Vyjednávání se Sigmou, která by ráda svého klíčového hráče udržela, jsou právě v plném proudu.
Kdy vás pustí sval do hry?
Nevím, první diagnóza byla šest týdnů pauzy. Teď jsem byl na kontrole na sonu a je tam trhlina půl centimetru. Myslím si, že do konce roku už určitě nezasáhnu.
Kdyby to měl být váš konec v Olomouci, tak to po osmi letech není zrovna happy end...
Může se to stát. Taky mě to mrzí, chtěl jsem hrát, pomoct, ale bohužel. Přišlo to v nevhodnou chvíli, ale takový je život. Na druhou stranu musím zaklepat, že během kariéry jsem takové zranění neměl, v životě mi žádný sval nepraskl. Je to poprvé. Vůbec jsem nevěděl, co to je, až mi to řekli.
A věděl jste hned na Slavii, že je zle?
Věděl, to bylo, jako když zlomíš klacek. Luplo to, byla to rána. Už před přihrávkou, jak jsem se natáhl, mi v tom prdlo. Jak jsem přihrávku zkazil, zvedl jsem ruku, že jdu střídat, a oni na mě řvali, ať se neomlouvám a hraju. Já říkal: Nemůžu! Byla to rána, že jsem věděl, že je to v pr....
Řekli vám doktoři, čím by to mohlo být? Vzhledem k tomu, že jste se zranil už ve čtvrté minutě, nabízí se také špatné rozcvičení v chladném počasí...
Probírali jsme všechny varianty, proč se to mohlo stát. Ale u rozcvičky jsem nic necítil, ani v týdnu v tréninku. Nic mě nelimitovalo, rozcvičku jsem udělal dobrou, komplet celou tak, jako vždycky. Jediné, co jsme se bavili s Buchtičem (brankářem Buchtou), že jsme dlouho stáli v tunelu. Stáli jsme tam už patnáct minut před výkopem. Ale člověk asi nikdy nezjistí, čím to bylo.
Přišlo to zrovna v období, kdy jste začal hrávat a dostával se do dobré formy.
Zrovna jsem se dostával do sestavy, začínal jsem se zvedat psychicky, fyzicky i herně, ale takový je fotbal. Kdybych si to měl brát, tak bych nedělal nic jiného, než přemýšlel nad takovými blbostmi.
Zranil jste se před koncem smlouvy. Netajíte se přáním jít si vydělat ještě lepší peníze do ciziny, ale šéf Sigmy Josef Lébr by vás rád udržel. Už jste dostal od klubu nabídku nového kontraktu?
Já bych to nekomentoval, nechme se překvapit.
Jste ve fázi jednání?
Říkám: nechme se překvapit.
Tak jinak: převládá u vás touha ještě si zkusit zahraničí a vydělat si?
Převládá, ale taky převládnout nemusí. Může převládnout Sigma. Je to otevřené.
V Olomouci jste dlouho. Máte v ní pořád motivaci, baví vás stále česká liga?
Baví, motivaci tady mám. A hlavně tady žiju osm let, malý teď začal chodit do školky. Jsou už jiné parametry, člověk přemýšlí jinak. Není to vždycky jenom o penězích, i když peníze jsou krásné. Ale když nevidíte děcka vyrůstat, změníte na to pohled. Uvidíme, jak to dopadne.
Sigma chce oporu udržetOdchovanec Slovácka se na soupisce ligového áčka poprvé objevil v říjnu 2004. V únoru 2006 přestoupil do Mladé Boleslavi, na konci srpna 2007 odešel do Bohemians 1905. V Praze zůstal necelý rok a v létě 2008 jej koupila Olomouc, kde se usadil. V ročníku 2009/2010 se dokonce s dvanácti góly stal nejlepším střelcem ligy. V červenci 2011 odešel do Kapfenbergu, ale už po půl roce se do Sigmy vrátil. V zimě mu končí smlouva a teď probíhají jednání o nové. „Zájem musí být z obou stran. Michal chce ještě do zahraničí. Je to kvalitní hráč, v našem zájmu je smlouvu mu nabídnout,“ řekl šéf Olomouce Josef Lébr. Sportovní manažer klubu Ladislav Minář dříve uvedl, že jako možná náhrada za Ordoše přišel v létě zkušený Slovák Halenár. „Halenára jsme volili i z toho důvodu, že může hrát podhrotového hráče a Ordžimu končí v prosinci smlouva. Netají se, že by si chtěl jít na stará kolena ještě někam vydělat, v Olomouci si nevydělá ve srovnání se zahraničím,“ poznamenal. „Je otázka: Bude ještě v jeho věku mít o něj někdo zájem, anebo prokáže kvalitu a ještě smlouvu prodloužíme?“ Ordoš se trefil na podzim jedinkrát a kvůli trhlině ve svalu si už letos nejspíš nezahraje. Ale kvalitu prokázal. Hra Sigmy je s ním mnohem zábavnější. |
Ze Sigmy jste si jen na půl roku odskočil do Kapfenbergu. Vyhodnocoval jste si, co tam bylo špatně, že se hráč vašeho formátu neprosadil v rakouské lize?
