Výsledky jsou ovlivněné tím, že se podařilo spočítat jen bezdomovce, které komisaři zastihli a kteří se do sčítání zapojili.
"Nechodili po parcích, ani pod mosty. Zaměřili jsme se na ty, kteří využívají služeb sociálních zařízení a kteří jsou ochotni komunikovat a přijmout nabízenou pomoc," vysvětlil už dříve místopředseda Českého statistického úřadu Stanislav Drápal.
Lidé bez domovaKraje s nejvyšším počtem bezdomovců: Obce s největším počtem lidí bez domova v Jihomoravském kraji: Zdroj: Český statistický úřad |
V Brně se tak například podařilo sečíst jen 225 lidí bez domova, ačkoliv podle dřívějších odhadů zde takových lidí žije i šestkrát tolik.
V letech 2006 a 2010 totiž sociální pracovníci mapovali počet bezdomovců přímo v ulicích, kam vyrazili sčítat s desítkami dobrovolníků. Došli tehdy k číslu 1 300. Jen v Brně tedy napočítali téměř tolik bezdomovců, kolik by jich mělo žít v celém kraji.
Armáda spásy v Brně zase loni napočítala například podle rodných čísel přes 1 200 jednotlivých klientů. I to je tedy údaj nesrovnatelný s oficiálně napočítaným číslem 225.
"A to mluvíme jen o klientech nejvyhledávanější a nejpřístupnější sociální služby, tedy denního centra, které funguje nepřetržitě sedm dní v týdnu," upřesnil ředitel Armády spásy Pavel Kosorin.
Všechna sčítání i zkušenosti terénních pracovníků nicméně potvrzují, že lidé bez domova míří do největších měst. Na jižní Moravě tedy do Brna. "Velká města jim poskytují větší anonymitu i lepší sociální pomoc," zhodnotil Kosorin.
Vysoký počet lidí bez domova je i ve Znojmě a Hodoníně
Výsledky sčítání lidí ovšem upozorňují i na to, že počet lidí bez domova je vysoký i v jiných jihomoravských městech než Brno. Například v Hodoníně a okolních obcích se komisařům podařilo zastihnout dokonce o několik bezdomovců více než v Brně. A přes dvě stě bezdomovců zaznamenali i ve Znojmě a okolí.
I tato čísla mohou být nepřesná podobně jako v Brně. Všude totiž opět záleželo na tom, koho sčítací komisaři zastihli. Díky formulářům ovšem sčítání prozradilo o bezdomovcích víc, než kdyby se jejich počet mapoval orientačně bez formulářů.
"Ve společnosti existuje například velmi zažitý stereotyp, že lidé, kteří žijí na ulici, mají jen velmi nízké vzdělání. Je to ale jen druh stereotypu. Ve skutečnosti nikdo nedokáže říci, jaké vzdělání opravdu mají. Nedokážeme ani s jistotou říci, jakou část tvoří muži a jakou ženy a nevíme ani, jak jsou staří. Existují zatím pouze lokální odhady a místní pozorování," popisoval před zahájením sčítání Jiří Drastík ze Sdružení azylových domů. Takto podrobné údaje však zatím ve vyhodnocení sčítání lidí nejsou k dispozici.
