Jeho wartburg je známou raritou tuningových srazů. Rudý dvoutaktní zjev tam parkuje vždycky s otevřenou kapotou, aby bylo vidět do vyšperkovaného motorového prostoru. Auto je obsypané poháry, fotografiemi a dalšími trofejemi. Však je na něj jeho majitel řádně hrdý, jak si můžete přečíst v rozhovoru s Jiřím Kubíčkem zde.
Se svou krabicovitou karoserií a dýmajícím dvoutaktním motorem působily wartburgy koncem osmdesátých let jako nefalšované automobilové fosilie. Nebylo divu, že po pádu Berlínské zdi byl osud těchto vozů zpečetěn, a to navzdory pokusu o jejich modernizaci.
Výroba auta, jež se spolu s trabantem stalo symbolem NDR, byla definitivně ukončena 10. dubna 1991. Ve stejném roce skončila také výroba fešné dodávky Barkas, která dostávala z wartburgu motor.
Hranaté Wartburgy 353 začaly z továrny v durynském Eisenachu vyjíždět v polovině 60. let, kdy ve výrobním programu nahradily svého elegantního předchůdce s označením 311. Jako většina automobilů východního bloku i nový wartburg trpěl nedostatkem inovací, který postupem let přešel do stavu chronické stagnace. Nejviditelnějším důkazem byla karoserie, která se za čtvrt století výroby změnila jen v detailech. Přitom o nápady nouze nebyla. Vždyť na základech wartburgů vznikaly ve východním Německu i parádní sporťáky Melkus.
Nejzásadnější proměnou prošel wartburg paradoxně nedlouho před ukončením výroby. Přispěl k tomu zákaz registrace nových aut s dvoutaktním motorem, který z důvodů ochrany životního prostředí zavedlo několik západoevropských a skandinávských zemí. To už byl dostatečně mocný impulz k tomu, aby eisenašští začali v roce 1988 do svých vozů montovat čtyřdobé motory, které pocházely od západoněmeckého Volkswagenu.
Zavržení hlučného dvoutaktu, jehož přítomnost pod kapotou neklamně prozrazovaly kotouče dráždivého šedomodrého dýmu linoucího se z výfuku, bylo změnou zásadní, ale zároveň beznadějně pozdní. Po pádu železné opony zaplavila východní část Německa vlna ojetých, ale i tak mnohem modernějších aut, proti nimž wartburg působil jako exponát z automobilového skanzenu.
Na wartburzích jejich majitelé oceňují především obrovský vnitřní prostor. Podle dobové reklamy se do kufru čtyřdveřové verze vešlo 57 nafouknutých míčů a ve verzi kombi se dalo za zadními sedadly snad i zabloudit.
Pojmout pětičlennou rodinu i s příslušnou výbavou pro dovolenou na Rujaně zkrátka nebyl pro wartburg problém. Slabinou naopak bývala vyšší spotřeba. Jak ale zjistili někteří majitelé, tuto nevýhodu bylo možné kompenzovat tankováním levnějšího technického benzinu.
Fandové vozů z Eisenachu s oblibou upozorňují také na závodnickou minulost značky. Jakkoliv to může znít překvapivě, wartburgy se pravidelně účastnily například Rallye Monte Carlo či Rallye 1 000 jezer. I přes dílčí úspěchy ale díru do světa automobilového sportu neudělaly.
               |
