Nebezpečí? Navzdory počtu zbraní minimální. Bezpečnostní pravidla jsou totiž mimořádně přísná.
To základní zní: Nikdy (kromě střelnice) nemít zásobník v komoře zbraně!
Biatlonisté se ho učí od dětských kategorií, kdy střílejí ze vzduchovky. Výměnu za malorážku v dorostenecké kategorii doprovází zkoušky na zbrojní průkaz. Věková hranice pro jeho získání pro sportovní účely je v České republice stanovena na 15 let.
Zbraně se nosí v polstrovaných futrálech nebo speciálních kufrech. Malorážka o hmotnosti 3,5 kilogramu, jejíž hodnota se pohybuje kolem 70 000 korun, má pro závodníky nevyčíslitelnou hodnotu. Každá je originál, pažba se vyrábí na míru.
Zatímco při závodech na evropském kontinentu biatlonisté standardně pečují o zbraně sami, zákony třeba asijských zemí nařizují centrální uskladnění.
Zapomenout se nevyplácí. Reprezentační trenér Ondřej Rybář zažil mimořádnou situaci v Turecku. "Ukrajinci zapomněli na střelnici rezervní zbraň, tak jsme ji s komisaři Mezinárodní biatlonové unie odnesli a schovali jinam," vzpomíná.
V centrálním skladu však chybějící zbraň způsobila chaos. "Turci uzavřeli celou vesnici a začalo důkladné hledání." Znalci situace Rybář a členové IBU byli mezitím v poklidu na večeři...
Další střelecký "zákon" dodává: zbraně a střelivo jsou vždycky uskladněné odděleně. Český reprezentační tým jich má na šampionát připraveno 1 200, tréninkové i závodní. Rozdíl mezi nimi je v přesnosti. "Náboje se pečlivě testují na každou flintu při nástřelu v minus dvaceti stupních," říká mistr světa z Hochfilzenu 2005 Roman Dostál.
V rámci tréninku by "suchá střelba" - trénink střelby naslepo bez nábojů - měla probíhat v předem určených místnostech. Němka Andrea Henkelová udělala na mistrovství světa v Pchjongčchangu 2009 výjimku.
A při "sušení" prostřelila dvě sádrokartonové zdi v tribuně organizátorů. Omylem zapomenutým nábojem ve zbrani. "Za jednou z těch zdí vedla chodba, kde byl normálně poměrně velký provoz. Štěstí, že se nikomu nic nestalo," vzpomíná mluvčí českého týmu Tomáš Hermann.
Závodní regule mluví zcela jasně: Každý biatlonista absolvuje před startem kontrolu. Na startu ani v cíli nesmí být zbraň nabitá. Závodník smí sundat pušku ze zad teprve, když stojí na podložce u svého střeleckého stavu. Podložku nesmí opustit jinak než s puškou na zádech.
Lapsusy vyloučit nelze. Henkelové krajan Florian Graf "zazářil" nedávno ve Světovém poháru v Oberhofu. Před střelbou vestoje si chtěl vyčistit hlaveň - obrátil malorážku proti sobě, a dokonce do ní foukl!
"Jenže lidský faktor, to je věc, se kterou nelze nic dělat," uznává Rybář. Přitom, ač to tak možná nepůsobí, tichá biatlonová malorážka je nebezpečná. Patří sice mezi zbraně s poměrně malou nebezpečností (do 1,6 km) a malou ranivostí, ale... "Za jistých okolností by mohla zabít."
