Start, konečně. To čekání bylo úmorné. Pořadatelé nás do monínského areálu, kde se uskutečnil první ročník extrémního překážkového závodu Spartan Race, nahnali dvě hodiny před startem, ale jaksi zapomněli na doprovodný program. Teď už však zazněl signál a skupina přibližně dvou set závodníků vyběhla do prudkého kopce. První kroky jim ztěžovala dýmovnice a bahno.
Bahno bylo nakonec nejvěrnějším spojencem na obou tratích, v mém případě činily třináct kilometrů. Obalilo mi boty od prvních kroků a opustilo je až v cíli pod proudem vody. A když už jsme u obuvi, nebyl dobrý nápad běžet ve starých silničních adidaskách s porušenou podrážkou. Už po pár metrech jsem litoval, že jsem si nepořídil crossové boty, kamarádovi Štěpánovi se v nich běželo o poznání lépe.
Spartan Race je překážkový terénní závod, který v roce 2004 založili bývalí mariňáci americké armády a jejich kolegové, veteráni z námořní pěchoty Jejího Veličenstva. První oficiální závod pro veřejnost se uskutečnil v roce 2010 v USA ve státě Vermont.
Na oficiálním webu pořadatelé píšou, že ho mariňáci poprvé uspořádali "s jednoduchým cílem: Vytvořit seriózní výzvu pro odhodlané sportovce, kteří hledají alternativní vytrvalostní závod. Je určen k otestování silové odolnosti, vytrvalosti, rychlosti a zručnosti. Naučí vás stát tváří v tvář nepřízni osudu. Abyste zdolali překážkový běh Spartan Race, budete v sobě muset najít i ten poslední kousek síly, důvtipu a instinktu a využít ho ve svůj prospěch".
Kromě běhu i těžké překážky. Aby utrpení nebylo málo
Loni se poprvé uskutečnil na Slovensku, letos dorazil i k nám. Spartan Race je rozdělený do tří kategorií: Sprint na více než pět kilometrů s patnácti překážkami, Super na více než třináct kilometrů s dvaceti překážkami a Beast na šestnáct až dvacet kilometrů s pětadvaceti překážkami. V Česku se běžel pouze Sprint a Super, celkově se jich podle organizátorů zúčastnily skoro tři tisíce lidí. Běželo se v několik vlnách.
Já běhám docela pravidelně, sem tam i nějaký závod, také lesem. Říkal jsem si proto, že se s těmi překážkami nějak poperu a během si odpočinu, třináct kilometrů není žádná dálka. Jen mi moc nebylo jasné, kudy povede trať, Monínec na České Sibiři dobře znám, je to poměrně vrchovitá krajina. Kdybych použil mozek, došlo by mi to: trať bude hlavně do kopce. A povede převážně bahnem, sem tam s nějakým brodem, který se měl vlastně přeplavat, jak nám došlo až v cíli.
Při běhání jsem si v žádném případě neodpočinul. Ani z kopce. Zhruba po tři čtvrtě hodiny jsem se totiž obrátil na Štěpána s tím, že už, kruci, přece musíme běžet i z kopce, abychom si odfrkli. Měl jsem dojem, že co jsme vyběhli, to pořád jen rveme do kopce. "Už jsme dolů jednou běželi, ale bylo to korytem potoka, proto ti to asi nepřišlo jako oddech," opáčil. V tu chvíli jsem si na to vzpomněl. V ochozených, roztrhaných botách to byla fakt dřina. Často šlo o kotníky.
Tohle vše na závodníky čekalo.
S kamarádem Štěpánem v cíli. Dali jsme to!
Mladší ročníky už to nepamatují, ale my, co jsme chodili na základní školu v hluboké totalitě, máme ještě v živé paměti překážkové závody Partyzánský samopal. Běh lesem po fáborcích s překonáváním různých překážek a plněním úkolů, například hod granátem. Spartan Race je něco podobného s tím rozdílem, že pro dospělé, a tudíž náročnější. A také se vás na žádném stanovišti rozhodčí neptal, který rok a den vystřelila Aurora.
Museli jsme přelézat a podlézat dřevěné stěny, které znáte z fotek hasičských závodů, tahat na řetězech kolejnice, nosit pytle s pískem do kopce, přenášet pneumatiky z náklaďáků, šplhat po laně, překonávat síť z provazů, sjet po zadku bahenní skluzavku, ručkovat, plazit se desítky metrů bahnem pod ostnatým drátem, házet oštěpem, přeskakovat oheň. Kdo nějakou překážku nepřekonal, musel udělat třicet angličáků.
Trať ani překážky jsme dopředu neznali, pořadatelé je pečlivě střežili, takže jak rozložit síly, byla loterie. Někteří s tím měli plný pytel starostí.
O čas nám nešlo, běželi jsme na pohodu, hlavně abychom se dostali do cíle zdraví: Štěpán se za pár dní žení, já mu jdu za svědka a bylo by hloupé, kdybych ho tam musel dovézt na vozíku. V cíli jsme toho měli plné zuby, ale Spartan Race jsme si užili a doporučuju ho každému, kdo rád překonává výzvy. Měl jsem trochu obavu, že to bude buď propagační závod, lehčí, než se dělá, nebo to bude naopak pro hobíka extrémní nesmysl. Pravda je uprostřed, a to je dobře.
Koho jste mohli potkat na Spartan RaceZávoďák Nemusíte se jich vůbec bát, pokud někoho takového na trati potkáte, jsou to féroví lidé a mají sportovního ducha. V cíli vám přátelsky podají ruku. Kdo se udrží takového běžce, bude v žebříčku zaručeně vysoko. Budou s vámi soutěžit o každé místo, pokud to však bude třeba, na překážce vám rádi pomohou. Mají správného závodního ducha s kapkou extrémní zvídavosti. Po závodě se pravděpodobně vydají na pivo a budou celý závod vášnivě a detailně rozebírat. Snaží se vypadat jako závoďáci a také to dávají svému okolí pořádně znát. Pokud se s nimi potkáte na trati, na překážce vám stoprocentně nedají přednost a možná vás ještě hanlivě počastují. Takovým lidem je nejlepší utéct. Jde o bezpečný typ závodníků, kteří vám dají všude přednost a nikdy nepůjdou proti vám. Pozor, můžou se s vámi chtít vyfotit, a to třeba i během závodu, což může být například v kombinaci s nabušencem smrtelná kombinace. S láskou si schovají všechny reklamní a památeční předměty a medaile a vše si doma blaženě vystaví. zdroj: www.spartan-race.cz |
