Tedy přesněji, že soud pro takové tvrzení nenašel dost důkazů.
Než rozhodnutí padlo, zdálo se, že na verdiktu soudu toho závisí docela dost: samotné setrvání Babiše ve vládě či osud lustračního zákona jako takového. Někteří z politiků jej totiž požadovali zrušit (coby dobový přežitek). Nyní je tedy ještě pravděpodobnější, že zákon (a samozřejmě i ministr) přežije. Jestliže Babiš získá díky rozhodnutí bratislavského soudu jinou minulost, než se jevila ta dosavadní, zákon na něj už dopadat nemusí.
Ministr financí a šéf ANO Andrej Babiš si může oddechnout - už nebude kritizován za údajnou spolupráci s StB. Bezmála čtvrt století po Listopadu se změnila atmosféra a lidé považují za horší spíše chyby posledních 25 let. |
A jeho postavení nepochybně posílí. Premiér Sobotka sice verdikt přivítal (vláda bude snáze čelit útokům opozice), pro něj to však není jen jednoznačně dobrá zpráva: uvnitř křehké koalice ztratí bič na sebevědomého ministra, který mu občas pěkně šlape na paty.
Babiš se ostatně může cítit očištěn nejen ve vztahu k funkcím, ale i ke svému okolí: má konečně argument proti všem, kteří mu vytýkají nepatřičnou minulost.
Vždy může ukázat soudní rozhodnutí a pochlubit se: Zde to je, pánové. Černé na bílém. Vysoudil jsem si to. Stálo mne to dost energie. Vždycky dokázal, co chtěl. Otázkou však je, jakou má takový verdikt cenu. Podobný si vysoudili mnozí další, například český soud se v jiném rozhodnutí zastal šéfa KSČM Vojtěcha Filipa.
A mnozí odborníci podobné verdikty zpochybňují: mohou vůbec soudy rozhodovat o minulosti? Tím spíše, že mezi soudci jsou stále ti, kteří byli té minulosti pevnou součástí. A navíc tušíme, že verdiktů, kdy se soudy pokusily přisoudit lidem jinou (pochopitelně lepší) minulost, než je ta skutečná, bude nemálo. Soudy si povolávají jako svědky bývalé příslušníky tajné policie a ti zpochybňují materiály, které kdysi sami podepisovali. Lhali tehdy, nebo lžou dnes? Někdy lhát museli - jakou má pak cenu jejich výpověď u soudu?
Minulost na pranýři
Ostatně celý spor ukazuje, jak se s tou minulostí vlastně stále potýkáme: ti, kteří se cítí dotčeni, chtějí vymazat své jméno ze seznamů a žalují specializovanou instituci, která má temnou minulost odhalovat. A ta instituce najednou musí dokazovat, že ta minulost byla opravdu taková, jaká byla… Spor o Babiše může tak vést ke zjednodušujícím závěrům ve stylu: všechno bylo jinak.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Jenže cesta existuje: seznámit se s tou minulostí důkladně může každý sám.
A zjistí pak, že je to zajímavější než krátký soudní verdikt. Navzdory němu musel ten, kdo soudní jednání sledoval, získat plastický obraz. Jméno Bureš se vyskytuje na více než deseti místech v různých svazcích, a to v takových souvislostech, že se tam nemohlo dostat ani náhodou, ani falšováním. Na druhé straně to nevypadá, že by někomu vědomě ubližoval, že udával na běžícím pásu. Prostě nejspíš se s tajnou policií zapletl asi jen z prospěchářství, z touhy vylepšit si pozici a získat výhody. Je dobře, že díky tomu soudu to všechno víme, mělo by to být tím pravým vodítkem pro nás a pro to, jak bychom se k tomu příběhu mohli postavit.
Žádný (slovenský ani jiný) soud za nás totiž nerozhodne, zda chceme, či nechceme člověka s takovou minulostí mít na takovém postu. Přijde další soudní rozhodnutí po odvolání, možná bude takové, možná opačné; ale to jsou jen berličky.
To my musíme říct, zda je ta minulost na překážku, nebo ne. Zdá se, že to totiž nevíme, a tak chceme, aby na tu otázku odpověděl někdo jiný.
Snad bychom dokonce podvědomě chtěli, aby ta minulost vůbec nebyla.
Všem by to ulehčilo situaci! Ale pokud jsme s ní nechtěli účtovat, proč jsme si vytvořili zákony jako ten lustrační nebo zákon o protiprávnosti komunistického režimu? Proč oceňujeme ty, kteří se totalitnímu režimu postavili? Je dobré si ty otázky položit. Nejlépe tak týden před volbami.
(Andrej Babiš je prostřednictvím Agrofertu vlastníkem společnosti MAFRA, do níž patří server iDNES.cz a Mladá fronta DNES i Lidové noviny - pozn. red.)
