"Vzhledem k přijímači jsem trénoval jen občas, jinak jsem nemohl, takže teprve nyní nabírám fyzičku," podotkl Maslák. Přiznal, že by se do vyškovského přijímače klidně vrátil. "Měsíc jsme měli teorii, neskutečně jsem si užil volna. Teď zase musím makat. Do přípravy jsem skočil po hlavě a všechno mě bolí."
Vojáci kdysi v přijímači dostávali pořádně fyzicky zabrat. To už neplatí?
Jsou tam tréninky tělesné vytrvalosti a zdatnosti, ale ty se přizpůsobují těm nejhorším, takže pro nás sportovce to byla procházka. Když jsme běhali za trest, tak tempo udával ten nejpomalejší, to jsem skoro chodil.
Vy jste také dostal nějaký trest?
Já ne, ale když se někdo něčím provinil, tak většinou byla potrestána celá jednotka.
Pavel MaslákNarodil se 21. února 1991 v Havířově, kde začínal s atletikou v tamější Slavii. V roce 2012 se stal v Helsinkách mistrem Evropy na 400 metrů a vytvořil nové české rekordy na 200 metrů (20,59 vteřiny) a 400 metrů (44,91). Na 400 metrů překonal rekord Karla Koláře z roku 1977. Na olympiádě v Londýně skončil v semifinále. Je pověstný tím, že běhá s barevnými rukávy. |
Mazáctví se pořád pěstuje?
Ne, ne, vůbec. My jsme asfalti (podle černých nálepek na maskáčových uniformách - pozn. red.), nemáme žádnou hodnost, takže musíme všechny zdravit, ale aby nás někdo jako kdysi na vojně šikanoval, to ne.
Ale ukáznit jste se určitě musel. Jak vám to šlo?
Jsem flegmatik, bylo mi to jedno. Nevadilo mi, že se třeba nesmím hýbat, když je nějaký nástup nebo při nějakých jiných příležitostech. Odpočinul jsem si tam.
A co takový noční poplach? Ten jste zažil?
Ten jsme neměli, ale než jsem z Vyškova odjel, tak jeden kluk porušil pravidla a šli jsme na noční, asi desetikilometrový pochod. To nebylo nejpříjemnější, ale nic hrozného.
Takže přijímač byla opravdu pohoda?
V první fázi jsme se učili hlavně teorii a dobře pochodovat na přísahu. Tu jsme měli (28. října u příležitosti státního svátku - pozn. red.) před prezidentem, takže všichni ti majoři chtěli, abychom to zvládli, aby se za nás nestyděli. Až teď, když jsem odjel zpátky do Prahy, abych mohl trénovat, mají kluci druhou fázi, kde už byly zajímavější věci, střelby, zákopy. To se člověk naučí více, než když sedí v učebně.
Co vám šlo lépe, teorie, nebo pochodování?
Teorie záležela na daném předmětu, ale nebyla moc těžká, nemusel jsem se moc učit. A pochodování mi šlo také.
Tušíte, jaká vojenská kariéra vás čeká?
Asi žádná, ale doufám, že atletická půjde nahoru.
Za sportovní úspěchy byste ale měl sbírat vojenské hodnosti, ne?
Doufám, že ano. Už však začínám celkem vysoko, na rotmistrovi. Toho dostanu po přijímači koncem prosince.
Chystáte se na soustředění za teplem do zahraničí?
Kvůli přijímači zatím nemohu nikam vycestovat, takže se do konce roku budu připravovat v Česku. Až pak vyrazím někam za teplem, kde bych rád absolvoval hlavní část přípravy.
Ve vaší tréninkové skupině Dalibora Kupky je jediná žena, Zuzana Hejnová, bronzová překážkářka z olympiády. Jaké to je, připravovat se s ní?
Do naší skupiny zapadla. Říkala, že jsme strašně hodní, a asi je pravda, že se k ní chováme ohleduplněji než k sobě. Maká a běhá i lépe než někteří kluci. Musí si však vyslechnout všechna témata, která s klukama probíráme.
A která to jsou?
Raději bych je nerozebíral. Je to vojenské tajemství.
