Autorem projektu dvou oddělení školky pro padesát dětí na Nové Rudě je liberecký architekt Petr Stolín. Projekt se teď posuzuje v rámci územního řízení.
Začátek stavby se plánuje na druhou polovinu příštího roku. „Školku bychom rádi otevřeli na školní rok 2017/2018,“ zmínil vratislavický starosta Lukáš Pohanka.
„Mým snem je, aby se děti v naší stavbě naučily vnímat úplně jiný prostor budovy, než jsou zvyklé a je jim odmala vštěpováno. Bez dveří, chodeb nebo stěn s nadbytečnými okrasami. Nechceme z toho udělat klasickou školku, kde jsou místnosti tvořené čtyřmi stěnami vymalovanými sytými barvami. Naopak to chceme pojmout zajímavěji a nechat prostor pro fantazii dětí,“ nastínil svůj pohled na nový úkol architekt Petr Stolín.
Jednou z jeho vratislavických staveb je i kulturní centrum Desítky, za které získal v roce 2011 ocenění Stavba roku.
Nepopírá, že pro něj byla jedním ze zdrojů inspirace revoluční tokijská školka od japonského architekta Takaharu Tezuky, v jehož stavbě jsou děti maximálně volné.
Myšlenkou školky je, aby děti trávily většinu času venku
Hlavní myšlenkou této japonské stavby bylo, aby mohly děti trávit co nejvíce času volně a venku na střeše nebo v otevřeném prostoru uvnitř obklopeném učebnami. Rozlehlé atrium se zelení pro hry dětí vznikne i ve Vratislavicích.
Z protilehlých stran ho sevřou dvě útlé dřevostavby pro dvě školková oddělení, třetí stranu uzavře společné zázemí školky s šatnami, umývárnami a jídelnou.
Čtvrtou stranu uzamkne plášť z průsvitného plastu, který zároveň objímá celý areál. Zvenčí dá zlehka tušit obrysy domu, pocit vlastního světa dětí a soukromí. Plášť bude zároveň tvořit závětří pro hry dětí na střeše či v krytém altánu na vyvýšené terase.
„Celá školka je jeden svět. Vstoupí-li do něj dítě, může se pohybovat kolem domu i po domě, školka nemá plot, zmizí zbytečné vnější bariéry,“ vysvětlila Stolínova kolegyně architektka Alena Mičeková.
Budovy se dvěma podlažími nemají klasické členění. Při pohledu odspodu dohlédne člověk až pod strop. Děti také neuzavřou stěny jednotlivých tříd, celý prostor je otevřený. I to je jedna z teorií Takaharu Tezuky.
Děti v krabici znervózní
„Když strčíte hodně dětí do krabice, znervózní. V této školce ale není pro nervozitu žádný důvod, protože zde neexistují žádné hranice,“ představoval Tezuka tokijskou školku ve své prezentaci.
Uvnitř stavby budou průhledy, otvory, lávky nebo přechody. Horní podlaží díky své výšce pojme hrací prolézačky, na nichž mohou jinak děti řádit jen venku. Do klasicky členěného prostoru by se zkrátka nevešly. „Nabízí se obrovská možnost prostor ozvláštnit skluzavkami a nejrůznějšími prolézačkami,“ říká architekt Stolín.
Nezvyklé členění také prostor jasně nedefinuje. „Jednou může být spaní dole, podruhé o patro výš. Školka umožní velkou kreativitu a svobodu, hraní si s prostorem. Děti se na něm budou moci samy podílet, aby byly uvnitř spokojené. Chceme tam vnést tyto myšlenky a děti tak vlastně podvědomě vychovávat,“ dodal Stolín.
Interiér bude také netradičně vyveden celý v bílé. „Nechtěli jsme dělat klasickou barevnost. Tu přinášejí samotné děti, hračky nebo výstavky obrázků. Školky většinou bývají příliš mnohobarevné, což je podle nás poměrně rušivé prostředí,“ tvrdí Alena Mičeková.
Školka vyroste u střední umělecké školy mezi ulicemi Sladovnická a Východní, nedaleko sídliště Nové Vratislavice, kam se stěhuje stále víc mladých rodin. Nyní jsou v katastru Vratislavic tři školky s dalšími dvěma odloučenými pracovišti.
Školku Vratislavice potřebují
„Vratislavice se stále rozrůstají. Nová školka je nezbytná, už nyní máme jedno oddělení v budově základní školy. Místo teď potřebujeme, abychom zajistili plynulý chod školy,“ uvedl starosta Pohanka.
Nová stavba by měla vyjít zhruba na 20 milionů korun. Vratislavice by chtěly využít také dotací. „Projekt pana Stolína je netradiční, ale líbí se nám. Osobně se na něj velmi těším,“ uvedl starosta Pohanka.
S projektem se už z vlastního zájmu seznámila i ředitelka nedaleké Mateřské školy Lísteček Dana Keltnerová. Přiznává, že v prvních chvílích cítila z prostor obavy. O bezpečnost dětí nebo z toho, jak stavbu přijmou rodiče nebo odborníci.
„Mé obavy lehce přešly. Chápu to teď jako výzvu pro hledání nových trendů a metod v práci s dětmi předškolního věku. Bude hodně důležité pracovat s týmem nadšených lidí pro tento projekt. A dětem tak vytvořit na základě společně domluvených pravidel báječné prostředí,“ zmínila Keltnerová.
