Sedmadvacetiletá lékařka z dětské kliniky strávila letos na jaře v africké Keni více než týden díky účasti v misi hradecké neziskové organizace Doctors for Africa. Tím, že pomáhala ve slumu v Nairobi i v oblasti Kajiado District, v domově hrdých masajů, si splnila sen. Denně ošetřila až tři desítky nemocných dětí.
„V Nairobi jsme ordinovali v jedné z učeben internátní školy pro děti z chudých rodin, kde bylo i hodně postižených dětí, dále jsme byli přímo ve slumu. Díky misi jsem získala mnohem větší nadhled,“ říká sedmadvacetiletá lékařka, která se připravuje na atestaci v oboru klinická pediatrie.
Cítila jste se v Keni bezpečná?
Než jsem tam jela, všichni mě strašili. Bezpečnostní situace tam opravdu nebyla ideální, asi deset dní předtím se tam odehrál masakr na somálských hranicích, kde teroristé zaútočili na školu a postříleli studenty (útok islamistické organizace aš-Šabáb na univerzitu v keňské Garisse si vyžádal 147 obětí, pozn. redakce). Ze své zkušenosti však nemůžu říct, že bych se tam někdy cítila v nebezpečí. Na nás si tam nikdo nedovolil, a to ani v těch nejchudších čtvrtích.
Z čeho máte největší zážitek?
Asi když jsme jeli autem až do masajských vesnic, kde jsme narazili na typické a vznešené členy masajských kmenů. Z lékařského hlediska mě nejvíc překvapila průměrná délka života. Lidé zde umírají mnohem dřív a vypadají mnohem starší než obyvatelé Evropy. Spoustu Evropanů zde také zaráží fenomén obřízky.
Co vás k cestě do Afriky vedlo?
Chtěla jsem pomáhat. Lidé si u nás neváží dostupnosti lékařské péče a já jsem si chtěla vyzkoušet práci v prostředí, kde ta péče není na úrovni. Pro Afričany byl ordinační den svátkem, hrozně si cenili, že se o ně někdo zajímá.
Rodina vás od takového výletu neodrazovala?
Odrazovala a hodně. Myslím si však, že člověk musí v životě plnit své sny a cíle, které si určil.
Afrika bojuje s obrovským množstvím HIV pozitivních lidí. Rozumí místní tomuto onemocnění?
Záleží na oblasti, kde žijí, je však pravda, že řada chronických obtíží, kterými zde lidé trpí, souvisí právě s virem HIV.
Co děti trápí nejvíc?
Největším problémem je podvýživa. Kvůli prašnému prostředí k nám spousta dětí přicházela s chronickým kašlem a mnohé mají respirační infekce, průjmy. Setkala jsem se i s chlapcem s křivicí.
Pro Evropany vypadá kašel nevinně...
Pokud africké dítě dostane bakteriální infekci a nepodají se mu antibiotika, tak zemře. Navíc kvůli podvýživě mají mnohem slabší imunitu než třeba české děti. Oni to tady ale berou trochu jinak. Žena má průměrně třeba 8 až 9 dětí, a tak je pro ně daleko běžnější, že některé děti brzo zemřou.
Nepadala na vás deprese z toho, že můžete pomoci jen některým?
Já jsem byla hlavně ráda, že mohu pomoci alespoň někomu.
