"Pohybujeme se v jednotkách, nikoli v desítkách miliard ročně," uklidňoval minulý týden ohledně úniků na přímých daních ministr financí Miroslav Kalousek. Na první miliardu si chce vláda sáhnout už letos, a zvýšila proto srážkovou daň z přímých plateb směřujících do daňových rájů z 15 na 35 procent.
V této síti však uváznou jen malé ryby. "Ten, kdo takto operuje, je zpravidla příliš hloupý, a proto nevydělá dostatek peněz na to, aby zdanění jeho příjmu mohlo výrazně pomoci naplnit státní kasu," soudí daňový odborník Radovan Zídek z ministerstva financí, který působí v Globálním fóru OECD.
Na této organizaci postavila dvacítka ekonomicky nejsilnějších států v roce 2009 svou svatou válku proti daňovým rájům. OECD stanovila standardy pro transparentnost a výměnu informací, jež se zavázalo dodržovat 119 států, které teď mezi sebou uzavírají dohody o vzájemném informování.
Spouštěcím momentem tažení byl únik kradených informací o klientech banky LGT z Lichtenštejnska v roce 2008. Data se dostala i do Česka, ale k žádnému stíhání na jejich základě nedošlo.
Další podnět přišel před několika dny. Mezinárodní sdružení investigativních novinářů (ICIJ) zveřejnilo část údajů, které získalo o majitelích účtů v daňovém ráji na Britských Panenských ostrovech. Data se týkají asi 130 tisíc lidí a 120 tisíc firem ze 170 zemí. Zatím není jasné, zda jsou mezi nimi i čeští občané či firmy (více čtěte zde).
Proti daňovým rájům bojuje i EU
K tomu, aby se mohla česká daňová správa na konkrétního hříšníka například na Britských Panenských ostrovech zeptat, musí doložit silné podezření, že před ní peníze ukrývá. Partyzánská práce novinářů a některých jednotlivců, kteří data z rájů vypouštějí a zveřejňují, se tak ideálně doplňuje se snahou institucí.
Do útoku vyrazila i Evropská unie. Její prezident Herman van Rompuy se nechal slyšet, že evropské státy přicházejí kvůli daňovým únikům každý rok zhruba o bilion eur (26 bilionů korun), což je velikost ekonomiky Španělska. V době napjatých rozpočtů si nyní vlády chtějí na nezdaněné peníze sáhnout. Tlaku zatím jen verbálně začala ustupovat proslulá centra tajemství jako Lucembursko či Švýcarsko.
Ještě silnější tažení proti daňovým únikům vychází ze Spojených států. Ty od července 2013 na základě zákona FATCA budou vyžadovat na finančních institucích z celého světa, aby odtajnily a pravidelně reportovaly účty vlastněné Američany. Pokud to neslíbí a nedodrží, budou muset z peněz posílaných do USA platit 30procentní srážkovou daň.
Daňové ráje se budou muset přizpůsobit
Firmám takové snahy pochopitelně nejsou po chuti. "Povede to k tomu, že budou méně využívány jednoduché daňové ráje, ale potřeby podnikatelů v oblasti daňového plánování a ochrany majetku se nijak nezmění. Jen budou 'tlačeni' k sofistikovanějším řešením a využívání společností registrovaných v jiných zemích," míní Tomáš Chrobák, spolumajitel kyperské firmy Protteco, která se zabývá etablováním firem v evropských daňových rájích.
Ceny poradenských a právnických firem zabývajících se konstrukcí daňových schémat pro únik významných toků kapitálu začínají na jednotkách milionů korun ročně. "Pokud se subjektu vyplatí platit, je třeba odhadovat daňovou výhodu alespoň dvojnásobnou," upozorňuje Zídek.
Daňové ráje tak do budoucna musí přejít na jiný model než jen nabídku nulových nebo velmi nízkých daní. "V evropských daňových rájích jako Nizozemsko, Lucembursko nebo Kypr je flexibilnější obchodní legislativa, je například možná výplata dividend v průběhu roku, rychlejší zakládání a likvidace společností, nižší náklady na běžnou správu," vyjmenovává výhody David Borovec z poradenské PwC.
