Co vás k obratu dovedlo?
V první třetině jsme nehráli dobře, neměli jsme tak dobrý pohyb, nedohrávali jsme hráče, špatně jsme střídali, dlouho a ne ve formacích. Byli jsme vlažní. Řekli jsme si, že to takhle nejde, pak nastoupilo úplně jiné mužstvo. A šlo si za jedním cílem.
Ve druhé třetině jste soupeře přestříleli 26:0! Co vy na to?
Že v mužstvu je strašný potenciál v ofenzivním hokeji. Když plníme, co nám trenéři řeknou, má to obrovský efekt, špatně se to brání, hostům se proti nám špatně hraje. Pak je to jen o trpělivost, dál to dělat a čekat, až to tam napadá. Nepanikařit, když to tam nespadne, a jet dál.
Jaké je být hrdinou zápasu, který rozhodl o záchraně?
Neberu to tak. Jsem soudný. Nějak tu sezonu mám v hlavě, jak šla a probíhala. Snažím se jet naplno pořád. Mám skvělé spoluhráče, to je pak strašně jednoduché se na ně napojit, chemie funguje a je to úžasné s nimi hrát. Jim vděčím, že jsem pookřál, trenérům, že mi dali důvěru, že mě nechali hrát, na to jsem zvyklý. Dali mi roli.
Co udržení extraligy znamená?
Bral jsem to tak, že jdeme do baráže a musíme ji vyhrát kvůli všem lidem v téhle organizaci a pro neskutečné fanoušky. Pět tisíc lidí na baráž je neuvěřitelné, to jsem nezažil. Jezdí i na všechny venkovní zápasy v hojném počtu, pořád povzbuzují. Pro mě je motivační prvek hrát pro tyhle lidi. To mě i v těchhle letech žene dopředu.
Čekal jste, že budete slavit už v 9. kole baráže?
Byl jsem přesvědčený, už když jsme šli do play-out, že tým má sílu. Akorát musí plnit, co kluci trenérský řeknou. Pak jsi někde jinde, hraješ jiné soutěže a o jiné medaile. Věděl jsem, že největší nepřítel týmu jsme si my sami. To se mi potvrdilo.
Kde se baráž zlomila?
Myslím, že fakt kus práce odvedli kluci, celý trenérský štáb, pořád nám dávali do hlavy, ať zůstaneme pokorní, hlavami dole. Největší zlom jsme udělali na Slavii, kde jsme otočili z 0:3. Mužstvo už vědělo, o čem ta soutěž je, šli jsme do toho jako tým.
