Setkání s novým mondeem připomíná překvapivou srážku s láskou z mládí. Kdysi pružná, štíhlá, dychtivá objevovat svět, bláznili jste z ní; dnes je klidnou, životem otrkanou mámou dvou dětí - ale stále přitažlivá, jen trochu jinak. Ostatně, ani vám už není dvacet a víte, že na první pohled nesmíte dát.
Mondeo bývalo lehkonohým atletem, jehož famózní jízdní vlastnosti deklasovaly veškerou konkurenci, tak jistý a zároveň stabilní podvozek uměl jen málokdo. Dnes, kdy nová generace přijíždí (s dvouletým zpožděním kvůli přesunu výroby z Belgie do Španělska) na evropský trh, je všechno jinak. Tak nějak po americku, tam se tenhle model už dva roky prodává jako fusion.
Jednoduše funkční a obrovské
Atraktivní čumák ve stylu bondovských Aston Martinů všechno nezachrání - za ty roky čekání už se okoukal u malé fiesty i středního focusu, a žádné jiné velké překvapení mondeo nepřiváží. Hlavně záď se oproti předchůdci změnila jen velmi málo. Na druhou stranu, u konkurenčního VW Passat si na tomhle přístupu zakládají, tak to mondeu nevyčítejte.
Interiér je naprosto tradiční, ale to v téhle třídě vůbec není špatně. Konstruktéři se nevydali směrem k extravagantním křivkám a překombinovaným palubním deskám menších fordích modelů, tady vládne uměřenost. A kvalitní materiály. Přístrojovka naživo vypadá líp než na fotkách. Snad jen hladký plast na středovém panelu by mohl být fajnovější, když už tu na přístrojovce hraje prim dotyková televize. Multimediální systém je vcelku rychlý a chytrý. A ovládání důležitých funkcí zůstalo u mechanických ovladačů, to je dobře.
Mondeo ohromí vnitřním prostorem, je opravdu obrovský. Hodně mohutné je i pocitově pro řidiče. Citlivějším povahám a nezkušeným šoférům dává pocit, že zabírají na silnici moc místa, projevuje se to také při couvání a parkování, chce to trochu cviku získat pojem, kde končí boubelatá karoserie
Jednotné zadání pro všechny konsktruktéry mondea bylo pohodlí - to vyznávají velká křesla místo sedaček. Zároveň jsou ale výborně tvarovaná a dimenzovaná i na vypasenější postavy. Velmi dobře se sedí i vzadu. Díky širokánské kabině je dostatek místa v loktech, centimetrů pro nohy je taky víc než dost. Někteří řidiči a spolujezdci budou naštvaní na designéry přistrojovky: to, že se v moderních autech sedí vepředu v prostoru pro řidiče a spolujezdce jaksi „vyoseně“ - co nejdál od dveří a co nejblíž ke středu (je to kvůli bezpečnosti), je dnes normou. Mondeo má ale mezi středovým tunelem a přístrojovkou mohutné „nohy“ rámující velkou schránku (ta je fajn), ale příšerně to utiskuje vnitřní nohu, takže sedíte vepředu nakřivo na půlce zadku.
Je jiný, ultrakomfortní
Ladiči aut jsou poťouchlí. Nejlíp vycvičí zrovna provedení, které si koupí jen málokdo. Vždyť, kdo z Evropanů si koupí obrovský manažerský kombík s benzinovým motorem. A právě s ním funguje nové mondeo mnohem líp než s turbodieselem, který bude tvořit většinu českých prodejů. Nutno dodat, že to není „specialita“ jen Fordu. Nový Mercedes třídy C taky jezdí mnohem líp s benziňáky.
Bylo jen málo aut té kategorie, které dokázaly v zatáčkách držet s mondey předchozích generací krok. Vcelku velké auto oplývalo mrštností a obratností, kterou od něj nikdo nečekal. Jenže jak auta nabývají a přerůstají kategorie, do kterých patří, „zhmotnělo“ i mondeo (dnes má 4,9 metru na délku, kombík je kratší než liftback).
Mondeo se nese plavně, sviští po dálnici neochvějně. Za volantem cítíte ale pořád hmotu kolem sebe (váží patnáct centů), což ostatně může být mnohým příjemné. Mondeo tak už není lehkonohý atlet, zatáčí ale stále s agilitou a ochotně, jen se u toho možná víc nakloní. Do zatáčky se zahryzne a zatočí. Přední kola rychle reagují na pokyn volantu a vedou auto jak po kolejích. Podvozek je pevný, nerovnosti ho nerozhodí, víte o nich, ale nenaklepe vás.
Je to hlavně obrovité auto, na zakroucené silnici ho musíte k překlopení z oblouku do oblouku trochu přemlouvat, ale zatáčí suverénně. Hlavně ale bravurně žehlí nerovnosti, což je možná na českých (ne)cestách důležitější než rtuťovitost. Tohle auto se majestátně a důstojně nese. Retardéry doslova přelétává. A je hlavně skvěle odhlučněné, na dálnici bezhlučně prořezává vzduch, nezvykle tiše se stahují i okna. Je to prostě limuzína. Jen základní benzinový motor se při vytočení hlasitěji ohlásí hrubším hlasem. Základní mondeo se čtyřválcovým benziňákem 1,5 litru je prostě dobře vyvážené, hladce se rozjede (spojka už není jedovatá, tím bývala mondea proslulá), a pak suverénně sviští.
Jenže pak jsme přesedli do naftového provedení. S dieselem nad předními koly je pak mondeo hlavně dálniční lokomotivou, která přepluje všechny výmoly a panelové drkotáky s naprostým nadhledem, jenže jakmile s ním zkusíte závodit na zatáčkovité okresce, je po legraci: s odtažitým řízením pořád zkoušíte, kam auto nasměrujete, těžká příď se noří do zatáček až příliš, a stabilizace ESP je pořád v pohotovosti.
Motor 1.6 TDCi má s těžkým autem poměrně práci, není to ale nic, co by zásadně vadilo. Jen s ním nebudete za krále levého dálničního pruhu, zato můžete bojovat o podnikovou plaketu „člen brigády úsporné jízdy“. Během testu, při němž jsme auto výkonově nijak nešetřili, jsem jezdili za něco málo přes šest litrů nafty, klidná jízda srazí apetyt někam k pěti a půl litrům, což je u takhle velkého vozu dobrá hodnota.
Se základním jedna-pětkovým přeplňovaným benziňákem Ecoboost (chystá se ještě verze s litrovým tříválcem) máte dost síly ve vyšších otáčkách, je tedy třeba pozorně pracovat s převodovkou (je přesná a vcelku rozumně zpřevodovaná), točivým momentem potřebným pro dynamické disciplíny holt maloobjemové benziňáky, i když mají přeplňování, neoplývají.
Největším neduhem základní motorizace je ale spotřeba. Při svižnější jízdě si 160 koní ve velkém autě řeklo o deset litrů benzinu. S lehkou nohou se snad dostanete někam k osmi a půl. Pravda, bylo to úplně nové auto s nezajetým motorem s přeplňováním (takové jsou extrémně citlivé na jízdní styl), i tak to je dost. Pohříchu dobrá, stejně obrovská a vzhledově hodně podobná Mazda 6 pádí s báječným dvoulitrovým atmosferickým benziňákem za sedm a půl.
Nové mondeo je standardně v nabídce ve dvou karosářských verzích: jako pětidveřový liftback a kombi. Sedan je tentokrát ke koupi jen s hybridním pohonem. Základní cena je 611 990 korun (1,5 EcoBoost), praktičtější provedení kombi je o 30 tisíc dražší. Nejlevnější nafťák je za 623 990 korun. Samozřejmostí je kromě základních šestistupňových manuálů nabídka automatů. Časem se nabídka motorů rozšíří a dorazit má i verze s pohonem 4x4, která předchůdci hlavně v Česku moc chyběla.
