"Myslím, že je to škoda," zhodnotila primářka očního oddělení Kroměřížské nemocnice Marie Holbová. "Některým dětem to výrazně pomáhalo," zdůraznila. Stejný názor má i řada rodičů. "Kdyby tam dcera nejezdila, oči by se jí nikdy tak nezlepšily," upozornila Kateřina Machová.
Kroměřížská léčebna, obecně známá jako "oční školka", byla nejstarší v republice. Vznikla kvůli lidem se zrakovými vadami, konkrétně se šilhavostí a tupozrakostí. Založena byla hned po druhé světové válce a s malými přestávkami nebo obměnami vydržela až do tohoto roku.
Dětem nabízela takzvanou ortoptickou péči v míře, která jinde možná nebyla. Tedy nepřetržitý pobyt v nemocnici v délce třeba pěti týdnů, spojený s provozem mateřské i základní školy. Jen loni se dětí s vadami očí v Kroměřížské nemocnici vystřídalo dohromady 108.
Byly pod stálým lékařským dohledem a oči cvičily mnohem častěji než doma. Navíc používaly speciální přístroje, se kterými odborníci umí pracovat. Což je asi ta největší výhoda, kterou léčebna nabízela. Právě správné cvičení je pro zmírnění šilhání nebo tupozrakosti podstatné.
"Je to velký rozdíl oproti ambulantní léčbě," upozornil primář oční léčebny ve Dvoře Králové nad Labem Jan Stružinský. Jeho oddělení je v této chvíli jediným místem v republice, kde takové možnosti pacienti ještě mají.
Cvičilo se i třikrát denně
Pokud totiž dítě s oční vadou přichází pouze do ordinace, cvičí třeba dvacet minut denně. V léčebně se potřebná cvičení opakují i třikrát za den. Výsledek je pak v porovnání s ambulantní léčbou mnohem znatelnější.
Třeba osmileté Ivance zjistili lékaři oční vadu při kontrolní prohlídce v pěti letech. Na jednom oku měla přes tři dioptrie, na druhém dokonce více než pět. Několikatýdenní pobyt v kroměřížské léčebně si několikrát zopakovala. A podle posledního vyšetření jí to výrazně pomohlo.
"Teď má na jednom oku necelé tři a na druhém jen málo přes čtyři dioptrie. Úplně mě to zlepšení překvapilo," neskrývala spokojenost maminka Kateřina. Odborníci jí dávají za pravdu. "Jsou prostě děti, které se v ambulanci nezlepší. Pro ně byla právě léčebna vhodná," vysvětlila primářka Holbová.
Rozhodnutí zdravotních pojišťoven je nekompromisní. Lůžka, na kterých děti v noci spaly, už nebudou proplácet. "Dohodly se na tom všechny pojišťovny," zdůvodnil mluvčí VZP Oldřich Tichý.
V těchto případech totiž považují pobyt v nemocnici za hotelovou službu, kterou pacienti potřebovali kvůli vzdálenosti a nemohli se každý den vracet domů. To už proplácet nechtějí. Možnosti nicméně zůstaly. I když omezené a často nepřijatelné.
Není jisté, že poslední léčebna "přežije"
Pokud budou rodiče chtít, aby se jejich dítě tolik netrápilo se šilháním nebo jinou vadou, budou si za léčebný pobyt v Kroměříži muset připlatit. Místo dosavadních 100 korun na lůžko a den zaplatí 250 korun. Háček je ovšem v tom, že školáky už nebude mít kdo učit. Což znamená, že by byli pozadu oproti spolužákům.
Šance na dlouhodobější odborný dozor tak zůstala pouze u předškoláků. Ty však zase musí rodiče ráno přivézt a odpoledne si je pak odvézt. Což je zřejmě nepřijatelná varianta pro rodiny ze vzdálenějších míst. Nebo mohou dítě poslat do 250 kilometrů vzdáleného Dvora Králové, kde léčebna pro školkaře i školáky zůstala. Tady se každý rok léčí přes 200 dětí.
"Kdybych věděla, že to dceři pomůže, asi bych ji tam přihlásila," je přesvědčená Machová. "Na druhou stranu si to vůbec nedokážu představit. Je to moc daleko," zdůvodnila. Ani toto místo ovšem nemá stoprocentní jistotu, že úsporná opatření pojišťoven "přežije". V červnu jim totiž končí smlouva.
"Nikdo nám nenaznačil, že bychom měli končit, ale také bojujeme," upozornil tamní primář Jan Stružinský. "Ozdravovny a zotavovny se hodně omezují," doplnil.
Ještě před pár lety fungovalo v republice několik očních léčeben, které pomáhaly dětem s vadami zraku. Mimo Kroměříž a Dvůr Králové například v Třebíči, Ostravě nebo ve Štramberku.
