Když toho muže na okraji Buenos Aires agenti izraelských tajných služeb unesli 11. května 1960 do konspiračního domu, začali ho Zvi Aharoni a Avraham Šalom vyslýchat:
„Jaké jste měl číslo u SS?“
„45 326.“
„Vaše datum narození?“
„19. března 1906.“
„Místo narození?“
„Solingen.“
„Vaše jméno při narození?“
„Adolf Eichmann.“
„Vyšli jsme z tunelu,“ napsal Herman Zvi Abaroni v knize Operace Eichmann. „Zářivé sluneční světlo! Nemohl jsem jinak, musel jsem se radostně šklebit. Eichmann ležel na posteli. Já jsem stál na jedné straně postele a Avraham na druhé. Když jsem slyšel jméno Adolf Eichmann, spadlo ze mne napětí z té dlouhé a obtížné operace. Musel jsem nějak dát najevo svou radost. Proto jsem nad postelí natáhl ruku k Avrahamovi. Ten jí potřásl. Byli jsme šťastní.“
Po mnohaletém pátrání zjistili Izraelci, kde se skrývá Adolf Eichmann, důstojník SS, který za druhé světové války řídil likvidaci Židů. Žil jako obyčejný dělník Ricardo Klement na předměstí Buenos Aires. V nacistických koncentračních táborech zahynulo celkem šest milionů evropských Židů, které tam poslal. Proto vynakládaly izraelské tajné služby ohromné úsilí, aby tohoto architekta holokaustu dopadly.
Vládním speciálem z Argentiny
Agent Mosadu Zvi Aharoni strávil sledováním údajného Klementa s jeho rodinou řadu týdnů. Rovněž další jeho kolegové. Avraham Šalom přiletěl do Argentiny začátkem května jako zástupce velitele této operace. Vydával se za obchodníka, vykazoval se německým pasem. Před únosem Šalom a Aharoni několikrát kontrolovali ulice okolo Klementova domu.
Jedním z hledaných a nakonec dopadených a odsouzených nacistů byl i Adolf Eichmann (na snímku v izraelském vězení v dubnu 1961).
Operační tým jel večer 19. května 1960 na místo poblíž Klementova domku, kde ho chtěli unést, dvěma auty. Druhé řídil Šalom, seděl tam i lékař, který měl zajistit Eichmannovo zdraví.
Když Klement-Eichmann přicházel k prvnímu vozu, vrhli se na něj izraelští agenti, povalili na zemi a vtáhli dovnitř. Netrvalo to ani minutu. Potom obě auta odjela do konspirační vily.
Čtyři muži včetně Šaloma zadrženého důkladně prohlédli. Neměl u sebe žádnou zbraň, ani váček jedu v ústech. Svlékli ho do pyžama a připoutali k posteli.
Dopravit Eichmanna tajně z Buenos Aires do Tel Avivu mělo letadlo El Al, kterým přiletí do země izraelská vládní delegace v čele s ministrem zahraničí Abba Ebanem na oslavy 150. výročí argentinské samostatnosti. Izraelští zpravodajci však museli promyslet, jak zadrženého zločince na palubu dopravit. Domlouvali se nad tím ředitel výzvědné služby Mossad Isser Harel, Abaroni, Šalom a velitel komanda Rafi Eitan.
Rozhodli se, že budou Eichmanna vydávat za nemocného člena posádky letadla El Al. Opatřit falešné doklady bylo jednoduché, členem týmu byl specialista, který je uměl vyrábět.
Z berlínské výstavy Tváří v tvář spravedlnosti: Adolf Eichmann před soudem (11. dubna 2011)
Auto, v němž večer 19. května převáželi zajatce na letiště, řídil Abaroni, doprovodný vůz Šalom. Jakmile vyšel únos najevo, vznikl mezinárodní skandál – Argentina žádala Izrael o vydání Eichmanna zpátky. To Izraelci odmítli. Soud v Jeruzalémě později odsoudil nacistického zločince k trestu smrti.
Útěk z Rakouska před Hitlerem
Narodil se jako Avral Šalom Bendor 7. června 1928 ve Vídni v asimilované židovské rodině. Otec byl podnikatel z Bulharska, matka, která hrála na klavír, pocházela z jižního Tyrolska. Když zabral na jaře 1938 Adolf Hitler Rakousko, továrnu jeho otci zabavili – arizovali.
Během protižidovského běsnění skupina jeho spolužáků Avrala a ještě jednoho židovského chlapce zbila, jejich učitel jenom němě přihlížel. Avral se z toho potom dva týdny doma kurýroval a do školy už nikdy nevkročil.
Následující rok se podařilo jeho otci získat souhlas k vystěhování. Přes Itálii se dostali do Palestiny. Šalom starší potom vybudoval v Tel Avivu textilní továrnu.
Mladý Šalom sloužil od roku 1946, v době britského mandátu v Palestině, v podzemní bojové organizaci Palmech. Po vzniku Státu Izrael vstoupil do domácí bezpečnostní služby Šin Bet. Už za dva roky byl jmenován velitelem operační jednotky v Jeruzalémě. Později ho na tři roky půjčili do zahraniční výzvědné služby Mossad.
Gabriel Bach, jeden z izraelských prokurátorů, kteří před padesáti lety připravovali obžalobu Adolfa Eichmanna, ukazuje svoji podobu v době procesu (11. dubna 2011)
Po olympiádě v Mnichově v létě 1972, kde palestinští teroristé zavraždili jedenáct izraelských sportovců, ho jmenovali vedoucím nového oddělení pro ochranu a bezpečnost ve vnitrostátních tajných službách. V roce 1981 byl povýšen na ředitele Šin bet. Řídil zásah proti teroristickému podsvětí ortodoxních Židů. Podílel se na tajných akcích během první války v Libanonu.
Na jaře 1986 musel službu opustit, protože hrozilo, že bude obžalován za příkaz k ubití dvou mladých Palestinců. Čtyři palestinští mladíci ohrožovali v autobusu číslo 300 ostatní cestující. Na konečné zastávce zaútočilo na vůz komando, které dva zabilo a dva zajalo. Avšak i dva zajatci byli zakrátko mrtví. Vyšetřování ukazovalo, že je zavraždili příslušníci Šin bet na rozkaz Šaloma. Ředitel se hájil tím, že plnil rozkaz premiéra Jicchaka Šamira, ten ale tvrdil, že Šalom si jejich rozmluvu špatně vyložil. Prezident Chaim Herzog dal Šalomovi a jeho spolupracovníkům milost.
V boji s teroristy morálka neexistuje
V rozhovoru pro deník Washington Post v roce 2003 přišla řeč i na morálku. Šalom odpověděl: „Ve válce s terorismem na morálku zapomeňte.“
Šalom však zůstal i nadále aktivní. Patřil mezi zakládající členy Ženevské iniciativy, skupiny Izraelců a Palestinců, která se zasazuje o mír mezi oběma národy.
