Trajekt ztroskotal minulý týden, ve středu ráno místního času, nedaleko pobřeží Korejského poloostrova, a to během třináctihodinové plavby na ostrov Čedžu. Na palubě v té době bylo 476 lidí, z toho 339 dětí a učitelů na školním výletu. Počet obětí se nyní zastavil na čísle 121, dalších 181 lidí je nezvěstných. Za viníky neštěstí jsou téměř jednohlasně označováni členové posádky v čele s kapitánem (více o obviněních se dočtete zde).
Potopení trajektu |
Svědci dramatických událostí a následných záchranných prací však nabízejí zcela jiný pohled na údajnou neprofesionalitu posádky. Když se obrovský trajekt začal potápět, mnoho jejích členů nasazovalo vlastní život při záchraně cestujících. Jednou z nich byla i stevardka, která zachránila skupinku teenagerů. Ve zmatku stačila podle svědků prohlásit, že je její "povinností zůstat na palubě". Později ji záchranáři nalezli mrtvou.
Další výše postavení členové posádky pak sice z potápějícího se trajektu unikli na menších záchranných lodích, neodpluli však do bezpečí a riskovali vlastní život ve snaze zachránit co nejvíce lidí, kteří naskákali do mrazivé vody nebo se snažili uprchnout skrze okna trajektu.
Kapitán měl zůstat, míní hrdinný kormidelník
Podle 57letého kormidelníka Oh Jong-seoka se posádka spolu s ním snažila rozbít okna a zachránili takto šest lidí. "Udělali jsme spoustu těžké práce, média to však podle všeho nezajímá. Místo toho tvrdí, že celá posádka utekla," uvedl Oh a dodal, že nechápe, proč kapitán opustil loď tak brzy. "Kapitán měl zůstat, i kdyby to znamenalo jeho smrt," myslí si statečný kormidelník, který je však podle vyšetřovatelů jedním z lidí, kteří mohou stát za havárií trajektu.
Nejen on však prokázal velké hrdinství. "Jeho poslední slova byla 'Pokusím se zachránit ty děti'," uvedla pro server independent.co.uk Ahn So-hjun, manželka jednoho z pohřešovaných členů posádky. Manžel jí svá poslední slova telefonoval po tom, co se trajekt začal potápět.
Koo Bon-hje, jeden z přeživších cestujících, agentuře AP prozradil, že na třetí palubě nebyl dostatek záchranných vest pro všechny pasažéry. Posádka – dva muži a dvě ženy - se podle něj kvůli tomu vzdala svých vest a přenechala je cestujícím.
Park Ji-young zachraňovala podle svědků cestující až do poslední chvíle. A to i přesto, že sama neměla záchrannou vestu. 22letá Jihokorejka prý studentům říkala, že posádka musí na lodi zůstat jako poslední a že se s nimi později setká. O několik hodin později její tělo vyzvedli z moře záchranáři.
Ztroskotání trajektu Sewol je jedním z nejhorších neštěstí v moderních jihokorejských dějinách. Skoro tři stovky obětí si vyžádalo potopení trajektu u západního pobřeží země v roce 1993. O dva roky později zahynulo více než 500 lidí při zhroucení střechy nákupního střediska v Soulu.
Zatímco se pozůstalí na břehu modlí, čluny přivážejí další těla utonulých:
