Všeobecná je snaha památky zachraňovat. Můj známý je rovněž fotograf, který fotí polorozpadlé kostely na Broumovsku, a ty opravené se mu nelíbí. Máte stejný názor?
Pro mě mají tyto stavby kouzlo především proto, že jsou opuštěné. Ale u všech lituji, že pomalu chátrají, zasloužily by rekonstruovat. Je to trochu složité, u chátrajících staveb je mi líto, že chátrají a u fungujících si představuju, jak by bylo pěkné si je projít jako opuštěné. Ideální by bylo, kdyby se opravily až poté, co si je vyfotím. A úplně nejlepší by bylo, kdyby se opravily díky fotkám, které na jejich zubožený stav upozorňují. Pak by to úsilí mělo větší smysl.
Fotila i v Hradeckém krajiNěkteré fotky pořídila i v Královéhradeckém kraji, v jednom albu lze rozpoznat třeba interiéry bývalé vojenské nemocnice v Josefově. „V kraji jsem fotila několikrát, ráda se sem vracím. Mám tu vyhlídnutou jednu krásnou vilu, která patřila továrníkovi, ale teď už několik let chátrá. Přestože jsem už viděla hodně továrních vil, ať už v Česku, nebo v zahraničí, této se nic nevyrovná. Známější je ale areál bývalé koželužny. Dlouho se řešilo, jaký bude její osud, a nakonec jsem se dočetla o její demolici. Je to škoda, byla to pěkná stavba,“ říká fotografka, která tají své jméno. |
Když do opuštěných míst lezete, nebojíte se?
Každé místo je spojené s obavami. Ale není to klasický strach z toho, že je místo opuštěné či strašidelné, to mě naopak láká. Spíš mám obavy, zda se dostanu nepozorovaně dovnitř, aby mi vyšly fotky, aby se někde nepropadla podlaha či nezřítil strop. Ale musím uznat, že když jsem byla v opuštěném sanatoriu, začala se blížit bouřka, najednou se setmělo a vítr začal bouchat okny, vystrašilo mě i zavrzání podlahy.
Už vás někdy načapali?
Načapali. Není to příjemné, ale nikdy z toho nebyl žádný větší problém. Fotografové se přece jen dají od zlodějů dobře odlišit.
Opuštěná místa často využívají umělci nebo muzikanti. Líbí se vám tento trend?
Nijak mi to nevadí, pokud u toho svým počinem místo vyloženě nezničí. Jestliže umělecké dílo spočívá v počmárání stěn nebo klip skončí vyhořením budovy, tak se mi to moc nelíbí. Ale stejně s tím nic nenadělám. Jinak jsou všechny aktivity, které opuštěnému místu dodají alespoň na chvíli život, pěkné a při promyšleném využití i prospěšné.
Opuštěná doktorská vila.
Kolik míst už jste takhle navštívila? Jak jste se k jejich focení dostala?
Bylo to náhodou. Zaujala mě jedna z chátrajících staveb a pak i další. Nakonec jsem začala hledat, co je kde opuštěného, a stavby mě zaujaly tak, že jsem je chtěla i osobně vidět. Jen na fotkách už mi to nestačilo. Je to trochu závislost, začne to jedním zážitkem a už se člověk veze na vlně dalších objevů. Poznává další místa, věnuje tomu velkou část volného času a začne za nimi cíleně jezdit stále delší trasy. Navštívila jsem něco přes 200 míst - od naprostých ruin až po honosná sídla. Každé bylo něčím zajímavé.
Stalo se vám, že jste někde fotila, ale když jste se vrátila, místo bylo zbořené?
Stává se to pořád a při návratech se nestačím divit, jak se místa promění. Často je vidět zásah zlodějů, kteří k zániku budov dopomůžou, jindy se o to postarají bagry. Jen málokdy se stane, že se místo zrekonstruuje nebo se ho ujme nějaké sdružení a z příspěvků se stará o opravy. Nejednou se i stalo, že jsem dojela do cíle a místo stavby mě přivítaly sutiny či ohořelé zbytky.
Jak si místa vybíráte a hledáte?
Jakmile někdo věnuje své zálibě hodně času, naučí se různé triky, jak svoje touhy realizovat. Znám hodně fotografií od ostatních kolegů, ať už z Česka, nebo ze zahraničí, a na základě nich jde odvodit, kde asi může místo být nebo jak vypadá zvenku. Pak už je to jen otázkou času, jestli ho na mapě najdu za den nebo za půl roku. Nebo vůbec. Jiná místa najdu náhodou, buď napoví vyhledávače, a nebo při cestách. Často najedeme hodně velké množství kilometrů. Stačí pozorně koukat okolo sebe.
