Bohuslavu Sobotkovi na Rusnokově vládě vadilo strašně moc věcí. Protiústavní vznik, vymazání parlamentu a nasměrování k poloprezidentskému systému, záhadně zbohatlý ministr financí Fischer, nekompetentní šéf resortu kultury Balvín, šéf Úřadu vlády Augustin ze SPOZ nebo Rusnokovy urážlivé řeči o „hvězdné pěchotě“ ČSSD.
Jedenačtyřicetiletý lídr sociální demokracie všechny výhrady spolknul, popřel - a ve čtvrtek prezidentský kabinet podpořil. Za svůj obrat o 180 stupňů čelí logické a tvrdé kritice, že je zbabělec, slaboch, zbytečně kapituloval a je dokonale ponížen mazaným stranickým rivalem Haškem.
Někdo se Sobotkovi posmívá, jiný ho lituje, že od počátku pro něj ve střetu s Milošem Zemanem neexistovala dobrá varianta a nic moc jiného vlastně ani udělat nemohl. Jeho straničtí kolegové a příznivci v sociální demokracii, jakási kulturní levice, jsou jeho kapitulací velmi rozčarovaní.
Hledání vlády |
Veškerá kritika je logická: Máte-li státnickou obavu z prezidentského systému, nemůžete podpořit prezidentskou vládu.
To vše je jistě pravda - i to, že skutečný politický lídr se nebojí riskovat zdánlivě prohraný střet, naopak se pokusí bojovat a strhnout většinu ve svůj prospěch.
Pravděpodobně u většiny voličů nejen sociální demokracie Bohuslav Sobotka teď klesl. Tito lidé si vytvářejí obraz politika z jeho různých činů a pak volí - je sympatický/nesympatický, autorita/slaboch nebo třeba poctivý/vychytralý.
Sobotka nechce předat Lidový dům Zemanovým favoritům
Představa opravdového lídra je taková, že jde do boje čelem: Buď bude po mém, jinak končím! Odstupuji, odcházím! Nemohu šéfovat straně, kde má většina členů jiný názor než já. Kde málokdo rozumí termínu "parlamentní demokracie", kde většině imponuje hrubá síla Miloše Zemana.
Sobotka nic takového neudělal, střet s křídlem Zemanových stoupenců raději vzdal.
V zásadě jsou dvě možnosti proč. Zaprvé: chtěl si prostě na poslední chvíli zachránit kůži a zůstat v křesle šéfa strany, jejíž členové i voliči většinově fandí Rusnokovu kabinetu. Jestli mu to zajistí post budoucího premiéra, přitom vůbec nemá jisté - Zeman ho tak nenávidí, že ho nikdy premiérem možná ani nejmenuje.
Druhá možnost snad není tolik naivní: Sobotka couvl, neboť mu jde o podobu sociální demokracie. Klíče od Lidového domu nechce předat Haškovi se Škromachem, Zemanovým favoritům.
Lídr ČSSD si jednoduše vyhodnotil, že mu teď tohle hlasování za konec kariéry vlastně nestojí. I když procedil skrz zuby "pro návrh", doufal, že Rusnokova vláda stejně důvěru nezíská.
Bohuslav Sobotka je ve vrcholné politice od roku 1996, kdy se jako mladý absolvent práv ve svých pětadvaceti letech stal poslancem. Po celou dobu byl nemastný neslaný - bez charizmatu, nevyhraněný a se všeobjímajícími názory.
Dokázal vyjít skoro s každým, loajální byl k hodně rozdílným předsedům ČSSD. S introvertem a snílkem Vladimírem Špidlou, jenž z mladé hvězdy udělal ministra financí a jemuž je nejvíc podobný. Pak kryl záda nedovzdělanému Grossovi i buldozerovi Paroubkovi.
Nikdy neřekl ostřejší slovo, natož aby bouchl do stolu. Paradoxně nejvíc odvahy ukázal v uplynulých dvou třech týdnech, kdy srozumitelně poukazoval na rizika prezidentské vlády. Nakonec však zůstalo jen u řečí.
Prohraje tedy Bohuslav Sobotka (který se tradičně více zabývá sestavováním programu) boj s Michalem Haškem (který se raději zabývá sestavováním kandidátek) o post lídra ČSSD?
V české politice platí pravidlo, podle nějž se v pozicích různých lídrů pravidelně střídají "bouchač do stolu" se "šprtem v brejličkách".
Kdysi Miloše Zemana vystřídal v čele ČSSD Vladimír Špidla, v ODS zase po Mirku Topolánkovi nastoupil Petr Nečas. Nejsem si jist, zda umí Michal Hašek bouchnout.
