Dona, tříletý kříženec stafordšírského teriéra a pitbulteriéra, žila u drogově závislých lidí a porodila tam 11 štěňat. I přesto, že byla krátce po porodu, ji její dnes už naštěstí bývalí majitelé mlátili, kopali a nedávali najíst. Byla v zoufalém stavu. Krvácela, měla silný zánět dělohy a tak obrovský strach, že na sebe nenechala nikoho ani sáhnout.
Dnes je z ní přátelská fena, která se nadšeně vítá s každým, kdo do domova pro týraná zvířata Rafael přijde. Lidem začala opět věřit a je neuvěřitelně přítulná.
A takových příběhů by mohla Iva Volková, která areál v Nových Hradech vybudovala a provozuje, vyprávět celou řadu. „Štěňátka jsme začali krmit, vypiplali jsme je a teď už mají nové rodiny,“ říká šťastně Iva Volková s tím, že věří, že i Dona si najde nového páníčka.
Fena leonbergera pobíhá mezi kotci domova pro týrané psy v Nových Hradech
„Je moc hodná i k dětem. Jen jiné psy úplně nemusí. Venku jí to nevadí, ale tady si asi hájí své teritorium,“ krčí rameny milovnice psů.
Zachránit psy od lidí, kteří je týrají, není sice nic snadného, ale jak říká, daří se to. „Stačí, když tomu, kdo psa týrá, řeknete, že se obrátíte na policii, nebo na veterinární správu, a není problém pak dostat zvíře do bezpečí,“ vysvětluje Volková. Sama o sobě říká, že je obyčejná žena, která má ráda zvířata, přírodu a vůbec vše živé. „Už jako dítě jsem milovala psy a mým snem bylo odjakživa pomáhat němým bezbranným tvářím,“ vysvětluje.
Předtím, než otevřela domov pro týrané psy, se živila jako finanční poradkyně. Až tohle ji ale dokonale naplňuje. Děti už má velké a manžel ji prý v jejím snu naprosto podporuje.
Domov je hned u hranic s Rakouskem
Domov pro týrané psy Rafael sídlí v Nových Hradech u bývalé celnice na hranicích s Rakouskem. Je to oplocený areál s domkem a kotci. „Je tady klid a místo je nádherné. Zároveň je ale škoda, že je to hodně daleko, protože sem jezdí lidé, kteří rádi chodí s pejsky na procházky, ale nedostanou se sem moc často,“ vysvětluje.
Ani ona sama se kvůli vzdálenosti moc často domů nedostane. Také proto prý hledá místo poblíž Římova, kde bydlí. „Určitě by na procházku se psy jezdilo více lidí, tady je to ale opravdu tak trošku odříznuté od světa,“ vysvětluje s tím, že výborné by bylo najít místo poblíž Budějovic, třeba i část nějakého starého statku, který majitelé nevyužívají. I tady u Nových Hradů se ale psům žije doslova jako v ráji. Každý má svůj vyhřívaný domeček s okýnkem. „Na tom jsem při výrobě rozhodně trvala. Chci, aby viděli ven, a ne aby byli zavřeni ve tmě,“ říká milovnice psů.
Před každým kotcem je malý oplocený výběh. Navíc si psi mohou hrát i ve velkém výběhu, který je také oplocený. O tom, že si žijí opravdu dobře, svědčí i velké množství hraček, které jsou ve velkém výběhu poházené.
„Tam je ale musím pouštět na střídačku. Není možné, aby se tady proháněli všichni najednou,“ směje se Iva Volková.
V současné době žije v domově deset psů. Zbytek už se podařilo umístit do nových rodin. Provoz financuje z různých dotací i darů.
Ke každému z těchto zvířat si prý vytvoří hluboký vztah. O tom svědčí i to, že stále těžko zadržuje slzy, když vypráví o téměř čtrnáctiletém pejskovi, kterého musela nechat nedávno uspat. „Měl rakovinu, jinak už to nešlo,“ vypráví smutně.
Slzy roní i pro každého pejska, který z domova odchází ke své nové rodině. „Jsou to ale slzy štěstí. I když po každém se mi vždycky strašně stýská,“ říká.
V kontaktu s nimi je ale i dál. „Jednou za čas jezdím zkontrolovat, že jsou v pořádku. Noví majitelé s tím souhlasí,“ vysvětluje Volková.
Kromě toho, že týraným zvířatům poskytuje domov, má velké zkušenosti a řadu úspěchů ohledně rehabilitace, masáží a léčení psychických traumat u psů.
V současné době je Iva Volková na domov pro týrané psy sama. Kamarádka, která jí pomáhala, musela kvůli nedostatku času skončit. „Někoho hledám, ale je to opravdu těžké,“ říká Iva Volková. I přesto se ale nevzdává a doufá, že k sobě „parťáka“, který bude mít opravdu rád psy, zase najde.