Těch faktorů bylo strašně moc. My tady začali přípravu a tam bylo týden před ligou. Přišel jsem prakticky nepřipravený, potřeboval jsem čas. Trenér mě tam samozřejmě hodil první zápas doma s Innsbruckem - třicátá minuta, nula tři. Hrál jsem podhrota, nedostal jsem ani jeden balon, vyndal mě o půli. Angažmá se pak od toho odvíjelo. Potom jsem šel dva zápasy jako žolík, dal jsem vždy gól v devadesáté. A pak mě sedm kol nepostavil vůbec. Bylo to složitější. Ke konci jsem začal hrávat, mančaft už byl tak rozleptaný, že i když jsme hráli třeba dobře, tak jsme prohrávali góly v závěru. Potom vyhodili trenéra a tím se pro mě zlomilo všechno. I když zlomilo... Přišel Thomas von Heesen a bavili jsme se, že by chtěl, abych zůstal. Ale přišla nabídka od Sigmy, jestli se chci vrátit. Já jsem řekl, že bych se vrátil, ale za určitých podmínek, na kterých se musíme dohodnout.
Sigma bojovala o záchranu a vy jste se vzdal rozdílu platu, který jste měl v Rakousku, dokud se nezachrání...
Sigma mi splnila podmínky, tak jsem jí za to nabídl tohle, že ty peníze si nevezmu, když se nezachráníme. Zachránili jsme se, vyhráli pohár. Byla to jedna z nejlepších sezon. Na druhou stranu musím říct, že z Kapfenbergu jsem se vrátil tak připravený, že jsem z toho tady potom rok a půl žil. Byl to nejlepší rok a půl, co jsem tady zažil - půl roku pod Uličným a rok pod Pivarníkem. Střelecky se mi dařilo, dostal jsem se do reprezentace. To špatné je vždycky k něčemu dobré a tohle mě utvrdilo, že Rakousko bylo v tomhle dobré. Až do zranění (achilovky) to bylo mé nejlepší období.
Čím to? To jste v Rakousku tak dobře potrénoval?
Nebylo to speciální přípravou, spíš mnou. Byl jsem tam sám, měl jsem mraky času a není to jako v Olomouci, že skončíš trénink, volá ti manželka, čekají tě děcka, všechno. V Rakousku jsem byl po celou dobu sám, a když se člověk nudí, tak ho možná i práce začne bavit. Takhle bych to asi řekl. Není to o tom, že bych to tady flákal, ale tam jsem byl osm hodin na stadionu, což si tady skrz rodinu dovolit nemůžu.
Když jste Sigmu ve druhé lize táhl na jaře za postupem, posteskl jste si, že teď už jako zkušený hráč víte, co máte dávat fotbalu, a litoval jste, že jste to nezjistil dřív. Máte KDYBY, co vás trápí?
Nebudu vykládat fráze, jak všichni říkají, že by nic v životě neměnili. Já bych změnil spoustu věcí, udělal jsem v životě spoustu blbostí. Změnil bych hodně věcí v tréninku, přístupu. Kdybych měl ve dvaadvaceti hlavu, co mám teď, nebo aspoň poslouchal lidi, co mi radili: Tohle dělej, tohle dělej jinak! Nebo si vzal něco od starších spoluhráčů, tak bych možná byl někde jinde. Možná ne, ale věřím tomu, že ano. Ale bohužel, takový je člověk - vyvíjí se, sám se učí. Mladým se to teď taky snažím říkat a jsou stejní: mávnou rukou a jdou pryč. Ale až jim bude dvaatřicet, taky pochopí.
Co jim vtloukáte do hlavy?
Celkově, k jejich přístupu a trošku k úctě ke starým. Dneska se to strašně posunulo. Já ještě zažil doby, kdy staří byli persona a mladej nemohl odmlouvat. Dnes je to jinak, doba se posunula ve všem. Je to o celkové úctě mezi lidmi a tak je to i ve fotbale. Mladí přijdou z béčka, jsou půl roku hodní, slušní a pak jsou po dvou startech mistři světa. Těžko jim to vysvětlujete. Já jim vždy říkám: Já jsem teď starej, vy budete odsekávat, hádat se s námi, ale věřte tomu, že generace, která přichází po vás, je ještě horší jak vy. Takže si to užijete dvakrát tolik.
