Původně jste byla sekretářka. Vypracovala jste se na vysoký manažerský post ve velké mezinárodní firmě. Máte silnou vůli a přesvědčení?
Když jsem v době ještě před sametovou revolucí jako sekretářka ve firmě s tradicí ve vývoji a výrobě vlaků vařila kafe a šetřila si práci, abych měla druhý den co dělat, pochopila jsem záhy, že to tedy rozhodně nebude kariéra mých snů. Pustila jsem se do učení cizích jazyků, naučila jsem se německy a anglicky a získala místo překladatelky. A jak jinak - překládala jsem technické či obchodní dokumenty týkající se vlaků.
Zajímavá povoláníV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
U překladů jste ale nezůstala.
Chtěla jsem vlakům rozumět, podílet se na tom, jak vznikají. Podařilo se mi získat zajímavou práci v obchodě a marketingu firmy Moravskoslezská vagónka Studénka a odtud byl jenom krůček k projektovému řízení. To bylo úžasné období, přesně to jsem si přála. Jako šéfka projektů jsem měla možnost spolupracovat s techniky a konstruktéry a spoluvytvářet tak skutečné vlaky. Byla to vynikající zkušenost. Na vlastní kůži jsem si prošla všemi etapami vývoje až k okamžiku, kdy se vlak může poslat na trať.
Po dvou letech jste povýšila na šéfa nákupního oddělení.
Když už jsem věděla, jak se vlaky vyrábějí, zaujala mě otázka financí, respektive snižování projektových nákladů zejména v oblasti používaných materiálů. Měla jsem tak zodpovědnost za zadávání veřejných zakázek a řídila jsem zásoby ocelových komodit.
To nezní moc žensky?
To máte pravdu. Ženy se bohužel do strojírenství příliš nehrnou. A je to škoda, technika není o nic těžší než ekonomie nebo obchod. Má svá pravidla a svoji logiku, žádné abstraktní či teoretické modely.
A když už jsme u toho, jak vás muži přijali?
S počáteční nedůvěrou se setkávám často. V podstatě pokaždé, když představím nový projekt, novou myšlenku nebo vizi, se setkávám s názory jako "to nemůže fungovat", "tak jsme to nikdy nedělali" nebo v horším případě "ona je úplně blbá". Na podobné předsudky mám svůj recept - je potřeba nenechat se odradit, věřit sama sobě, nebát se rozhodnout a dotáhnout věci do konce. Potom se posuzuje už jenom výsledek.
Nevadilo vám někdy, že nemáte strojírenské vzdělání?
Nikdy. Vystudovala jsem gymnázium, pak jsem před studiem dala přednost manželovi a do školních lavic jsem se už nikdy nevrátila. Vždycky si ale pečlivě nastuduji to, co zrovna potřebuji, ať už se to týká marketingu, svařování nebo "lean" systémů. Pro odbornou radu se vždy obracím na experty v daném oboru. Mám kolem sebe tým lidí, se kterými se radím a na které se mohu spolehnout. Řídím se zdravým selským rozumem a jednoduchým logickým úsudkem. A to není žádná věda.
V roce 2000 jste dostala nabídku od české pobočky společnosti Bombardier, která vyrábí vlaky pro 26 zemí světa. Byl to velký krok, minimálně v tom, že jste se musela přestěhovat ze Studénky na druhý konec republiky do České Lípy. Rozhodovala jste se dlouho?
Ne, byla to dobrá nabídka a manžel s tím souhlasil. Nastoupila jsem na pozici ředitelky řízení projektů. Několik let jsem se věnovala projektovému řízení, přípravě kalkulací a nabídek. Potom mi nabídli pozici technické ředitelky v závodě v České republice a po třech letech přišla nabídka na stejnou pozici v partnerském závodě ve Švýcarsku.
To znamenalo další stěhování, ale už bez rodiny – manžela a dvou dcer. A navíc odpovědnost za sto zaměstnanců. Nezalekla jste se?
Moc dlouho jsem neváhala, byla to výzva. Mám ráda nové příležitosti. Naučila jsem se rychle francouzsky, zařídila potřebná povolení a vrhla se na řízení technické přípravy vlaků pro švýcarské dráhy. A vést početný tým lidí mi nedělá problémy.
Takže přes týden jste ve Švýcarsku a na víkend se vracíte do Čech. Není to náročné?
Určitě to není jednoduché, ale jde to, samozřejmě za mimořádné podpory a tolerance manžela i obou dcer. Spousta každodenních starostí je zkrátka na nich. Komunikace už dneska v podstatě není problém, díky internetu a skypu mám pocit, jako bychom byli všichni u jednoho stolu, i když jsem tísíc kilometrů daleko.
Může se hoditNajděte si práci, která Vás bude opravdu bavit. Aktuální volné pracovní pozice na jobDNES.cz. |
Jak vypadá váš pracovní den?
Je to samá práce. Začínám ráno před sedmou vyřizováním pošty, od osmi začíná každodenní maraton porad a schůzek s kolegy, partnery, klienty nebo dodavateli, který končí odpoledne kolem 17. hodiny. Každý večer si ještě vyhodnotím výsledky schůzek a porad, rozhodnu o dalších krocích a připravím si úkoly pro další den. Končím večer kolem 19. hodiny, a pokud není na programu pracovní večeře, jdu si zaběhat nebo se projet na kole. Hodně času také trávím na cestách, ať už služebních nebo když se vracím domů do Česka.
A jezdíte vlakem?
Poměrně často, ve Švýcarsku je fantastická železniční síť, včetně neuvěřitelně strmých tras zubaček, které vás vyvezou na vysokohorské alpské štíty. Často také využívám noční vlak pro cesty domů.
Jste velmi pracovně vytížená, přesto jste se letos přihlásila ještě do ročního projektu Britské obchodní komory Equilibrium, který má pomáhat ženám dostat se do vedení firem. Proč?
Je to další výzva posunout se někam dál, naučit se nové věci. O Equilibriu jsem se dozvěděla úplnou náhodou, když jsem procházela zprávy na internetu. Přihlásila jsem se a oni mě vybrali.
Projekt funguje tak, že máte k dispozici takzvaného mentora a ten vám má poradit v dalším směřování, vlastně vás koučuje. Jak to v praxi vypadá?
S mentorem Lukášem Ševčíkem, je to právník, jsem v kontaktu poměrně často, i když vzhledem k relativně velké vzdálenosti jsme se během toho letošního roku sešli osobně pouze několikrát. Pomohl mi utřídit si priority, stanovit si reálné cíle a kroky k jejich dosažení. Společně jsme vypracovali kariérní plán, který mi následně pomohl prosadit u mých nadřízených. Je to člověk, který má široký přehled a vyzná se v lidech, naučil mě nezapomínat na "soft" metody řízení. Equilibrium je podle mě skvělý projekt, který pomůže zvýšit procento žen ve vedení podniků a doporučila bych ho každé ženě, která chce v kariéře něco dokázat.
Co chcete dokázat vy osobně?
Určitě mám v plánu dokončit přípravu nového projektu ve Švýcarsku, kde společně se svým týmem pracuji na celé řadě inovativních metod a jsem moc zvědavá na jejich přínosy v praxi. No a potom budu zase hledat další výzvu – potřebuji se neustále učit něco nového, mít před sebou náročné cíle a volnost k jejich dosažení.
