Fasády nechává architektka porůst zelení, chrání dům před přehříváním

Mladistvý pohled na bydlení architektky Kamily Amblerové jde ruku v ruce s tak důležitým a mnohdy v architektuře opomíjeným prvkem, kterým je zeleň. Své návrhy koncipuje v duchu příjemnosti, barevné střídmosti a materiálové pravdivosti.

Studovala jste v ateliéru Martina Rajniše. Jaký to na vás mělo vliv?
Rajniš motivoval lidi. Dělal to takovým svým neurvalým způsobem, ale mělo to šťávu. Každopádně patří k lidem, kteří vás nebudou nikdy odrazovat, kteří vás do vašich snů poženou a budou vám držet palce se slovy: "Jasně! Jdi do toho! Ty na to máš! Vydrž! To bude zase lepší!..." A ať už je realita jakákoliv, je to přesně to, co potřebujete slyšet.

Vybrala jste si jeho vedení záměrně?
Když jsem přemýšlela, do jakého ateliéru se mám hlásit na přijímačky, byly čtyři ateliéry pod různým kantorským vedením, ostatně tak je to tam stále, ateliér A1, A2, A3 a A4, jeden "šesťák" mi řekl: "Jedinej ateliér architektury, který tady je, je Ateliér A1, o ničem jiném nepřemýšlej!"

Další zajímavé články najdete v časopise Domov.

Často jsem si na to s úsměvem vzpomněla. V A1 nasadil Rajniš vysokou laťku, i když já už ho zažila jen jeho poslední dva roky, tedy můj prvák a druhák. Pamatuji na první klauzury, kdy mi přecházel zrak nad perfektními precizními modely z plastu, profesionálně nafocenými s hluboce modrým pozadím. Zajímavé architektonické návrhy skvěle graficky zpracované na velkých formátech, kterými byl vytapetovaný celý ateliér. Tenkrát jsem si říkala, že takhle nějak bych to chtěla dělat.

Byl to váš sen, mít vlastní ateliér?
Když jsem přišla na architekturu na VŠUP, byla jsem do všeho dost položená. Každý návrh jsem bytostně prožívala. Architektura byla a stále je pro mě zásadní životní téma. Už tenkrát jsem toužila mít svůj vlastní ateliér, jen s tím rozdílem, že bude mít deset, dvacet, třicet lidí. Připadalo mi to nějak s lehkostí mládí a začátků samozřejmé. Teď se tomu zpětně směji a jsem ráda, že to táhneme v tom malém počtu.

Byt v Nuslích (2009). Barevnou jednoduchost bytu dotváří osobitost doplňků daná investorem.

Jakou roli hraje ve vašich návrzích investor?
Moudrý a vnímavý investor je minimálně 50 % úspěchu. Důležité jsou první schůzky, kdy se navzájem poznáváme a kde také zdůrazňuji, že není prohra, pokud po dvou, třech sezeních získáme názor, že bychom projekt neměli dělat společně.

To se může stát, speciálně u domů pro bydlení. Vytváříte lidem intimní prostředí, kde tráví většinou každý den část svého života. Vychovávají tam své děti, odpočívají, dělají důležitá rozhodnutí, prožívají šťastné i smutné chvíle. Nechají vás nahlédnout do svého života.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Je důležité, abyste si navzájem "sedli". Pokud se tak nestane, příjemná spolupráce se může změnit na nekomfortní pracovní prostředí pro obě strany.

Proto mám ráda, když si vás investor najde už na základě nějaké realizace nebo návrhu, který od nás viděl. Neboť pak se dá předpokládat, že by cesta k cíli mohla být plodná a symbiotická.

Dobrý investor je tedy nutný základ?
Myslím si, že investor by do tvorby měl zasahovat, a to nejlépe a nejvíce na začátku. Potřebuji slyšet jeho představy a potřeby. Vyprávění o životě, snech a přáních. Snažím se pochopit vazby. Ale samozřejmě, ne vždy je to takto ideální.

Nesním zrovna o tom, stavět na zelené louce bez zadání. Je to jedna z věcí, která mi na architektuře připadá zajímavá. Interakce, pokud je tedy plodná, smysluplná a kreativní.

Rodinný dům v Černošicích (2007). Výraz stavby bude dotvářet popínavá zeleň.

Rodinný dům v Černošicích je založený na dřevěné fasádě obepnuté zelení. Jak vznikl tento koncept?
Jednalo se o nepříliš šťastnou parcelu na rozkouskovaném poli na kraji Černošic. Širší krajina je v pořádku, ale bezprostřední okolí pozemku bylo v té době neutišené a neinspirativní. Dřevo a zeleň mi tedy přišly na mysl přirozeně asi první. Investorům se to líbilo. Nadchli se i pro modřínovou fasádu bez dalších povrchových úprav, která postupem času šediví, dle toho, kde na ni víc svítí slunce.

Dřevo i rostliny jsou vlídný, živý materiál, který se proměňuje v čase. A navíc je poměrně cenově dostupný. Na druhou stranu se zdá, že k těmto materiálům inklinuji i tam, kde je zeleně dost. Navrhujeme nyní dům do Jizerských hor a zajásala jsem, když investor zatoužil použít žulu, která je na parcele jako základní stavební kámen. Dům bude kamenný. Velice rychle jsme se pak shodli na doplňujících prvcích z dřevěných lamel, tahokovu a popínavých rostlin.

