Jenže o výhrách na ledě rozhoduje tým, ne úspěch jednotlivců v anketách. Přesto není sporu, že Kašík je klíčovým mužem, který může Zlín v sérii s Třincem posunout dál. Už v základní části stlačil průměr pod dva góly na zápas (1,90), což je úctyhodné číslo, zvlášť když se Zlín první měsíce krčil na dně.
Zároveň však 23letý brankář překvapuje i nenápadným detailem. Od té doby, co se jeho tým zvedl, chytá ve vypůjčené masce od kolegy Štůraly.
A já si vždycky myslel, jak jsou brankáři na masku citliví. Že by v cizí nedokázali chytat a vy jste to v ní dotáhl až do reprezentace.
Citliví vskutku jsou, ale nejvíc náchylní jsou na lapačku a betony. S maskou je to taky složitější a třeba já chytal s českou značkou Rey. Jenže se mi designově zalíbila jedna od Baueru, tak jsem ji zkusil. Ale neseděla mi, neviděl jsem v ní do některých úhlů, a když se mi v ní navíc nedařilo, tak jsem se vrátil ke starému dobrému a osvědčenému.
Že to ale „odnesl“ náhradník Štůrala?
Nevadí mu to, je to jeho helma z minulé sezony, takže má v čem chytat. V té předchozí masce jsem se necítil dobře, a tak když se pokazila a musela na opravu, půjčil jsem si tady tu na pár tréninků. Když jsem zjistil, že mi to v ní jde, vyhráváme, už jsem si ji nechal.
Vzpomenete si na svou vůbec první výstroj?
Až do třetí třídy jsem byl obránce, tedy jestli se tomu tak dalo říkat. Jenže na trénincích jsem pořád padal a válel se v bráně, tak mi dal trenér výstroj, ať to jdu zkusit. Ale já byl pravák a ta výstroj byla na levou stranu, protože ty na opačnou tehdy nebyly. Takže jsem po prvním tréninku odcházel s brekem, že už mezi tyče nikdy nevlezu. Že ta výstroj je těžká, nedá se v ní hýbat, a já navíc dostal strašně moc gólů.
Extraligový hráč měsíceRedaktoři MF DNES a iDNEs.cz každý měsíc volí nejlepšího hráče extraligy. V únoru bylo hlasování velmi těsné, na lístcích 21 žurnalistů se objevilo hned 30 hráčů. S 18 body nakonec zvítězil Libor Kašík před útočníky Romanem Červenkou a Michalem Birnerem (oba 12 bodů). Celkově vede právě chomutovský Červenka (78), před zlínským duem Roberts Bukarts (47) a Kašík (44). Závěrečné hlasování sezony se uskuteční v březnu. |
Ale i tak jste mezi ně „vlezl“.
Týden po mém prvním tréninku jsme měli hned zápas a už nebylo na výběr. Snad jsem neudělal krok vedle, ale třeba jsem teď mohl být dobrý „beček“. Vůbec nejhorší na všem byla těžká hokejka Artis. Tu jsem ani nezvedl a byl jsem rád, že mi ji vždycky někdo dovezl na led. Dnes je to pro ty kluky jednodušší, ty věci už nejsou tak těžké a je lehčí se v tom pohybovat. I když...
... to není úplně pravda, že?
Ta moje současná má tak dvacet kilo. A není vůbec legrace si v tom desetkrát kleknout. Vždycky šílím a rostu, když slyším, že tam v té bráně jenom stojíme. Hned bych těm lidem výstroj půjčil.
Zároveň je dnes výstroj na opačný gard samozřejmost.
Zkusil jsem ji, ale už jsem nechytil ani kopačák.
Mimochodem – zápach staré výstroje vás jako kluka neodradil?
Smrdí každá. I ta nová má po půl roce pěkný odér.
A tak hráči nechtějí v šatně sedět vedle gólmanů.
Oni taky nevoní. Ale vadíme jim, protože se roztahujeme. Rozhazujeme betony kolem sebe a nikdo si k nám raději nesedá. Ale abyste si zase nemysleli – mám čtyři ribana, čtyři nákrčníky, v masce potítko a vše pravidelně peru a měním.
Výstroj ale mohla být ideálním vánočním dárkem, ne?
Byla. Do sedmé třídy jsem chytal s kulatou haškovskou helmou a já si vždycky přál masku, abych konečně vypadal jako pořádný gólman. Jenže mám ještě dvě sestry, pro rodiče to bylo dost peněz a takové věci se v klubu nefasovaly. Až v sedmičce jsem ji dostal. Naši mi ji ale schovali. Takže jsem rozbalil všechny dárky, a i když byly super, zůstal jsem zklamaný. Až za hodinu přišlo překvapení.
A z vás byl skutečně gólman.
Měl jsem navíc štěstí, že jsme bydleli v ulici s Hamrlíkovými, a tak jsme přes Romana a následně Tomáše Vokouna sehnali z Nashvillu betony Eagle, které jsem měl v Česku jen já a o rok později i Lašák. Bylo to v šesté sedmé třídě, měl jsem je na míru a vydržely tři roky. Hodně mi pomohly, protože kvalitní výstroj dodává sebevědomí. A získáte energii, že vypadáte skvěle.
