V Pelhřimově ho nejčastěji můžete potkat v jeho oblíbené kavárně u městských hradeb, kde podsaditý šedesátník sedává sám u stolku s nezbytným šálkem kávy a dělá si poznámky do velkého notesu.
Americký spisovatel Brendan McNally žije už přes rok v Pelhřimově, kde sbírá nápady pro svou novou knihu. Jak jinak než ze špionážního prostředí.
"Když je hezky, tak sedím tady na zahrádce a zapisuju si poznámky tužkou do notesu. Ty pak až doma přepisuju do počítače. Má to tu výhodu, že v papírovém bloku není internet, který by mě rozptyloval od psaní," vysvětluje Američan.
Toho do Pelhřimova zavála láska. Jeho manželkou je místní rodačka Kateřina, která je už přes dvacet let jeho životní partnerkou a zároveň i překladatelkou jeho knih. Jeden z jeho doposud dvou v Americe publikovaných románů s názvem Germánie vyšel v jejím českém překladu u nás loni na podzim.
Za sousedy měl agenty FBI
"S Katkou jsme se seznámili v červenci roku 1992 v Praze nedlouho poté, co jsem ještě do tehdejšího Československa přijel pracovat pro noviny Prague Post a Defens News. Kateřina tehdy pracovala pro stejné noviny a dodělávala školu. Na podzim jsme se zasnoubili," vzpomněl McNally.
Po pěti letech se spolu vrátili do Spojených států, konkrétně do texaského Dallasu, kde strávili skoro deset let. Právě tam vznikla také jeho zatím nevydaná prvotina – Girl on the pink tank, špionážní román, jehož název je inspirován legendárním růžovým tankem, který stál v Praze.
"Je o dívce Kim žijící na ulici, kterou vytrénují jako špionku pracující pro tajné služby. Příběh je založen na reálném základě," popisuje zaujatě děj spisovatel, který rád mísí reálie s fikcí.
Své špionážní zaměření a fascinaci válečnými tématy získal už v dětství. "Vyrůstal jsem s rodiči ve Washingtonu 60. let. V podstatě každý tam tehdy pracoval pro vládu. Několik sousedů v naší ulici pracovalo pro FBI a další tajné služby, každý druhý byl tajný agent," popisuje netradiční dětství Brendan McNally.
I když vystudoval angličtinu, tak prakticky celý profesní život strávil jako žurnalista zaměřený na oblast vojenské obrany. Pracoval pro Pentagon ve Washingtonu, dělal reportéra v Dallasu a posléze v Praze. Kromě psaní článků se časem pustil i do beletrie.
Otec četl Švejka na frontě
McNally neskrývá, že byl a stále je špionážními teoriemi doslova posedlý. "Možná v Česku nechápete mou fascinaci týkající se například nacistů, ale pro mě je to natolik bizarní a šílená doba, že o ní chci vědět co nejvíc. Trávil jsem stovky hodin v archivech studováním historických pramenů, čtením knih, článků, telegrafických zpráv. Už jsem z toho začínal bláznit. Dodnes mám krabice plné indexových kartiček s poznámkami," prozrazuje spisovatel, který se s manželkou vrátil v roce 2007 nejprve do Prahy a o rok později zpět do Dallasu, kde se jim narodila dcera Kathlyn.
S ní se pak rodina loni opět přestěhovala do Česka. "Tady v Čechách se cítím víc doma než ve Státech. Stále mě to sem táhne, i když život tady není snadný. Trvalo dlouho, než se nám podařilo najít vydavatele pro mou knihu, i práce je míň, než bývalo. Miluju taky český smysl pro humor – třeba Švejka, kterého četl s oblibou za války na frontě můj otec. Obdivuju postavy českých dějin, jako je Karel IV.," tvrdí.
Češi si stěžují, Američané nesmí
Co mu naopak na Češích trochu vadí, je podle něj určitá rezervovanost a "věčná" nespokojenost. "To je asi ten největší rozdíl mezi Američany. V Dallasu je téměř zakázáno si stěžovat, nenávidí tam stěžovatele. Všichni tam musí být pozitivní," tvrdí s nadsázkou Američan.
Ten si zároveň uvědomuje, že ve větším sblížení s Čechy mu stále brání i jazyková bariéra. Za víc než dvacet let, co tu s přestávkami pobývá, se totiž nenaučil česky souvislou větu. "Zkoušel jsem to, ale čeština je pro mě strašně těžká. Doma mluvíme jen anglicky, i s dcerou, která česky neumí a nechce se učit," dodává.