V koupelně černošického domu jste použili skleněné tvárnice Vitrablok. Někdo by možná namítl, že luxfery se už moc nenosí...
To si vůbec nemyslím. Připadá mi to podobné, jako kdyby se řeklo, že zastaralý materiál je linoleum. Občas se setkávám s tím, že určité materiály, které se hojně používaly před rokem 1989, jsou stále u investorů nepopulární a mají nádech retrostylu. Dávno se už ale vyrábějí z nových materiálů. Mají lepší technické vlastnosti a jejich používání v moderní architektuře je určitě na místě.

Bílý interiér domu v Černošicích vyniká v protikladu s tmavou dřevěnou podlahou.

Přízemí je laděno do tmavého dřeva, horní patro je pak ve světlém dřevu. Má to nějaký skrytý význam?
Se dřevem to může být jako s barvami, nevidím důvod, proč je nekombinovat. Dole investoři inklinovali k tmavé podlaze a nahoře naopak ke světlým dřevinám. K tomu se pak doladily dveře, vestavěné skříně i nábytek v koupelnách. Zkrátka dole je to kouřový dub a nahoře javor.

Může se hodit

Postavte si dům podle svých představ. Ideální pozemek najdete na Reality.iDNES.cz.

Měla jsem z toho na začátku trochu obavu, jak se to potká zejména u schodiště. Ale tím, že schodiště je železobetonové, pohledové, s ardexovou cementovou stěrkou, tvoří tak neutrální přechodovou zónu. Stejný princip byl nakonec použitý i v rodinném domě v Klánovicích, kde dokonce dřevěné tmavé obložení stěny z otevřeného přízemí volně přechází do 2. patra, kde je na podlaze zase světlé prkno.

Rodinný dům v Květnici stejně jako ten v Černošicích poroste zelení. Potřebuje dům vůbec fasádu, když ho bude obepínat zelený koberec?
Ono to zdaleka nejde tak rychle, jak by si člověk přál. Rostliny si dávají dost na čas. Občas uschnou i po několika letech pěstování a musí se začít znova. Tedy minimálně na tu dlouho dobu třeba i deseti let dům fasádu potřebuje. Ale ani u jednoho z těchto domů není záměrem jej nechat celý porůst.

V Květnici mají porůst zejména venkovní rámy tak, aby se pod nimi vytvořil šerosvit, a tím v létě chráněný prostor pro odpočinek před prudkým sluncem. Nahradí se tak veliký strom, který by do těchto rozměrů rostl ještě podstatně déle. Venkovní rámy ještě čekají na doplnění o vložená plata do dvou výškových úrovní se zábradlím. Plata jsou pochozí s částečným zasklením pod úrovní spodního plata. V přízemí se tak dá pobývat venku i za deště.

Koupelna s prvky retrostylu v černošickém domě

Má být zeleň i v rovině střechy?
Ano. Myšlenka byla vytvořit mezi krytinou a popínavým porostem zeleně chlazenou vzduchovou dutinu, která bude dům v létě chránit před přehříváním. Na svislých fasádách by zeleň měla mít jen kmeny popínavek rozprostírajících se na střeše. Ve štítech by se zeleň neměla uplatnit vůbec.

Zajímavé je řešení domu v úrovních, galerie a propisování konstrukcí do interiéru. Jak vznikla tato myšlenka?
Investoři si přáli velký společný prostor s malými pokoji pro každého člena rodiny. Jak má být ten společný prostor uspořádaný, už ale nikdo nedefinoval. A místní územní regulace předurčovaly sedlovou střechu. V prvním nadpodlaží jsem chtěla zachovat plnohodnotný prostor bez šikmých stěn. Ve druhém nadpodlaží pomohla zvýšená římsa. A pak už jen stačilo ohlídat, aby střecha měla rozumný spád. Do střechy se tak vešlo pohodlně ještě jedno patro.

Centrálně umístěné schodiště příjemně obsluhuje všechny výškové úrovně. Díky dostatečnému počtu pokojů mohla část obytného prostoru v přízemí zůstat až chrámově otevřena do hřebene, jen s vloženými galeriemi. Velké středové okno ve všech úrovních propojuje exteriér s interiérem. A uplatnit dřevěnou konstrukci v interiéru i exteriéru, když už tam byla, jsem považovala za povinnost. Stejně tak jako poctivé zdivo z plných pálených cihel.

Nuselský byt je laděn do šedé barvy. Dáváte přednost barevné střídmosti?
Ano, považuji za optimální, když základní koncepce interiéru je jednoduchá a nechává svým obyvatelům prostor v čase, aby jednotlivé části více personifikovali. Je jednoduché měnit interiér pomocí barevných kytek ve váze, obrazů na stěně, přehozů na postelích a sedačkách, pomocí závěsů a knížek v knihovně.

Když na to přijde, každý týden nebo měsíc může mít prostor jinou atmosféru. Ale podlahu, kuchyňskou linku nebo vestavěnou skříň už budete měnit podstatně obtížněji. Prosto si myslím, že určitá střídmost a ukázněnost v základu je prospěšná. To platí neméně i pro dispozici a koncept domu.

Autorka vytvořila i návrh prodejny galerie Rudolfina. Do tradičního interiéru použila konstrukci z oceli a skla.

MgA. Kamila Amblerová, KA architekti

Atelier KA architekti vznikl v roce 2008 jako volné pokračování architektonické praxe Kamily Amblerové, fungující od roku 2003.

Architekti, kteří jsou součástí ateliéru, přistupují ke každému projektu individuálním a osobitým způsobem. Velkou roli hraje především symbióza mezi architektem a investorem. Neméně důležité je vytvoření kreativního prostředí spolu s důrazem na profesní standardy.

Foto realizací: Andrea Lhotáková a Lucie Mlynářová