Kryla přitahovala hudba už od mládí. Vystupovat začal v polovině 60. let na malých scénách, od roku 1966 nahrával v rozhlase, později spolupracoval i s divadlem Semafor.
Mezi ostatními českými písničkáři zaujal jazykovou vybroušeností, pojmenováváním neuralgických bodů společenského dění, aniž by ztratily jeho texty přímočarost, a v nejlepších písních i v rámci žánru mimořádnou hudební invencí.
První a nadlouho poslední česká deska Bratříčku, zavírej vrátka vyšla Krylovi v roce 1969. Jen pár týdnů poté zpěvák emigroval do Německa.
Do Československa se vrátil až po listopadu 1989, odehrál triumfální koncerty a poprvé mu také ve vlasti vyšly všechny jeho desky. Nové poměry ho nicméně nenaplňovaly uspokojením a své rozčarování nad politickým vývojem, a také rozdělením republiky, dával veřejně najevo.
Až do své předčasné smrti se Karel Kryl pohyboval mezi Čechami a Mnichovem, kde v dobách emigrace našel druhý domov. Smrt jej zastihla právě v bavorské metropoli, pohřben je ale na břevnovském hřbitově v Praze.
Letos 12. dubna si budeme zároveň připomínat Krylovy nedožité sedmdesátiny. K této příležitosti bude 8. dubna uspořádán ve velkém sále pražské Lucerny koncert, na němž mladá generace zpěváků (Tomáš Klus, Aneta Langerová,, Michal Hrůza ad.) budou zpívat jeho písně. Více o koncertu zde.
Vydavatelství Supraphon chystá k vydání 2CD se záznamem vystoupení z Mnichova roku 1982, kterým Kryl podpořil polské hnutí Solidarita. Tento nový archivní objev nabídne pod názvem Solidarita 22 písní s vůbec poprvé vydanými Krylovými českými, polskými i německými verzemi jeho songů.
Karel Kryl: Kdo jsem?