Bavíte se také o financích, aby si mladí hráči dávali pozor, investovali spíš do bydlení než luxusních aut a značek?
Oni mají každý svoji hlavu, svoje manažery. Můžu říct, že spousta kluků z mančaftu to má srovnané, mají své byty, hypotéky. V tomto je většina hodně dobře vedená z domu. V tom se o ně nebojím, spíš na tom hřišti, že si musí uvědomit, že tomu musí dávat ještě víc a mohou to dotáhnout daleko. Spousta z nich je za talenty, ale někteří už jsou tady dlouho a pořád nic.
Olomoučtí fotbalisté před ligovým zápasem. Nejvýše ční Michal Ordoš.
Michal Ordoš (vpravo) z Olomouce v utkání s Libercem.
Souboj o balón v podání olomouckého Michala Ordoše (vlevo) a libereckého Davida Pavelky
V Sigmě jste zažil další změnu trenéra: Václav Jílek nahradil odvolaného Leoše Kalvodu a na hře Sigmy se to až zázračně rychle projevilo - držíte víc míč, hrajete kombinačně. Svědčí vám změna?
Mně svědčí - dva tréninky a hned mi praskl sval! Změna? Vždycky je to pro mančaft nový impulz, ale řekl bych, že není pokaždé chyba v trenérovi, protože trenérů se tady za poslední čtyři roky vystřídalo už tolik... Hra je jiná, ale nebudu vykládat, že je to tím, že přišel trenér Jílek. Určitě se některé věci zlepšily, ale nebudu říkat, že je to jenom trenérem. Myslím, že kádr by si měl taky sáhnout do svědomí, protože za čtyři roky to není poprvé, co se vyhodil trenér, a nejde pořád hledat chybu u trenéra.
Měl Kalvoda mančaft na své straně?
Četl jsem u vás rozhovor s trenérem, tam to řekl dobře - jedenáct lidí, co hraje, nenadává a zbytek nadává. Tak je to vždycky, že jo? Pokud nikdo nenadává na trenéra, tak je to špatně. Jestli měl tým na svojí straně? Myslím, že docela jo, že mančaft za ním stál. I poslední výkony byly takové, že se celkem zvedaly. Ale změna přišla. Bohužel se nezvládl zápas na Baníku a to rozhodlo.
Je ta největší změna v tom, že trenér Jílek klade důraz na větší kontrolu míče, že chce hrát kombinačněji jako před lety za éry Zdeňka Psotky?
Se Zdeňkem Psotkou jsem jako by začínal a můžu říct, že je to hodně podobné. I trenér Jílek říkal v rozhovoru, že byl jeho vzor. Je to vidět i v trénincích, jsou velmi podobné. Má to hlavu a patu.
Jenže jste pouhé dva body od pásma sestupu, což už musíte mít zase v hlavě. Pamatuji si, že jsme se spolu bavili v sestupové sezoně a říkal jste, že pád s touto kvalitou týmu nemůže nastat. Jak to vidíte teď?
Pamatuji si ale také, že jsme spolu dělali rozhovor a já říkal, že jestli si to někteří neuvědomí, tak půjdeme dolů, a šli jsme...
Ano, to byl následující rozhovor.
Teď vidím sílu mančaftu trošku jinou. Předtím jsme záchraně věřili všichni, ale na jaře přišla zranění. To se může stát taky, nikdo neví, jak to dopadne, ale máme hodně zkušených hráčů. Tehdy tady nebylo tolik lidí přes třicet, situace je nyní jiná i vzhledem k tomu, jak se vyvíjí liga. Šance na záchranu je, věřím, že kádr má na čistý střed tabulky a klidnou záchranu třeba šest kol před koncem, ale musí se vyhrát. Teď máme dvě těžká utkání doma, a jestli se zvládnou, tak to bude úplně v pohodě.
Říkal jste, že byste spoustu věcí udělal jinak, ale i tak je vaše kariéra zajímavá: byl jste nejlepším střelcem české ligy, vyhrál domácí pohár, nakoukl do reprezentace. Máte ještě fotbalový sen?
Já už žádný sen nemám. Teď jsem ale jednou doma rozjímal a říkal si, že takový titul se Sigmou na stará kolena by nebyla špatná věc. Ale jsem realista a toho se už asi na hřišti nedočkám. Vím, že nikdy neříkej nikdy... Kdyby mi někdo před čtyřmi roky řekl, že nastoupím za repre, tak bych se mu vysmál. Ale já jsem vážně realista, i když by to bylo nejkrásnější. Na druhou stranu, pořád je co dokazovat. Takže pokud tady zůstanu, jsou cíle, které jsou ještě přede mnou. Chtěl bych se v historii Sigmy někam posunout.
