Města Plzeň, Domažlice a Tachov spolu s dalšími označil Karel IV. v návrhu zákoníku za nezcizitelná, to znamená, že se v budoucnu nesměla zastavovat šlechtě.
„Západní Čechy také král mnohokrát navštívil - doložené jsou jeho pobyty a návštěvy v Domažlicích, Karlových Varech, Lokti, Rabštejnu a Tachově,“ píše historik Jan Kumpera v knize Osobnosti a západní Čechy.
Po návratu do Čech Karel IV. vykoupil ze zástavy některé královské hrady. Mezi nimi byly i Preitenštejn u Nečtin, Týřov a Zbiroh. Právě na něm zřejmě panovník nocoval při svých cestách mezi Prahou a Německem. Zámek si jeho výročí připomene otevřením nového prohlídkového okruhu.
„Slavnostně otevřen bude 14. května a poté bude přístupný vždy v pondělí. Patří do něj komnaty, které byly ve 14. století jedinými obytnými prostory hradu,“ konstatuje majitel památky Jaroslav Pácha.
Na trase budou k vidění mince nebo listiny z doby Karla IV. Navštívit bude možné také kapli, kterou s největší pravděpodobností využíval panovník se svou první manželkou Blankou z Valois k soukromým modlitbám.
Karel IV. během své vlády budoval síť hradů. A nezapomněl ani na plzeňský region. Nechal tu postavit hned dva. Střežit zemskou hranici s Bavorskem, ochránit významné naleziště zlata a zabezpečit důležitou obchodní trasu takzvané Zlaté stezky. Takové úkoly měl hrad Kašperk, postavený roku 1356. Původně se jmenoval Karlsberg, ale postupně se rozšířila počeštělá verze přízviska.
Původní jméno nezůstalo ani druhému ze sídel. To bylo na počest krále pojmenováno Karlskrone - Karlova Koruna. Název se ale v Čechách příliš neujal. A tak výraznou dominantu Plzeňska dnes známe jako Radyni.
Za vlády „Největšího Čecha“ se velmi dobře dařilo městu Plzeň. Karel je považoval za strategické. Oblíbeným císařovým místem byl i Tachov. Nejspíš právě Karel IV. se zasadil o vybudování tamních městských hradeb. Městu, které bylo dosud podřízeno správě hradu, udělil roku 1372 samostatné obecní zřízení a různé městské svobody.
Oslavy výročí v krajiZámek Zbiroh: 14. 5. Otevření nového prohlídkového okruhu a expozice Lucemburský Zbiroh |
Otec vlasti se mohl výrazně spolehnout na západočeskou šlechtu. Mezi její nejznámější zástupce patřili otec a syn Buškové z Velhartic.
Starší z nich byl panovníkovým osobním komorníkem a patřil k jeho důvěrníkům a přátelům. Mladší vykonával úřad mistra královské komory a poté maršálka královského dvora. Po otcově smrti v roce 1337 pak převzal roli Karlova rádce. Dobré služby císaři odvedli také bratři Rožmberští, kteří měli část panství v dnešním Plzeňském kraji.
„Nejstarší z nich, Jindřich, padl v bitvě u Kresčaku. Další čtyři s Karlem prošli celou jeho italskou misi. Dokonce, když se proti němu zvedlo v Pise povstání, bojovali za něj,“ informuje znalec vojenské historie Petr Schleiss.
Dva z bratrů se s Karlem vrátili do Čech a zbylí ještě nějakou dobu na místě udržovali pořádek. „Západočeských šlechticů se ve funkci vysokých zemských hodnostářů kolem Karla IV. točilo hodně. Kromě Velhartických to byli například páni z Janovic, Ronšperkové nebo Rýzmberští,“ dodal Schleiss.
Kolem roku 1348 se do panovníkových služeb dostávají právě Břeněk a Děpolt z Rýzmberka. Děpolt provázel roku 1355 budoucího císaře na korunovaci do Říma.
Oba bratři zasedali rovněž v zemském soudu. Děpolt se také připomíná roku 1360 jako patron kostela ve Zdemilech.
Karlovým nejvyšším komorníkem pak byl Bohuslav ze Švamberka, vlastník hradu v Boru u Tachova a Švamberka, který je v současnosti známý pod jménem Krasíkov.
