I když se střelecké listiny na mistrovství světa v Kataru ještě nezapsal a možná ani nezapíše, na hřišti jej nepřehlédnete. Dvoumetrová figura, číslo 42 na dresu a role, kterou málokterý házenkář zastává vyloženě rád.
„Já jsem na ni připravený a nevadí mi,“ říká Jakub Szymanski, český muž na černou práci. „Do reprezentace jsem už ani moc nechtěl, párkrát jsem odmítl. Ale pak mi zavolal Dan Kubeš, že bych dostal tenhle úkol a nevysedával jenom na lavičce. Zhodnotil jsem si pro sebe, že tohle jsem schopný zvládnout.“
Češi tím navazují na „tradici“, kterou roky zastával právě současný trenér Kubeš. Oproti jeho kariéře Szymanski v klubu normálně střílí góly, teď udělal výjimku.
A jeho současná práce má spoustu specifik. „Od první minuty se musím dívat, jakou laťku sudí nastaví - a přizpůsobit se. Výmluvy nemají cenu, i když je tu jiný metr. Taky pískají rozhodčí z jiných zemí a kontinentů,“ popisuje 31letý hráč švýcarského St. Gallenu, jehož tam vede druhý z reprezentačních koučů Jan Filip.
Jakub Szymanski s číslem 42 při práci v obraně i při oddechovém času.
Szymanského role je jasná: být tvrdý, agresivní, dát hvězdám protivníků pocítit, že česká obrana bolí. Zatím taky za dva duely posbíral celkem čtyři vyloučení; s Francií jedno, se Švédy pak po třech trestech nedohrál kvůli červené kartě.
„Cítím, že někteří kluci jako Nikola Karabatič nebo Kim Andersson mají bonusy od rozhodčích,“ říká o největších postavách dosavadních protivníků. „Z mé strany by se vyloučení dvakrát dala prominout, byly to nechtěné zákroky, žádný úmysl. Na Pavla Horáka byly mnohem jasnější bez dvou minut... Doufám, že tyhle bonusy už nebudou. Že do toho budeme moci šlápnout pořádně a všichni, ne jenom jeden.“
Tresty ho štvou, ne že ne. „Snažím se mančaft neoslabovat, jsem čerstvý a mám mít sílu na to, abych úsek v obraně odjezdil,“ popisuje. „Je to škoda, tím spíš, že nešlo o brutální fauly. Mrzí mě to, musím si dávat pozor.“
Česká vyloučení očima trenéraZa dva duely MS házenkáři nasbírali už 16 trestů, dva hráči dostali červenou kartu. „Proti Francii jsme měli hodně dvojek z nezkušenosti a z frustrace. Se Švédy spíš z toho, že nás soupeř přehrál,“ říká kouč Daniel Kubeš, bývalý defenzivní specialista. |
Szymanskému bude v únoru 32 let, což jej momentálně v kádru staví mezi hodně zkušené, navíc už na MS nastoupil - vzhledem k tomu i k úkolům na hřišti se jej trenéři ptají na jeho názory na defenzivu. Střety se světovou extratřídou jsou však v Kataru někdy podobně tvrdé jako zákroky českého dříče.
„Karabatič mi po zápase sám říkal, že jsem mu dal zabrat - to mě překvapilo a potěšilo,“ líčí. „Ale Kim Andersson? Přiznám se, že jsem už místy nevěděl, co dělat. Dohodli jsme se, že zkusíme stát víc v defenzivním bloku a borec dal deset gólů z deseti střel. Jdete ven, hodí to do pivota. Zůstanete vzadu, třískne to tam z dvanácti metrů... To už bylo trochu demotivující. On je klasa, světová špička.“
Že se s takovými může střetnout, bere po návratu do reprezentace jako bonus. „Když dostanete takový ranec, zní už trochu blbě, že si to musíte užít. Ale pořád je tam vidět, jak se házená má dělat a správně hrát,“ dodává Szymanski.
Což by měla být lekce hlavně pro mladší z kádru. Jak ostatně říká ten, kdo hlídá správnou agresivitu obrany: „Asi se musíme ptát, proč jsou dvacetiletí Švédi schopní chytnout takovou úroveň už v jejich věku - nejspíš to není jen přípravou den před zápasem na mistrovství, ale koncepční prací celé házené. Je potřeba začít někde u juniorů, abychom mohli Švédy v seniorech potrápit.“
