Nesnesitelný zápach, na stole zvířecí kosti a v akváriu mršina vydry, na níž si pochutnávají američtí kožojedi nelétaví. Asi málokdo ví, že i muzeum má svou pitevnu. „Za den dokážou tihle broučci spořádat maso z celé lebky, a tím ji pro naše účely celou očistit. Je to šetrný způsob, zachovají nám tím DNA,“ říká kurátor zoologické sbírky a vedoucí přírodovědného oddělení Václav Beran.
„Pro další zkoumání uchováváme v muzeu kosti zvířat. Děláme i rozbory jednotlivých orgánů, tím můžeme například sledovat výskyt nebezpečných chemických látek v jejich těle,“ přibližuje Beran, proč muzeum zajímají uhynulá zvířata ze současnosti.
„Vždycky, když vidím válet se nějakého mrtvého ptáka u silnice, hned volám do muzea Václavu Beranovi, zda ho nechce,“ usmívá se pracovník oddělení vztahů s veřejností Vladimír Cettl, který při prohlídce dělá průvodce.
Depozitář knih čítá 50 tisíc svazků
V dlouhých chodbách v přízemí je ticho a žádný pohyb. Úplné mrtvo. Ovšem za každými dveřmi depozitářů a různých dílen to žije. „Právě dodělávám saskou vlajku na říční loď Královny Marie,“ ukazuje v dílně restaurátorů dřeva Karel Matějka na přes metr dlouhý model. Připravuje tu předměty na největší letošní muzejní výstavu nazvanou „Plavba na páře“ o historii paroplavby na Labi.
Na stole má dláta, kladívko, pilku a další nářadí na dřevo. V jeho dílně to vypadá hodně podobně jako v truhlárně. „Loď má polámané kormidlo, musím to spravit. Zajímavostí je, že můj bratr, který v roce 1979 chodil pomáhat do muzea, právě tento parník už tehdy spravoval. Teď je opět orvaný a k opravě jsem ho dostal já,“ podotkl Matějka, který v muzeu pracuje již od roku 1973.
Muzeum v Ústí nad LabemBudova muzea má přes 200 místností, její první část byla postavena v roce 1876. Dostavené pak bylo v roce 1897. |
V dílně restaurátorů papíru mezitím konzervátorka Marcela Říhová spravuje hřbety starých knih vázaných v kůži. V muzeu je obří depozitář knih pro místní knihovnu, který čítá přes 50 tisíc svazků. Vůbec nejstřeženější depozitář v budově ústeckého muzea patří archeologům.
Nejstarší předměty pochází z doby před 7 tisíc lety
V kovových regálech jsou pečlivě vyrovnané velmi staré nádoby z hlíny a keramiky. „Hlavně na nic nesahejte, mohlo by to spadnout a to by byl průšvih,“ varuje kurátorka a vedoucí archeologického oddělení Eliška Wiesnerová.
Nejstarší uschované předměty pocházejí z mladší doby kamenné, jsou tedy přibližně 7 000 let staré.
„Ani já jsem tu nikdy nebyl. Nejsem kurátor sbírek a režim v těchto muzejních depozitářích má velice přísná bezpečnostní pravidla,“ potvrzuje Vladimír Cettl, že tuto část si muzeum chrání jako oko v hlavě.
Na cestě do nejvyššího patra, které vzniklo místo půdy během rozsáhlé rekonstrukce v roce 2011, se objeví údržbář Luděk Nedvěd. „Jestli máme v muzeu nějakou záhadu? Pro mne je záhadou asi dosud neznámý důvod, proč nám do některých místností zatéká,“ šprýmuje a žertem dodává: „Někteří zaměstnanci si zase myslí, že tu straší, a bojí se v noci chodit po muzeu.“
Doerell měl propracované detaily, říká konzervátor
Asi „nejtypičtějšího“ zaměstnance muzea lze potkat v restaurátorské laboratoři. Jiří Belis má na sobě dlouhý bílý plášť a při poslechu klasické hudby si pohrává se starým obrazem od ústeckého malíře Ernsta Gustava Doerella, jenž se proslavil krajinomalbami z období romantismu.
„Jestli bych poznal originál jeho obrazu od plagiátu? Věřím, že ano. Například tento malý obrázek bude prakticky jistě kopií jeho díla,“ podotkl konzervátor muzea Belis.
„Nebo by to leda musel být nějaký odfláknutý kousek z malířova raného období, protože Doerell se mohl chlubit propracovanými detaily a ty tu chybí,“ ukazuje vousatý muž na namalovaná okna malého domku.
