Kokpit pochází z letadla McDonnell Douglas DC-9, které v Americe přepravovalo na vnitrostátních linkách cestující do roku 2010. Bílý jej dopravil na zaoceánské lodi plující do Hamburku a pak nechal převézt do Česka.
Letadlo DC-9 Češi znají z nejhorší letecké katastrofy v našich dějinách. V roce 1975 havarovalo v Suchdole na okraji Prahy jugoslávské letadlo DC-9, zahynulo při tom 75 lidí. Neštěstí dodnes nebylo plně vyšetřeno, Bílý se svým týmem chce nehodu objasnit.
„Až budeme mít funkční simulátor, který v době nehody neexistoval, budeme schopni celý let velmi věrně nasimulovat, včetně odpojení některých systémů. Doufám, že se díky simulátoru dostaneme k archivním záznamům a dokážeme potvrdit či vyvrátit některé teorie a třeba i pomoci podobným katastrofám předejít,“ říká majitel letadla.
Bílý kolem sebe soustředil tříčlenný tým nadšenců, kteří na simulátoru pracují. Hlavní mechanik Jindřich Machalínek pomáhá propojit tisíce budíků, pák a kontrolek s počítačem a vedlejšími systémy v břiše letadla.
Přístroje mají nalétáno takřka 90 tisíc hodin
Ty budou přístrojům a budíkům dodávat simulované údaje. Výškoměru podtlak, rychloměru rychlost vzduchu, palivoměru elektrickou kapacitu o výšce nebo tlaku a letadlo se tak bude chovat stejně, jako by letělo.
„Ty přístroje mají nalétáno téměř 90 tisíc hodin. Byly na nich závislé desetitisíce životů a nikdy neselhaly. Když s nimi pracuji, dýchá na mě nostalgie a cítím posvátnou úctu,“ prohlašuje Machalínek.
Letadlo vyrobili v roce 1969, kdy ještě vše fungovalo na mechanicko-elektrickém systému. Žádné tištěné spoje a dotykové displeje, jen budíky. „Po zapnutí systému se muselo čekat i 20 minut, než naběhly všechny přístroje a gyroskopy,“ zdůrazňuje Machalínek.
Tvůrce čekají ještě nejméně dva roky práce, než všechny systémy rozchodí. A dva roky už mají za sebou. Američané totiž zásadně neprodávají funkční dopravní letadla, snad kvůli hrozbě teroristických útoků. Tím konstruktérům ztěžují práci. „Vzhledem k úmyslnému poškození důležitých částí kokpitu jsem vlastně koupil haldu hliníkového šrotu,“ potvrzuje Petr Bílý.
Nejtěžší částí bude projekce
„Je toho moc, co je před námi. Nejtěžší část bude kopulovitá projekce o průměru šest metrů s minimálně šesti projektory,“ líčí.
Jakmile simulátor dokončí, otevřou jej pro odbornou veřejnost. Je totiž tak složitý, že ani poučený laik by si s přístroji nevěděl rady. Proletět se na něm tedy budou moci hlavně bývalí piloti DC-9 a posádky z celého světa.
„A až se jednoho dne budou všechny systémy chovat naprosto reálně, před vámi bude vzletová dráha, při pohledu do horního okénka uvidíte nebe a při otočení hlavy uvidíte křídlo, jen stěží uvěříte, že jste v simulátoru,“ slibuje Petr Bílý.
