Na start bikové sezony jste se připravovala v Americe. Všechno klapalo?
Letošní příprava byla velice dobrá. Měla jsem trochu jinou zimu než v předchozích letech. S cyklokrosem jsem skončila začátkem prosince a od té doby se připravovala na biky. Důležité je, že jsem byla zdravá, takže si nemůžu stěžovat.
I na běžky jste se dostala?
Párkrát v Americe, v Čechách nebylo dost sněhu. Dokonce jsem ve Státech vyhrála i třicítku v horách.
Pak přišel přelet do Austrálie a první závod Světového poháru v Cairnsu, do kterého jste startovala až ze čtvrté řady. V cíli jste byla ale desátá, takže na úvod parádní výsledek.
Jo, měla jsem radost, byla to důležitá součást úspěchu. Startovala jsem sice jako jedna z posledních, ale startovní pole nebylo až tak obrovské, jako bude teď v Evropě. I proto tam byla větší šance se rychleji a jednodušeji posunout. Neměla jsem totiž z loňska žádné body v žebříčku. Týden předtím jsem vyhrála Sea Otter Classic, ale tady jsem měla trochu problém na startu, kde byl pád. Celý závod jsem se musela prodírat dopředu, pět ze šesti okruhů jsem jela v zácpě. Ale aspoň jsem to nepřepálila.
Žádnou slabší chvilku jste na trati neměla?
Neměla. Ten závod byl takový atypický tím, že se nedalo předjíždět. Docela jsem si na něm otestovala trpělivost, ale jela jsem vyrovnaná kola. Jsem spíš ten typ, který někdy začne až moc rychle a pak zpomaluje. Tady jsem žádnou krizovku neměla, spíš mi přišlo, že jsem půlku závodu nemohla jet naplno.
Ve stejném závodě dojela pátá Sabine Spitzová, která je o čtyři roky starší než vy...
Sabine je obrovská inspirace pro všechny. Usměvavá, užívá si to a jezdí výborně. Není vidět na každých závodech, trochu si vybírá, aby se dobře připravila na to, na co chce. Ale je to skvělá vizitka ženské bikové scény, dokazuje, že i ve 42 letech se dá takhle jezdit, že se nemusí končit v pětadvaceti.
Jak na vás Austrálie zapůsobila jako země? Měla jste čas si ji vůbec trochu prozkoumat?
Byla jsem tam úplně poprvé a ráda bych se někdy vrátila. Během závodů je to vždycky honička, ale dostala jsem se i do takové zoologické zahrady. Podržela jsem si medvídka koalu, což bylo docela fajn, životní zážitek. Zblízka jsem viděla i pár krokodýlů. A byla jsem ráda, že mě nějaký had nekousl nebo brouk neštípnul a nezabil, protože je to tam dost nebezpečné. (smích) Ale užila jsem si to.
Následoval přesun do USA, teď zase návrat do Evropy. Nejste z toho cestování už trochu unavená?
No jo, to, co jsem nechtěla dělat, teď tak probíhá. Jasně, přelety nejsou něco, co by si člověk užíval. Ale pro mě je to jednodušší, když se vracím domů. Jsem ráda, že jsem se do Evropy dostala o chvilku dřív, zazávodila si v Kutné Hoře a na Světový pohár budu odjíždět srovnaná, odpočinutá a bez cestovní námahy.
Právě v Kutné Hoře jste sváděla souboj s mladou Janou Czeczinkarovou, která vás nakonec udolala.
Pro mě to až takové překvapení nebylo. Přece jen jsem přiletěla v pátek odpoledne a ani ne po 24 hodinách závodila. Ke všemu je v Kutné Hoře náročná trať a já věděla, že to nebude stoprocentní. Ale tím určitě nechci snižovat to, jakým způsobem Jana jela. Bylo fajn si s někým v Čechách zazávodit a učit se od ní na té trati. Zajela skvělý závod a ukázala dobrou formu.
Sama Czeczinkarová po mistrovství Evropy prohlásila, že na olympiádu byste měla jet vy, že na vás fyzicky rozhodně nemá.
No jo, ale my pořád musíme o to jedno místo bojovat. Když to dobře dopadne, uvidí se. Ale já se stále připravuju spíš na světový šampionát, který je pro mě důležitější. Zatím jsem se o olympiádě nerozhodla.
Cítíte na sobě tlak vzhledem k tomu, že je Česko aktuálně osmnácté v žebříčku a pouze nejlepších sedmnáct zemí může do Ria poslat závodnici?
Vůbec ne. Chtěla jsem vyjet pro Česko jedno místo s tím, že jsem ani nepočítala, že pojedu. Zároveň mi to pomáhá i vylepšovat pozici na startu do Nového Města. A když teď dva následující Světové poháry dobře dopadnou, je šance, že to klapne. Ale bude to boj.
Co pro vás znamená „dobře dopadnou“?
Nejvyšší body se udělují za umístění v nejlepší desítce, pak už se to hodně dramaticky snižuje. Takže pro mě by bylo dobré být v první desítce.
Pak vás čeká měsíční pauza před startem mistrovství světa. Vracíte se do Ameriky?
Vracím. Mám tam i tréninkové vybavení, absolvuju vysokohorskou přípravu s jedním závodem v horách a pak se budu vracet s dostatečným předstihem, ne jako před Kutnou Horou (smích), abych se dostatečně připravila na mistrovství světa v Novém Městě.
