Blízkovýchodní spojenci USA dnes o Sýrii chtě nechtě vyjednávají s Moskvou a prestiž transatlantické velmoci v regionu klesá podobně jako její vliv na vývoj konfliktu v Sýrii.
Není se ovšem čemu divit, když vezmeme v úvahu řetězec fiasek, které Washington dokázal v boji s Islámským státem (IS) postupně navršit. Řeč je především o kolapsu valné části irácké armády tváří v tvář postupu IS v severozápadním Iráku, debaklu amerického programu „vycvič a vybav“, který měl postavit na nohy syrské povstalce ochotné za podpory USA bojovat s IS, a diskutabilním výsledku Američany koordinované mezinárodní letecké kampaně proti IS.
Jan KužvartAnalytik, zabývá se bezpečnostní a politickou problematikou Blízkého východu a severní Afriky. Zaměřuje se i na e-diplomacii a drony (bezpilotní prostředky).  Spolupracuje s řadou médií včetně iDNES.cz. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy, návazně bezpečnostní studia a také arabistiku a historii. |
Není bez zajímavosti, že USA své nálety proti IS v Sýrii po vstupu Ruska do konfliktu navzdory vlastním prohlášením utlumily a soustřeďují se nyní na podporu syrských Kurdů.
Tím se však vmanévrovaly do další delikátní situace, protože nyní podporují skrze shozy zbraní ty samé kurdské jednotky YPG, které z tureckého území již zcela nepokrytě ostřeluje Turecko.
V Iráku není situace o nic jednodušší, protože středisko západoirácké provincie Anbár Ramádí je nadále v držení IS a irácká armáda se k rozhodné ofenzívě již několik měsíců i přes naléhání Washingtonu nemá.
V boji by jí mohly pomoci sunnitské kmenové milice, těm se ale šíitská vláda v Bagdádu zdráhá dodat vojenské vybavení, které jí za tímto účelem USA poskytly. Bludný kruh se tím uzavírá a fronta nadále stojí.
Staré nápady v novém balení
Rozhodné kroky Moskvy proto Washington donutily k ohlášení změny strategie boje s IS. Podle amerického ministra obrany Ashtona B. Cartera tak nyní USA kladou důraz na „tři r“. Jsou jimi města Rakká a Ramádí a „raids“ neboli zásahy speciálních sil.
Mluvčí angličtiny totiž mají rádi fráze, v nichž se hromadí slova začínající stejným písmenem. Za promyšleně působící fasádou se však skrývá stejná intelektuální prázdnota jako dříve. Washington není ochoten ani v Sýrii, ani v Iráku „tnout do živého“ a investovat větší politický kapitál a zdroje. Pod termínem „raids“ se tak nyní omezuje jen na „sekání trávníku“ slibující pouze omezené taktické úspěchy například v podobě likvidace části vůdců IS.
Co se severosyrské Rakky, která funguje jako hlavní město IS, týče, situace není o nic růžovější. Washington by byl rád, kdyby ji syrská opozice na IS dobyla. Problémem je, že nejblíže jsou bojové linie Kurdů, ti však k postupu na jih nemají důvod. V jejich zádech je totiž na severu Turecko, které je bombarduje bez ohledu na to, co by si Bílý dům zrovna přál.
IS je krom toho v obraně měst velmi schopným protivníkem, jak se ukázalo při bojích o zmiňované Ramádí. A také je pravdou, že se IS dnes mocensky opírá více o irácký Mosul než syrskou Rakku, takže její ztráta mu páteř nezlomí.
Riziko obětí roste
Tažení na irácké Ramádí je už pro USA tak trochu evergreen. Neschopná a demoralizovaná irácká armáda jej stále není schopna obsadit a tak generál Dunford, předseda sboru náčelníků štábů ozbrojených sil USA, zvažuje, že příslušníky amerických speciálních sil nasadí po boku Iráčanů „blíže bitvě“, aby se bojová efektivita iráckých sil zvýšila.
Podpořit by to mohlo i případné nasazení bitevních vrtulníků AH-64 Apache spolu s leteckými návodčími, kteří je budou navádět na cíle. To by ale znamenalo do Iráku vyslat stovky příslušníků pozemního personálu a dále zvýšilo riziko ztrát.
Válka v SýriiKOMANDA: USA pošle do Sýrie speciální jednotku TOW: Syrské tanky krotí rakety řízené po drátě ŠEST POHLEDŮ: Orli se zamalovanými hvězdami a zvěsti o Kubáncích HODNÍ HOŠI: Existuje ještě v Sýrii umírněná opozice? VOTÁPEK: Putin zastínil Západ, ale zbrojení ho stojí čím dál víc VÝZBROJ: Co nasadili Rusové v Sýrii? ROSNIČKA: Počasí je jako stvořené pro bombardování |
Ozbrojené síly USA přišly ještě s několika dalšími „novými“ nápady. Jedním z nich je větší tlak na financování IS prostřednictvím leteckých útoků na ekonomické nástroje, jež tato brutální organizace ovládá. Nedávno proto proběhl nálet na jednu z rafinerií kontrolovaných IS.
Otázkou pak ale zůstává, co americké letectvo celé měsíce dělalo, když je tento typ cílů stále k dispozici a v provozu. Za rohem je též vyslání skupiny příslušníků speciálních jednotek coby poradců syrským opozičním bojůvkám přímo do Sýrie. Trn z paty to nikomu nevytáhne. Amorfnost a komplikovanost syrské občanské války to však dále prohloubí.
Washington tedy podobně jako v Afghánistánu, kde jej boje o Kundúz donutily „zpomalit stahování“, znovu pomalu zabředá do svých nekonečných válek i v Sýrii a Iráku. Zařazuje se tím po bok Íránu a Ruska, kteří si v obou zemích realizují různou měrou a formou svá vlastní vojenská dobrodružství, v nichž lze donekonečna utápět vojenský materiál, peníze i lidské životy.
Bylo by proto záhodno se vzájemně domluvit. Nedávné rozhovory ve Vídni k tomu představovaly vhodnou příležitost. Žádná ze stran, jež svádí přetahovanou o budoucí podobu Blízkého východu, však stále nemá „dost“. Od zasednutí k jednacímu stolu po uzavření dohody nás proto čeká ještě velmi dlouhá cesta.
