„Zraněním předcházeli. Hokeji věnovali spoustu práce na ledě i mimo. A uměli aktivně odpočívat,“ říká Hučko o čtveřici Leška, Tesařík, Melenovský, Veselý. „To platí pro všechny dlouhověké hráče.“
Koho z nich jste měl nejčastěji na masérském stole?
Lešouna málo, měl svoje věci, naopak Tesil chodil pravidelně. Byl to větší dříč, občas míval osobní trenéry, dával si navíc. Veselka začal častěji až teď, co ho zvolili kapitánem. Asi si řekl, že když je kapitán, tak nastal čas. Takového Melenu jsem ale neviděl ani jednou.
Nezkusil jste ho přemluvit?
Nikoho nepřemlouvám. Je tady pořadník podle věku a mladí kluci se na masáž moc často nedostanou. (úsměv)
Svěřovali se vám mazáci s neduhy?
Občas, ale nestěžovali si, vždycky se s tím poprali sami. Uměli se o sebe postarat, potíže vyřešit. Všechny svoje doktory, fyzioterapeuty.
S Petrem Leškou jste začínal. Tipl byste si tehdy, že bude rekordmanem v počtu odehraných zápasů bez přerušení?
V té době si to nikdo nemyslel. Vypadalo to, že úplně všechno nebere vážně, ale v letní přípravě i na ledě byl kondičně perfektně nachystaný. Hodně lidí říkalo, že nehrál kontaktní hokej, ale když bylo potřeba, tak do toho šel.
Zmínil jste aktivní odpočinek. Proč je tak zásadní?
Nesednout si hned po tréninku na prdel, neležet a jít něco dělat, to je jedna z nejdůležitějších věcí. Když se zeptáte atletů, tak po maratonu se jdou vyběhat deset kilometrů volně. Tělo potřebuje odplavit kyselinu mléčnou a únavu ze svalů. U mladých kluků mi to chybí. Pak se nedivme, že osmnáctiletí mají ramena po operaci. U starších si to moc nepamatuji. Byli nachystaní do soubojů a prevenci - cviky na ramena, klouby, kolena - měli zmáknutou.