Tu vánoční masku jste si nechal pomalovat?
Už byla, navíc by to stálo další peníze. Takže jsem si první masku nechal nastříkat v dorostu. Poslal jsem ji do Švédska a okopíroval Pekku Rinneho z Nashvillu, který na ní měl žlutomodrého predátora. Ten Nashville mě prostě lákal, protože má barvy, které sedí ke zlínskému klubu. A vlastně dodnes je mým snem mít tmavě modrou výstroj.
Co tomu brání?
Že to pro brankáře není moc ideální. Jsou pak lépe vidět mezery, protože bílé betony i výstroj splývají s ledem. A když jede hráč, periferně sleduje gólmana, tak ho nemá orámovaného. Je to malé procento, které pomůže.
Výstroj v extralize platí brankářům klub?
Ano. Ale není to jako v NHL, kde mají gólmani sedm osm výstrojí, a když jim nějaká nesedí, tak druhý den dostanou novou. Tady je to střelba na jistotu. Když něco není akorát, tak s tím stejně musíte chytat, protože je to zaplacené. A cena? Jde to až ke 200 tisícům. Ovšem výstroj z A–mužstva se dědí. Jde k juniorům, do dorostu. Není zase tak rozbitá, aby to klukům nepomohlo. A je lepší, než kdyby dostávali nějakou nižší řadu.
Celá výstroj vydrží sezonu?
Ne, potřebuji minimálně tři lapačky a ideální by byly dvě vyrážečky a dvoje betony. Ale vzhledem k penězům se dá sezona odchytat i s jednou vyrážečkou a betony.
Zradila vás někdy výstroj při zápase?
Loni proti Třinci jsem dostal pukem do špičky brusle, vyletěl mi nůž, takže jsem se nemohl přesunout a dostal gól. Zůstal jsem vedle branky a nezmohl nic. To byla největší zrada, jakou jsem zažil. A v juniorce jsem jednou chytil lapačkou ránu od modré, jenže košík se roztrhl a puk proletěl až do branky.
Za jak dlouho se do brankářského oblečete?
Za čtyři a půl minuty. Stíhám to v pohodě, jen jednou v juniorce jsem si zavařil – šel jsem na led bez ribana, zapomněl na něj. Jenže mi byly vidět nohy, tak mě spoluhráči otočili na patě a já pak na led přišel pozdě.
Známá je historka Dominika Haška, jak si jednou při cestě do Kladna zapomněl betony. Půjčili mu nějaké otrhané, ale stejně vychytal výhru 4:3.
I já to zažil. Naposledy v dorostu, kdy jsem jel chytat do Přerova a tam koukám, že nemám masku. Taky mi ji půjčili, působil jsem srandovně, ale i když jsme vyhráli, byl jsem rád, že je po zápase. Teď, abych nezapomněl, si skládám věci do tašky pořád stejně, jdu krok za krokem.
Pro vás je důležitá i hokejka, a to i z jiného důvodu, než je hra.
Je to poslední část výstroje, kterou si v šatně beru, mám ji na očích, a tak mám na ní napsaná hesla: Pokora, dřina, bojovat a koncentrace. Jsou to nejdůležitější slova, která bych měl v utkání dodržovat. A když se jich držím, je ten zápas úžasný.
Sledujete trendy ve výstroji?
Proč myslíte, že jsem přišel na rozhovor pozdě?
Regenerace po tréninku?
Kdepak, koukal jsem v šatně na katalogy s novou výstrojí a jsou tam novinky, maličké detaily, které bych ocenil už při dnešním tréninku, když jsem dostal do prstu. Teď tam bude nový chránič.
Kde je vlastně brankář nejméně chráněn?
Když se blbě postaví, tak může dostat kamkoliv. Není chráněn ze všech stran, jen zpředu, a to ještě musí být v gólmanském postoji. Když se narovná, tak se otevřou mezery mezi chrániči.
Máte ze střel podlitiny?
Před dvěma měsíci jsem dostal za týden čtyřikrát do stejného místa a měl obrovskou modřinu. Při zápase rány nebolí, to je člověk koncentrovaný, v transu. Horší je, když při tréninku vystřelí takový Martin Matějíček z kruhů, nic příjemného.
Mnozí říkají: Brankářská výstroj by se měla zmenšit, ať padá víc branek.
Teď jsem zrovna viděl video, kde bývalý gólman NHL popisoval, jak by se měla zmenšit výstroj, a ten pán snad nikdy nechytal. Bylo neuvěřitelné, co vše vymyslel. A bylo mi až mdlo, kdyby k tomu došlo, protože by to vedlo ke zranění brankářů. Teď je výstroj dobře nastavená a gólů padá tak akorát.
Tak co zvětšit branky?
Ne, naopak zmenšit. Ptáte se gólmana, a ten přece nechce dostávat branky!
