Jeho ostře tvarovaná maska poukazuje na příbuzenský poměr s několika ostrými modely z té nejvybranější společnosti. Podobný výraz má například nohatý sprinter S 1000 XR nebo dokonce okruhová střela S 1000 RR. Nad dvojicí šikmých světlometů s ostrými rohy LEDového denního svícení se zdvihá vysoké plexi. Pomocí dvou šroubů je nastavitelné do tří poloh. V té nejvyšší poskytuje perfektní ochranu před větrem i nepohodou. Za rozměrným štítkem však také vzniká slušná turbulence. Proud vzduchu odněkud vyšťoural tkaničku od mikiny a zhruba ve stokilometrové rychlosti mi ji cpe do obličeje. Jak dopadla dlouhovlasá řidička, si asi dovedete představit. Po městě ale plně vyhovuje i nejnižší poloha, která také dodává mašině sportovnější vzhled.
Je to skútr, a proto uživatele zajímá jedna z klíčových vlastností všech oplastovaných speciálů. Zavazadlový prostor pod sedlem a případná další místa, kam lze poschovávat každodenní nezbytnosti. Sedlo se odjišťuje klíčkem, který se po zamáčknutí otočí ve spínací skříňce mírně vpravo. Kdesi v útrobách to cvakne a rozměrné sedlo poskočí nahoru. Do horní polohy jej pomáhá zvednout jedna plynová vzpěra. Ta ho také drží v otevřené poloze. Kufr je osvětlen malou LED lampičkou a je obrovský. Jednu integrální helmu a menší nákup pojme kdykoli. Když je to potřeba, umí se podsedlový prostor díky spouštěcímu dnu s kevlarovým vakem přifouknout a stojící skútr je tak schopen pohlídat hned dvě přilby, rukavice a další drobnosti. Za jízdy se ale dá přepravovat vždy jenom jedna přilba. Ta druhá je přece vždy na hlavě. S vysunutým dnem se skútr nerozjede. Ohlídá to čidlo v mechanizmu zámku a po stlačení startovacího tlačítka se jenom rozbliká výstražný trojúhelník na palubní desce.
Co se nevejde pod sedlo, lze uložit ještě do dvou schránek v přední kapotáži. Mají fešácké hliníkové kličky, ta levá se zamyká spolu s řízením a v zadní stěně má vestavěnou zásuvku na dvanáct voltů. Telefon nebo navigaci nabije, i když neběží motor. V rámci košaté příplatkové výbavy lze sáhnout ještě pro jednu přídavnou zásuvku nebo pro USB připojení. Za celkový objem odkládacích prostor má bavorský pořízek podtrženou jedničku.
Nádrž je uložena pod podlahou a její hrdlo se skrývá pod plastovou krytkou vpředu pod sedlem. Vejde se tam necelých šestnáct litrů benzinu. První tankování je malé dobrodružství. Než se podaří najít ten správný úhel, kdy pistole přesně zapadne na své místo, chvilku to trvá. Umístění nádrže ale perfektně přispívá k výborné ovladatelnosti stroje, a to už od těch nejnižších rychlostí. Po krátkém tréninku je dokonce možné při dávání přednosti krátce postát bez nutnosti kontaktu nohou s vozovkou.
Geometrie rámu, který je kombinací ocelových trubek a hliníkových odlitků spolu s přední upside down vidlicí vede mašinu jako po kolejích. Jistota, se kterou předek polyká i ty nejzáludnější městské nástrahy svádí téměř ke ztrátě ostražitosti. Ovšem v bdělém stavu jezdce udržuje zadní kolo.
Jeho podélně uložený tlumič rozmařile vystavuje otvorem v kapotážích na odiv svou bílou pružinu. Ta se ovšem při svižném průletu městem dostává až příliš často do úzkých. Na zdánlivě pozvolných terénních nerovnostech několikrát útočím na polohu spodního dorazu a v ostrých, rychle řezaných zatáčkách nacházejí hlásiče náklonu umístěné na zaklopeném hlavním stojanu hodně často s hlasitým škrábnutím vozovku. Pro jízdu ve dvou tedy klíčem, který nacházím pod sedlem, přitahuji předpětí zadního tlumiče. Ty zatáčky se moc nelepší, ale při jízdě sólo pak označení sport opět nabývá na svém původním významu.
Silákovi bere dech kontrola trakce
Sportovního ducha maxiskútru s modrobílou vrtulí ve znaku charakterizuje především motor. Dvouválcová šest set padesátka se čtyřventilovou technikou posílá na zadní kolo výkon šedesáti koní. Největší porci krouťáku, celých 63 Nm servíruje při šesti tisících otáčkách. Během pár desítek metrů není problém z nuly atakovat hranici stokilometrové rychlosti a při městských křižovatkových duelech nemám konkurenta. Tedy do okamžiku, kdy je potřeba odstartovat z dlažby nebo nerovného asfaltu. V takových chvílích zasahuje přehnaně ostražitá kontrola trakce a nahrubo vypíná zapalování. Když se to stane poprvé, dokonce jezdce zamrazí, že motor zhasnul.
