Byt s plochou 95 m2 je v přízemí, patří k němu i malá zahrádka, na níž lze vstoupit přímo z bytu. Martina nakonec ještě její část „obětovala“ na postavení terasy o rozloze 16 metrů čtverečních.
Čekala ji výměna podlah, repase oken a dveří, výměna elektrického vedení, vyřešit vytápění, nová koupelna i úprava dispozice. Mezitím bydlela v pronajatém bytě. Na stavbu mohla docházet jen nepravidelně, i kvůli svému časově náročnému povolání televizní moderátorky.
Dveře na terasu - vzdálenost mezi křídlem dveří a zdí je příliš malá, proto není možné otevřít je dokořán.
Původní dveře nechala majitelka repasovat. Čekala na ně řadu měsíců.
Firma bez výběrového řízení
Během prvního roku, kdy řemeslník střídal řemeslníka a peníze mizely proudem, měla mnohokrát chuť se vším praštit. “Teď už vím, že zásadní byl špatný výběr stavební firmy, ten proběhl tak, že mi známý dohodil známého. Celá hrubá stavba probíhala jen na dobré slovo, žádný předem přesný rozpočet, žádné lhůty, žádné smlouvy. Bohužel jsem věřila tomu, že mi známý doporučil seriózní firmu.“
Jenže výsledek byl jiný. Hrubá stavba se protáhla na rok, spolkla celou hypotéku a dodneška z ní na Martinu „vyskakují chyby“. Například křivé zdi a stropy, nepřesné vyměření výklenků pro okna nebo špatně umístěné vývody odpadu.
„Když jsem zkoušela reklamovat například křivou zeď, bylo mi řečeno, že dům je starý, a proto i zdi uvnitř musím být zákonitě křivé,” vzpomíná moderátorka.
Podlaha je základ, ale…
Po pracích na hrubé stavbě se do podlahy umístilo podlahové topení, tím skončila etapa jedné stavební firmy.
„Všechno trvalo šíleně dlouho, řemeslníci přišli třeba jednou za 14 dní, tak jsem stavební firmu na další doporučení vyměnila. Bylo to ale z bláta do louže,“ říká majitelka.
Nová stavební firma měla jako první úkol položit vinylovou podlahu. Tento materiál moderátorka vybrala hlavně kvůli jeho univerzálnosti a odolnosti. “Nechala jsem jej položit i do koupelny, aby byla celá plocha bytu hezky celistvá.”
„Takhle krásně ´přeřízli´ řemeslníci vinyl mezi každými dveřmi, vzhledem k tomu, že to poslední, co bych si v bytě přála, jsou přechodové lišty, řeším dodneška, jak z této “krásy” co nejelegantněji vybruslit,“ říká trpce majitelka.
Tento záměr se ale nepovedl. “Podlahu položili tak, že o celistvosti můžeme mluvit opravdu jen tehdy, když se na ni budeme dívat z veliké dálky, navíc se už teď v nějakých místech odlepuje,” popisuje další průšvih Martina.
Byla bílá vinylová podlaha vůbec dobrá volba? Odborník Jiří Mládek ze společnosti KPP tento výběr chválí, chybu však vidí u výběru kladečské firmy.
“Vinylové dílce můžete mít v několika provedeních, zaprvé vinylové dílce na celoplošné nalepení, což je ta nejběžnější forma, která ale vyžaduje, aby byl podklad naprosto rovný. Tady si s tím řemeslníci příliš starostí nedělali, alespoň podle výsledku,“ popisuje Jiří Mládek.
Vedle lepení lze použít i vinylové dílce opatřené zámkovým spojem, což umožňuje pokládku plovoucím způsobem. Jde o takzvaný plovoucí vinyl, který může být na vinylovém nosném jádru nebo na HDF desce.
ZV koupelně bude nutné položit podlahu znovu, na několika částech se už odlepuje, důvodem je kromě odbyté práce i použití nekvalitního lepidla.
Někde se řemeslníkům povedlo přisadit dílce hezky blízko, často to ale vůbec neřešili.
Výhodou takzvaného celovinylu je podle Jiřího Mládka především jeho 100% voděodolnost, povrch podlahy není studený a v porovnání například s laminátem také tišší, což ocení majitel, ale i sousedé.
U plovoucího vinylu na nosné HDF desce (tato deska se využívá také u laminátových podlah), je vrchní strana opatřena 2mm vrstvou vinylu. „Tento typ je vhodný pro povrchy, které nejsou ideálně rovné. Opět zde platí, že povrch není studený a při chůzi tichý,“ popisuje Jiří Mládek.
Pomoc přišla až s architektkou
Po položení podlahy se začal byt vybavovat. Jako první věc nechala Martina u truhláře vyrobit kuchyň na míru. “S ní jsem maximálně spokojená. Prolínají se v ní prvky moderního i vintage stylu, přesně tak to bude i v celém bytě. Mám ráda klasiku, takže jsem zvolila bílé dřevo a tmavou desku.”
Radost z povedené kuchyně ale netrvala dlouho. Problém nastal u montování digestoře: “Tady pro změnu řemeslníci udělali špatně vývod, skoro půl metru ode zdi.“ Řešení? Nový kryt. “Není sice tak designový, zato dostatečně veliký, aby chybu zakryl,” říká ironicky Martina.
Zadání znělo: vývod pro komínovou digestoř...
V kuchyni se musel vyrobit velký kryt, který zvládl vývod digestoře schovat.
Problém s digestoří byl poslední kapkou. Martina dala sbohem i druhé firmě a k dalšímu vybavení interiéru bytu přizvala architektku. Tentokrát měla šťastnou ruku. Vybrala si Janu Pavelcovou z ateliéru Boq architekti, která navrhla kompletně celý zbytek bytu a doporučila řemeslníky, kteří konečně začali pracovat bez chyb.
“Jana je kreativní, umí skloubit prakticky cokoliv a vypadá to vždycky nádherně, rozumí materiálům i stylům, je precizní, spolehlivá a ještě k tomu moc milá,” chválí si spolupráci majitelka bytu.
A jaké byly první dojmy paní architektky, když byla přizvaná k této práci? “Do projektu jsem vstupovala až ve chvíli, kdy byla realizace v plném proudu. Z mé strany tedy bylo potřeba zhodnotit výchozí stav a poté urychleně zpracovat návrh interiéru tak, abychom minimalizovali nutné předělávky a stavbu zbytečně neprodražovali. Ani tak se ovšem výsledek neobejde bez určitých kompromisů, které by se ve fázi projektu podařilo vyřešit,” popisuje architektka.
Kuchyňskou linku si Martina přála v bílém dřevu a s tmavou deskou.
A pokračuje: “Martina je ale bojovnice. Pustila se bohužel do stavby svépomocí po hlavě, a i když to pro ni často nebylo jednoduché, nevzdala to. Zachovala si nadhled a nakonec se jí podařilo dotáhnout vše do zdárného konce.“
Martina se rozhodla zkušenosti se svou rekonstrukcí zveřejnit, i proto, aby varovala ty, kteří by se do podobné akce chtěli pustit stejně jako ona bez pečlivého výběru řemeslníků.
Za týden se můžete podívat, jak dopadla výmalba a instalce stropních i podlahových lišt.
