Jediné centrum asistované reprodukce na Vysočině funguje v Jihlavě devět let. Stejně dlouho zde pracuje lékař Martin Kučera. V rozhovoru mimo jiné popisuje, v čem spočívá nejčastější problém s neplodností u mužů a žen.
Všímáte si vzrůstajícího trendu neplodnosti párů?
Klientů přibývá. Je otázkou, jestli je to dáno tím, že problém s neplodností trápí čím dál více párů, nebo větší dostupností léčby. V naší zemi je tato služba dostupná všem párům, protože je z velké části hrazená ze zdravotního pojištění. Zásadní podíl na nárůstu neplodnosti má věk, kdy ženy řeší své těhotenství. Mezi lety 1990 až 2005 se posunul o deset let. Kolem roku 1990 řešily ženy těhotenství přibližně ve dvaadvaceti letech, kdežto nyní jej začínají řešit po třicátém roce věku.
Martin Kučera* Lékař v Centru asistované reprodukce Sanus Jihlava. Je mu 40 let. Má dvě děti a je ženatý. * Narodil se v Brně, ale deset let žije v Jihlavě. „K Jihlavě jsem přirostl,“ komentuje svůj vztah ke krajskému městu. * V roce 1999 absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. * V roce 2003 dokončil doktorandské studium v oboru gynekologie a porodnictví na téže univerzitě. |
Dříve to tak nebývalo?
První dítě po mimotělním oplození se na světě narodilo v roce 1978. V České republice se po metodách asistované reprodukce narodilo první dítě roku 1982. Takže to funguje relativně dlouho. Na světě se již narodilo přibližně pět milionů dětí s pomocí technik asistované reprodukce. Ale pojišťovny zdravotní léčbu z větší části hradily vždy.
Máte statistiku, kolika dětem jste ve vašem centru pomohli na svět?
Našim cílem je pomoci k tomu, aby se rodičům narodilo zdravé dítě. Protože musíme respektovat lidskou fyziologii. Pomáháme přírodě a zároveň ji samozřejmě musíme respektovat. Jinak to za rok 2013 bylo 118 dětí. Od roku 2005 jsme pomohli na svět celkem 931 dětem.
Najdou se páry, pro které neexistuje léčba?
Téměř pro všechny páry existuje léčebná metoda. Párů, kterým pomoci nemůžeme, je velmi málo. Ale i pro ty existují léčebné možnosti, jako je třeba darované vajíčko, darovaná spermie nebo darované embryo.
Stává se, že někdo o darovaném vajíčku, spermii či embryu nechce ani slyšet?
Páry o možnostech dlouhodobě přemýšlí, oba musí dospět k vzájemné shodě. Samozřejmě se stává, že někteří tuto možnost nevyužijí. Metodu dárcovství zárodečných buněk nebo embryí se nejčastěji rozhodnou nevyužít z etických důvodů.
Neplodnost trápí častěji muže, nebo ženy?
Zhruba u třetiny párů je problém na straně muže a u poloviny na straně ženy. Závažnější je, že asi u necelých dvaceti procent je příčina na obou stranách. Proto je důležité před začátkem léčby vyšetřit oba partnery.
Jak vypadá první návštěva u vás?
S párem si musíme popovídat, zjistit historii. Ptáme se například na nepravidelnosti menstruačního cyklu, jak dlouho se pár snaží otěhotnět, na prodělanou léčbu, operace a na další záležitosti. Tyto informace nám mohou hodně napovědět. Úloha lékaře je léčit. Ale je tu i od toho, aby vysvětlil léčebné možnosti a jejich potencionální výsledky. A chce to snažit se páry podpořit po stránce psychické, protože léčba je velmi zatěžující, i když to na sobě většinou pacient nedává znát.
Co je nejčastějšími příčinami neplodnosti?
U žen je jednou z nejčastějších příčin neplodnosti to, že nedochází k pravidelné ovulaci, čili nedochází k uvolnění vajíčka. U mužů jsou to poruchy tvorby spermií ve smyslu nízké koncentrace spermií nebo nízké pohyblivosti.
Jak se řeší nepravidelná ovulace u žen?
Lze ji podpořit léky na bázi hormonů, které byly vyvinuty v osmdesátých letech. Odpověď na tyto léky je předvídatelná. Na základě růstu folikulu s vajíčkem je možné ovulaci podpořit a zvýšit pravděpodobnost, že k ní dojde.
Dá se říci, že to jde vyřešit jednoduše?
Nedá se říci, že by to bylo lehce řešitelné. Ale většinou se nám řešení daří najít. Příkladem je fakt, že se po pomoci v našem centru narodily stovky miminek...
A v případě muže - jak se léčí zmiňované problémy?