Kontrola trakce se bohužel nedá vypnout ani potlačit. Na kočičích hlavách se musím smířit s faktem, že mě na rozjezd „posvačí“ i dvoutaktní padesátka.
Ani dálniční stotřicítka není pro bavorského atleta v oranžově matném hávu problém a sil pro předjetí je i v takovém okamžiku stále ještě dost. A to prosím i se spolujezdcem. Výrobce udává maximální rychlost 180 kilometrů za hodinu a já bych tomu docela věřil. Stačí jenom mírně otočit plynovou rukojetí. Mimochodem, rukojeti mají pro případ nepohody dvoufázové vyhřívání.
Ve vyšších rychlostech se také zúročí kola, která mají téměř motocyklové rozměry. Přední pneumatika má šířku 120 milimetrů, zatímco ta zadní dokonce sto šedesát. Od dospělé motorky se liší asi jenom průměrem. Ten je v obou případech patnáct palců. Motor do okolí duní dvojitou výfukovou koncovkou. Když vezmu za plyn, zazní plným tónem bombardéru a do okolí vysílá vzkaz, že žerty půjdou stranou. Při zavření plynu si krátce vztekle odplivne. Komu by se dvě koncovky nad sebou zdály příliš monstrózní, může sáhnout pro titanový Akrapovič. Dvojitá koncovka je stažena do rozšiřujícího se šestihranného tlumiče s karbonovým zakončením. I ten má ale dvě vyústění.
Síla motoru je přenášena na zadní kolo prostřednictvím odstředivé spojky napojené na bezestupňovou převodovku CVT (Continously Variable Transmission). Ta dávkuje výkon tak, aby byl potenciál motoru využit vždy v optimálním poměru otáček a spotřeby. Přímo na zadní kolo je převodovka napojena řetězem v olejové lázni.
Zvuk bombardéru
Když na křižovatce otočím plynovou rukojetí na doraz, skútr na zlomek sekundy zaváhá, jako by dával ještě poslední šanci pořádně uchopit hefty, než se závaží ve variátoru rozletí do krajních poloh a stroj mocně zabere. Výfuk jede basovou linku a mašina zrychluje jako letadlo.
Z převodového ústrojí to píská jako z turbíny a horní hrana plexi začíná mírně vibrovat pod náporem proudu vzduchu. To už ale mažu stodvacítkou a rychle přichází okamžik sáhnout po brzdách. C 650 Sport má na předním kole hned dvojici kotoučů (průměr 270 mm) s plovoucími dvoupístkovými třmeny a pancéřovými kovem opletenými hadicemi. Většinou stačí na uklidnění divočáka tahle těžká artilerie. Pokud se blíží krize, dá se do akce přizvat ještě jeden hráč o stejném průměru na zadním kole. Jedovaté brzdy zcela odpovídají potenciálu motoru a na jejich ovládání bohatě stačí dva prsty na každé páčce. Dodavatelem kompletního brzdového systému je Nissin a účinek je samozřejmě pod taktovkou ABS. Na rozdíl od hlídače trakce zasahuje systém kontroly brzd do řízení o mnoho decentněji. Jeho přítomnost zaznamenám v podstatě jenom při plných brzdách na jemném štěrku, kterým je posypána krajnice.
V městské tlačenici se zprvu díky proporcím velkého stroje trochu ostýchám. Obrovská porce výkonu spolu s brzdami ale brzy dodává jezdci velkou dávku sebevědomí. Šest set padesátka se proplétá odpoledním chaosem velkoměsta s mrštností stopětadvacítky. Oceňuji perfektní manévrovací schopnosti i vlastnost otočit se „na pětníku“ třeba i v hodně úzké uličce.
Zajímavostí je druhý brzdový třmen umístěný zespodu na zadním kotouči. Je ovládán táhlem, které ho spojuje s mechanizmem bočního stojanu. Když se vysune, aktivuje se automaticky parkovací brzda. Díky tomu není třeba vůbec přemýšlet o tom, kde a jak skútr odstavím. Když ho ale při fotografování schválně zaparkuji po směru jízdy z prudkého kopce, moc se mi od něj nechce. Ale ono to funguje a mašina stojí jako přibitá.
Po několikadenním testu hlásí palubní počítač hodnotu průměrné rychlosti necelých padesát šest kilometrů za hodinu, zatímco ukazatel spotřeby uvádí optimistický údaj 4,7 litrů. To znamená, že při běžné denní jízdě do práce, na nákupy, za zábavou a kratší sobotní výlet budete tankovat maximálně jednou za týden. Provoz tedy náročný není.
Dostatečnou rezervu ve financování si ale budoucí majitel BMW C 650 Sport bude muset vytvořit pro okamžik nákupu. Pořizovací cena bavorského maxiskútru překračuje hranici tří set tisíc korun (přesně 323 000 Kč). Pořízení stroje s takovou cenovkou už reprezentuje slušnou dávku fandovství. Ten pocit, kdy křižovatka ve zlomku sekundy zmizí za zády a svět se zúží za chvějící se plexi, je však k nezaplacení.
