Tušila jste v závěru závodu, jak si stojíte v porovnání s Ireen Wüstovou?
Ne, já ani nevěděla, kolik na ní ztrácím, Petr mi poslední tři kola časy nehlásil. Bála jsem se, že jedu kola tak za 35 vteřin. Dnes to byl hrozně náročný závod. Ale nesmírně si vážím toho, že nakonec to je o osm setin pro mně. Takový boj jsem dlouho nezažila.
Proč vám trenér kola nehlásil?
Říkal mi, že to nemělo smysl, že mě musel jen hnát. Pořád řval: Pojeď, pojeď, můžeš vyhrát. Na hlášení kol tam nebyl čas. Věděl, že je to buď - anebo.
Co jste si pomyslela, když Wüstové hned ve druhém páru závodu na 3000 metrů dosáhla času 4:03,13?
Podle svých mezičasů z tréninku jsem doufala, že takový čas mohu zajet i já. V tréninku jsem tady jezdila docela rychlá kola. Jenže ten závod byl úplně jiný. I proto, že v hale byl od diváků vydýchaný vzduch a tím pádem velké teplo, i to mohlo sehrát roli. Ale my máme zlato!
Jak vás znám, před vlastním startem jste potom byla už tradičně pořádně nervózní, že?
A jak! Opravdu moc. Je to přece jen rozdíl, když jdete na svěťák a víte, že vás někdo může předjet a stejně ho celkově můžete vyhrát. Tady vím, že závodím se všemi v jeden jediný den a v jediném závodě.
Co vám říkal trenér Novák, aby vás uklidnil?
Řekl jenom: To, co jela Ireen, můžeš jet taky. A víc vědět nepotřebuješ.
Při vaší jízdě jste se pak pohybovala neustála v dosahu mezičasů Wüstové. A zároveň jste se naháněla ve dvojici s Nizozemkou Jolingovou.
Měla jsem dobrou soupeřku v páru, ta mi svým tempem hodně pomohla. I když Petr mi potom po závodě říkal, že jak to na mě Jolingová zkusila, snažila jsem se ji honit hrozně brzo a možná jsem tím kousla sama sebe. Ale já si opakovala, že ona má bronz z minulého mistrovství a že mi nesmí odjet.
Tři kola před cílem jste už Jolingové unikala. Ovšem stále tu byla velká hrozba jménem Wüstová. Co jste cítila v posledním kole?
Vyjela jsem ze zatáčky a jen doufala, že mi to bude stačit. Petr pořád řval: Pojeď, můžeš vyhrát, ale musíš jet. Bylo to hrozné. Já pak ani nemohla slézt z ledu, jak to bylo hrozné.
Hned za cílem jste uviděla, že jste první?
Ne, viděla jsem jen čas a v první chvíli mi ani nedocházelo, kolikátá jsem. Až když jsem spatřila Petra, jak se raduje, bylo mi jasné, že se to povedlo.
Ale musela jste ještě chvíli čekat na poslední pár závodu, na Rusky Grafovou a Voroninovou.
Jo, tak čtyři kola. Když jim naskočilo plus 3 vteřiny, věděla jsem, že na tom zdejším ledu už to stáhnout nejde.
Led podle názorů některých expertů rychle měknul a zpomaloval se. Mohla Wüstová, která startovala velmi brzy, těžit i z toho?
Já nevím, těžko říct. Nerada bych soudila led, to ať radši řeknou jiní. Já jsem hlavně strašně ráda, jak to dopadlo. Jediné, co mohu říci, je, že ruští trenéři se moc dobře netvářili, že jedou dvě nejsilnější Rusky až v posledním páru.
Kvůli tomu ledu?
No vzhledem k tomu, že tu při ruském mistrovství zajely trojku za 4:06 a 4:08, a teď za 4:09 a 4:12, tak z toho byly docela překvapené.
Vy naopak slavíte vaše nejtěsnější vítězství kariéry na mistrovství světa. Bylo to i pro vás největší drama?
Asi jo. Ta rukavice byla hozená od Ireen strašně daleko, jezdilo se dneska úplně jinak než v tréninku.
Co je to podle vás na trojce osm setin?
Třeba půl metru. Kdo tam líp strčí do cíle nohu, ten vyhrál. Ale patnáctistovku na Evropě v Minsku jsem vyhrála dokonce o jednu setinu, to bylo ještě míň.
Teď jste v euforii?
Na jednu stranu jsem strašně šťastná. Na druhou stranu vím, co mám v nohách a co mě čeká zítra. Takže mám teď takové smíšené, nepopsatelné pocity.
A zítra na pětce...
...protrpím si to úplně stejně jako dneska, zvlášť když led bude podobně těžký. Ta pětka se tu proto musí rozjet hodně opatrně. Přitom poslední dobou jsem byla zvyklá rozjíždět závody rychleji. Uvidíme. Jedou Kleibeukerová, Schoutenová, budou nebezpečné.
Ale vy máte už jeden titul.
A mám tím v Kolomně splněno. Ať už to dopadne zítra jakkoliv, budu odjíždět domů šťastná.