Bohužel cílená léčba závažných poruch tvorby spermií neexistuje. Ve smyslu toho, aby se situace zlepšila. Ale je možné párům pomoci tak, že se problém obejde. Protože cílem páru není zlepšit spermiogram, ale počít dítě. Takže v rámci léčebného cyklu navrhujeme mimotělní oplození. To se provede vpravením spermie přímo do vajíčka. Spojením vajíčka a spermie vznikne embryo. Embryo se kultivuje, čímž se napodobí doba jeho pobytu ve vejcovodu, a následně přenese do dělohy ženy.
Stává se, že muži nechtějí chodit na spermiogram, že se například stydí?
Není to úplně vzácné. Vyšetření jsou pro ženy i muže velmi stresující. Je však potřeba se rozhodnout, odhodlat se. U žen bývá odhodlání větší.
Dá se předcházet problémům s plodností? Nebo byste poradil jako někteří odborníci, ať si žena pořídí dítě raději například ve dvaceti?
To by samozřejmě bylo nejideálnější. Nebo aby žena řešila svou plodnost do třiceti let. Ale žijeme v době, kdy je v naší společnosti tlak na vzdělání, uživení se... A studium často trvá přes pětadvacátý rok, takže ženy jsou pod poměrně velkým tlakem.
Když už jsme u toho, kdy je pro ženu nejvhodnější otěhotnět?
Z hlediska fyziologického po osmnáctém roce přibližně do sedmadvaceti let. Tak, jak jsme se rodili my našim rodičům.
Kolik jste měli klientů před devíti lety a kolik jich máte dnes?
Počet ošetřených párů se nedá srovnávat, protože každé pracoviště si musí vybudovat důvěru u lidí. A ta se buduje velmi dlouho. Takže to, že párů, které nemohou mít děti, postupně na našem pracovišti přibývá, lze přičíst právě i získávání důvěry.
Kolik máte dnes zhruba pacientů?
V roce 2013 jsme přijali do péče 350 párů.
Proč vy sám jste se rozhodl právě pro odvětví asistované reprodukce?
Já jsem se věnoval asistované reprodukci už na univerzitě jako pomocná vědecká síla. A poté i při své doktorandské práci. Když jsem se rozhodoval, jestli budu vědcem, nebo klinickým lékařem, tak převládla touha léčit nad výzkumem.
Co jste zkoumal?
Věnoval jsem se genetickým faktorům plodnosti u mužů.
Bádání vám nechybí?
Bádání mi sice chybí, ale na druhou stranu je v našem oboru stále takový pokrok, že musíte udržovat krok se světem. Čili musíte se vzdělávat. Podle mě není možné dělat výzkum na vysoké úrovni a k tomu klinickou medicínu, pro kterou jsem se rozhodl a která mě baví.
Co vás v práci nejvíc naplňuje, jsou to ty narozené děti?
Je to tak. Jde o náročnou práci, která musí člověka bavit a naplňovat. Ale to se, myslím, týká všech oborů medicíny.
Ve vaší specializaci rozumíte i genetice. Jaký věk matky při početí hraje roli pro předpoklad genetické vady u dítěte?
Riziko určitých genetických poruch u plodu při početí stoupá zhruba po pětatřicátém roku ženy. Zejména jde o Downův syndrom, který je nejčastější (zapřičiňuje například mentální retardaci a určité shodné tělesné znaky, jako třeba velký kulatý obličej - pozn. red.). Ale na tento syndrom se rutinně už léta provádí screeningová vyšetření, a ta se čím dál více zpřesňují. Umožní nám odhalit riziko postižení. V případě, že riziko je, žena se může rozhodnout pro odběr plodové vody. Dnes se přitom také dají vyšetřit některé chromozomy přímo z krve matky. Ta totiž nese část DNA dítěte a je to z ní tedy možné detekovat. Tudíž žena nemusí podstupovat rizikový odběr z plodové vody. Při něm je sice maličké riziko potratu, ale není nula, takže není zanedbatelné.
Kterým párům doporučujete genetické vyšetření?
Každý má unikátní genetickou výbavu. V genech se vyskytují poruchy, které můžou mít vliv na plodnost. Genetická vyšetření se provádějí v případě opakovaného neúspěchu přenosu embrya. Až na výjimky, jako jsou zlomy chromozomů třeba z expozice v rizikových zaměstnáních, jakým je například uranový důl, si genetický kód neseme od početí. Lze provést také genetická vyšetření embryí. To, když například u konkrétního páru víme, že si rodově nese genetickou zátěž, kterou by mohl přenést i na potomka. V těchto případech jsme schopni vyšetřit embrya ještě před přenesením do dělohy a umožnit vývoj jen zdravým embryím.
