I vrátná z haly Moravské Slavie Brno ve středu ze schodů zvědavě nakukovala, kdo se prohání po palubovce. Viděla třeba, jak Jan Káňa chňapl na polovině hřiště míč a zamířil na koš. „Neblbni! Ještě jim rozbiješ tu časomíru,“ prohodil procházející Leoš Čermák.
Kapitán hokejové Komety ale mladšího parťáka podcenil. Balon netrefil počítadlo, ale třískl o desku basketbalového koše. „Klukům to jde moc dobře,“ libuje si z hlediště brněnský kouč Alois Hadamczik. Tedy muž, který hráčům do přípravy zařadil basketbalové tréninky. „Báli jsme se, že to bude ragby. Sice se to víc podobá házené než basketu, ale máme dobrého trenéra,“ říká obránce Jan Hanzlík.
Tím je Štěpán Vrubl, který se nedávno s MMCITÉ Brno na palubovce tělocvičny ve Vídeňské ulici zachránil v nejvyšší basketbalové soutěži. Teď ji pravidelně navštěvuje modrobílá parta, která to má z domácí DRFG Areny jen pár stovek metrů. „Od prvního tréninku se podstatně zlepšili. Třeba na konci přípravy nebudou hrát hokejobasket, ale basket,“ říká Vrubl.
Ještě než naordinoval bývalý basketbalový reprezentant závěrečnou hru, morduje urostlé hokejisty přes hodinu a půl.
Rozcvička, honička ve dvojicích s míčem, atletická abeceda, švihadlo. „To švihadlo ale musí vařit!“ křičí nespokojený Vrubl.
Při koordinačních cvicích, kdy Brňané překonávají položený žebřík z provazu a papíru, občas pochválí z tribuny Hadamczik. Bývalý kouč národního týmu do červnového soustředění ve Vysokých Tatrách funguje spíš jako „konzultant na telefonu“, středeční basketbalové dávky si však nenechal ujít. „Je to dobrá vložka pro trénink. Všechno je to skryté běhání,“ pokyvuje zkušený Hanzlík.
Konečně přichází na řadu cviky s míčem. Nejdřív přetahovaná o balon, při níž bronzoví hokejisté z poslední extraligové sezony můžou předvést sílu. Mnohdy jejich souboj končí až u dřevěné zdi, která se tak mění v hokejový mantinel.
Potom kombinace se střelbou a závěrečný miniturnaj tří sedmičlenných družstev. „Mám to stížené, pod košem nemám moc balonů. Tak se snažím aspoň rozehrávat,“ hlásí drobný forvard Káňa, jehož úsměvu schází čtyři přední zuby. „Praskla mi protéza. Na léto jsem ji vydělal, abych byl lehčí a líp se běhalo.“ Není mu to nic platné. Společně s Jozefem Kováčikem či Antonínem Honejskem prohrává jeho výběr obě utkání a čekají je „trestné“ výběhy po schodech tribuny.
Z triumfu se raduje parta, ve které je kapitán Čermák, útočník Jan Hruška nebo vousatý obránce Hanzlík. „No jo, hrál jsem za školu, malinký základy tam jsou,“ pousměje se 33letý bek.
Poté na plac přichází kouč Hadamczik a hodnotí: „Mělo to hodně dobré nasazení!“
Brňané věří, že podobně energicky vstoupí i do sezony, která začne v polovině září. Na Kometu nyní čekají před krátkým volnem ještě více než dva týdny dřiny. „Zatím nikdo nenadává, všichni chtějí trénovat, aby zhubli a vypadali dobře,“ dodává útočník Antonín Honejsek.
Poznat hráče? Bez helmy těžko„Hoši, jak je možný, že Vilém, Vilda, nebo jak mu říkáte, tohle udělá líp než většina z vás?“ zlobí se Štěpán Vrubl a ukazuje na 193 centimetrů vysokého brněnského útočníka Buriana, který zrovna ukázkově kmital nohama při atletické abecedě. „Používej ruce, bez toho to je na h....,“ nebojí se basketbalový odborník okřiknout ani lídra Komety Leoše Čermáka. „Hráče znám jen z televize, když mají helmy na hlavě. Teď se trochu hledám,“ přiznává 38letý kouč Vrubl. Shodou náhod před několika týdny jeho svěřence z MMCITÉ Brno připravoval před baráží o nejvyšší basketbalovou soutěž v tuzemsku atletický specialista Svatoslav Ton. Nyní sám kouč „vrací sportovní dluh“ a vypomáhá u hokejistů. „Je lepší, že tréninky vede profesionál. S námi by kluci polemizovali, protože jsme na basket samouci. Tady se něco naučí,“ vysvětluje trenér Komety Alois Hadamczik. „Víc očí víc vidí. Je dobré nabídnout i jiný pohled,“ doplňuje Vrubl. Ten velel modrobílým včera během jejich letní přípravy podruhé. „Pohybově jsou na tom dobře, i když je to pro ně něco nového,“ líčí muž, jenž dlouhé roky působil v Mattoni NBL. „Jsem mile překvapen, co zatím hráči Komety tady předvádí,“ dodává, když halu ve Vídeňské ulici opouští jeho dočasní svěřenci. Mezi nimi Vrubl, jenž se v MMCITÉ věnuje i mládeži, už našel basketbalové talenty. „Mám asi tři adepty,“ pousměje se. „Ale nechci je říkat nahlas, aby neusnuli na vavřínech.“ |
