Neboli muž, který o víkendu žertoval: „Páni, při zvedání téhle trofeje jsem si asi dodělal záda!“ Mohutný pohár mu patří jako staronovému mistru světa, což je větší událost, než si myslíte – nejen proto, že získal i odměnu 11 milionů korun.
Andersonovi je 45 let, přezdívají mu Létající Skot a stal se teprve třetím šipkařem, jenž vyhrál šampionát podruhé za sebou. Pokud přičtete, že loni ovládl i Premier League, zažívá období snů. „Je to úžasné. Hlavně v semifinále jsem zahrál absolutně fantasticky, finále byla hlavně dřina,“ řekl.
To, že se šipkařská britská soutěž jmenuje stejně jako fotbalový fenomén, není zase tak náhodné: na ostrovech házení na terč milují. Nejlépe o tom svědčila karnevalová nálada v londýnském Alexandra Palace, dějišti mistrovství. Fanoušci se předháněli v kostýmech či vtipných vzkazech, pěli chorály, na každý herní den bylo plno. U šipek profesionální organizace PDC lze obdivovat neuvěřitelnou zručnost hráčů, ale ještě víc než sport je to velká show a lidová zábava v jednom.
„Šipky vycházejí z hospod. Sice se pokoušíme při závodech omezit popíjení alkoholu tak, jak to zvládl třeba snooker, ale prostě jsme hospodská hra. Ony jsou místem, kde se kluci potkávají a baví se,“ řekl Anderson. A má svou vlastní teorii: „Hospody zabíjí, že jsou dnes orientované jen na jídlo. Je to hrozná škoda. Já když někam přijdu, chci se nejen najíst a napít, ale dát si i šipky nebo partičku snookeru.“
On sám se rozhodoval mezi dvěma zmíněnými sporty, ale nakonec to měl jednoduché: „Byl jsem švorc – a šipky byly zadarmo.“
Dobrá volba, jak Anderson poznal při mistrovské obhajobě. Předvedl mimo jiné „devítišipkový leg“, tedy spotřeboval jen devět pokusů na smazání 501 bodů (s pomocí dvojitých a trojitých zásahů, pochopitelně). Fanoušky dostal do absolutní euforie – a Ronnie O’Sullivan, legenda snookeru, na Twitter napsal: „Takovou atmosféru bych jednou chtěl zažít taky. Šipkaři jsou rockovými hvězdami dneška.“
V Británii to platí; vůbec nejslavnější z tamních šipkařů Phil Taylor (šestnáctinásobný mistr světa) dokonce v roce 2010 skončil druhý v tradiční anketě BBC o nejlepšího sportovce země! A stejný Taylor kdysi poradil Garymu Andersonovi, aby se už vykašlal na práci v hospodě a začal dělat naplno to, co umí. Reakce? „Neposlechl jsem ho. Já totiž neposlouchám nikoho,“ líčil Anderson. Důvod přestupu mezi profíky byl prozaičtější: když odjížděl na turnaje, partnerka Rachel musela pracovat za něj, třeba deset dní v kuse: „A jakmile jsem byl v Premier League, už to nešlo dál.“
Šipky z Andersona udělaly celebritu, boháče. „Doufám, že po kariéře už nebudu muset za bar. Najdu si jiné hobby,“ usmál se. A také mu dávají zapomenout na složitosti života, třeba když jeho 35letý bratr zemřel na následky heroinové závislosti.
„Takový je dnešní svět; plný špatností a mnoha lidí, již sejdou z cesty,“ řekl smutně, ale dodal, „ne že bych se ale o něj moc zajímal, četl zprávy. Nejlíp je mi ve své bublině, když koukám na našeho malého, jak už ve 20 měsících hází na terč.“
Anderson junior je prý nadšenec nad nadšence. „Šipky má v krvi,“ raduje se táta. Trůn by tak jednou mohl být předán v rámci rodiny.
