím problém.
Váš svěřenec Hipo Jape dlouho kvalifikaci táhl. Záměrně?
Byl jsem tak domluvený s Jirkou (žokej Jiří Kousek), akorát jsem plánoval být po startu více za ním někde kolem třetího čtvrtého místa. Měl mě vodit, ale pak mě vystrašil, aby se neutahal. Mladí mají málo sil.
Je Rabbit kůň, na kterého jste čekal?
Ani ne, motivovalo mě spíše to jeho zranění. Připomnělo mi to čtyři roky starou akci s Tiumenem, kdy doktor říkal, ať se na něho vykašleme a necháme ho na další rok. A on nakonec vyhrál Velkou. To samé platí letos s Rabbitem.
Dají se oba srovnat?
Tiumen byl kůň, který mi byl absolutně odevzdaný a poslouchal mě na myšlenku. Co se týká překážkového potenciálu, má ho Rabbit ještě větší.
